Přibývá žen, které muže doma nepotřebují?

Dnes je na „vysoce odborném webu“ (můj terminus technicus pro tento typ plátků – které ale samozřejmě pravidelně čtu! :-)) článek nazvaný „Přibývá žen, které doma muže nepotřebují. Stačí dobrý přítel, tvrdí.“ Článek jsem četla jen tak napůl oka, ale jeho pointa je předvídatelná – ženy jsou emancipované, k tomu máme krizi mužství i partnerství vůbec. Ženy si vystačí s kamarádkami a hodinovými manželi, případně se ten hřebík naučí zatlouct samy. Muži naproti tomu dnes běžně žehlí, chodí do kurzů vaření a i jinak si vystačí sami. Být svobodná již není stigma, single život je pohodlný, moderní a snad i zdravý.

COŽE???!!!

Byla jsem single 32 let. Teď mám šest měsíců partnera a jsem děsně chytrá… Byla jsem sama spokojená. Sice jsem si k té spokojenosti musela dozrát, ale bylo to tak. Ovšem tím „spokojená“ rozhodně nechci říct, že mi to tak stačilo. Uměla jsem žít sama a byla jsem šťastná. Nehledala jsem vztah, nebo přesněji – nehledala jsem vztah jako instituci, v níž bych chtěla žít. Hledala jsem někoho, s kým můžu sdílet svůj život. Trvalo to dlouho, ale našla jsem ho. A dnes můžu zcela upřímně říct, že všechno to čekání stálo sakra za to! Protože tak bezpečné místo, jakým se náš vztah stal, jsem nezažila nikdy nikde na zemi.

Ano, taky si nejspíš umím zavolat hodinového manžela a zatlouct hřebík. A, ano, Radim taky dokázal žít bez partnerky, moc nevařil a žehlit nepotřeboval. Ale chcete snad říct, že toto je důvod, proč si lidé hledají partnera? Aby jim uvařil a zatloukl hřebík? Pokud je to tak, chápu, že jsou frustrovaní…

Rozhodně nechci nikoho soudit. Já jsem taky byla roky singl. Nejdřív proto, že jsem nevěřila, že by o mě někdo stál. Pak jsem se změnila a byla jsem singl proto, že jsem hledala zkrátka někoho, s kým mi bude dobře. Kdo mě bude skutečně brát takovou, jaká jsem. Kdo mě nebude odmítat, kritizovat, ironizovat, shazovat, přetvářet k obrazu svému nebo si myslet, že jsem „mázlá“. Bylo to těžké, ale našla jsem, co jsem hledala a stálo to všechno za to. Máme s Radimem nádherný vztah plný lásky, úcty, důvěry a porozumění.

Proč ale tedy tolik lidí dojde k závěru, že jsou spokojenější single, že hledat partnera nestojí za to, protože nikdy nenaplní jejich očekávání? Neklademe těch očekávání na naše potenciální partnery příliš? A umíme skutečně mít rádi lidi takové, jací jsou? Možná, že když přestaneme od partnerů očekávat ty zatlučené hřebíky, ale budeme s nimi proto, že je máme rádi a oni nás, přestaneme být v těch vztazích tak frustrovaní… Možná když se přestaneme bát, že nás partneři budou odmítat, když se budeme projevovat plně v souladu sami se sebou, že začnou být vztahy šťastnější. Možná, že když dokážeme partnera mít rádi se vším (i s tím, co my sami třeba chápeme jako nedokonalosti), najednou se ukáže, že to funguje… Možná, že když přestaneme tolik chtít brát, a začneme víc dávat, něco se změní. Neříkám, že to je jasné a snadné, a že to každý hned přece zvládne. Nemám žádné univerzální řešení. Ale ze své osobní (těžce vydobyté) zkušenosti vím, že to může být jiné. Nefrustrující. Naopak. Nádherné. Naplňující. Radostné. Skvělé.

V článku se taky hodně akcentuje, jak dnes ženy řídí bez potíží státy i nadnárodní korporace, zvládají to, co muži, a vlastně tedy muže zas tolik nepotřebují. Nevím, asi to tak je. Dřív jsem to tak taky vnímala. Pak jsem se změnila a vnímám to teď už jinak. Mám dvě vysoké školy, skvělou práci v korporátu, dalo by se říct, že taky zapadám mezi ty ženy, které mají kariéru rozjetou, „ženy z Marsu“ se jim někdy říká. A přitom mě včera odpoledne nesmírně bavilo vařit večeři. Radim ode mě teplé večeře nevyžaduje. Vařím je dobrovolně, možná ne každý den, ale poměrně často. Protože mě to prostě baví. Baví mě o Radima pečovat. Baví mě dělat nám domov. Rozhodně mě to naplňuje víc než porady v práci.

A vím jistě jednu věc – až budu jednou ležet na smrtelné posteli, chci vzpomínat na to, jak jsme se s Radimem nasmáli při sázení stromů, a nikoli na to, kolik jsem za svou kariéru udělala fúzí. Nikdy, nikdy, nikdy nechci litovat toho, že jsem ve svém životě málo milovala.

S láskou

s

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s