Expozice

(Toto je první díl seriálu o tom, jak jsem se poznal se Soňou.)

Až do svých 28,5 let věku jsem žil bez vztahu. Jak je to možné? Nad tím jsem sám produmal nejeden večer a dospěl jsem k tomu, že důvody byly dva:

1) Čekal jsem, že „to“ prostě přijde. Samo.
Proč jsem si to myslel? Proč, když člověk ví, že nic se „samo“ neděje a vždycky je potřeba pro to něco udělat, chce-li člověk něčeho dosáhnout? Proč by zrovna nalezení uspokojujícího vztahu mělo být výjimkou? Popravdě – nevím. Nevím, proč jsem si to myslel. Možná proto, že tak je to ve všech pohádkách, ale i filmech pro dospělé. Možná proto, že rodiče mi nikdy nenaznačili, že by to mělo být jinak. Možná proto, že jsem se (díky své uzavřené povaze) ani s kamarády o těchto věcech nikdy příliš nebavil, takže ani ti mě nenakopli… A určitě proto, že jsem se bál. V každém případě jsem prostě pasivně čekal, a světe div se, po asi 10 letech čekání jsem mohl podloženě konstatovat: Samo to nepřijde.

2) Považoval jsem se za nemožného ve všech směrech, které se vztahu jakkoliv dotýkají.
Neumím jednat s lidmi a navazovat s nimi vztahy. Jsem introvert, neumím se bavit, neumím nezávazně konverzovat. Mám divné zájmy, nemám s normálními lidmi společné téma. Nejsem ani hezký, ani svalnatý. Nejsem zručný a neovládám žádné praktické činnosti typu domácí práce. Jednoduše jsem nudný a nemám co nabídnout. Proto jsem se nikdy ani nepokusil žádnou holku sbalit.
Jednou jsem dostal dotaz, zda se ani nikdy žádná nepokusila sbalit mě. Až snaha odpovědět na tuto otázku mě přiměla uvědomit si zpětně, že pokusila. Minimálně jedna zcela otevřeně, a nejspíš několik dalších ne tak výrazně. Jenomže já jsem byl natolik uzavřený této možnosti – přesvědčený, že MĚ by přece žádná nemohla chtít – že jsem to ignoroval (u té jedné) nebo si toho vůbec nevšiml (u těch ostatních).

V každém případě jsem si takto žil, takříkajíc sám pro sebe, a nutno podotknout, že jsem si tak žil celkem spokojeně. Rozhodně jsem netrpěl pocitem, že mi něco důležitého chybí, nesžírala mě touha najít tu pravou (ale ani obava, že ji nikdy nenajdu)… až do léta 2014 – a pak se to zlomilo.

Samozřejmě se zpětného pohledu vidím, že změna začala už dřív, nenápadně… Jak se několik dosud single kamarádů kolem mě vážně zadalo, jiní se dokonce stali otci, moje vlastní sestra (o dva roky mladší) čekala miminko a začaly se množit svatby mých vrstevníků, pomalu i ve mě začal hlodat červíček pochybností a já se začal možnosti, že bych taky mohl žít v páru, otevírat. A do toho přišla ONA.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s