První seznámení strážmistra a slečny Tiché

Soňa si nedávno stěžovala, že naše příspěvky na blogu jsou v poslední době takové vážné, skoro až mravokárné. Rozhodl jsem se proto odlehčit je vyprávěním – samozřejmě ve vší počestnosti – o tom, jak jsme se poprvé milovali. A jelikož my se nespokojíme jen tak s něčím, naše poprvé jsou ve skutečnosti dvě – ale to už bych předbíhal.

Bylo to naše asi sedmé rande, zhruba měsíc poté, co jsme se seznámili. Jeli jsme k rybníku, bylo vrcholné léto. Roztáhli jsme – zatím deku:-) a leželi a povídali si… Soňa později tvrdila, že jsem ji už tam, na veřejnosti, téměř svlékl – já si toho ale nejsem vědom:-) Každopádně uběhly zhruba tři hodiny a my jsme se vydali zpět k autu, abychom se přesunuli na ohňostroje na Prigl. Sotva jsme k němu ale došli, začalo pršet, a u přehrady už lilo jako z konve (dodnes si vybavuju toho chudáka příslušníka, jak tam organizuje dopravu a je úplně durch, protože kolegové na něj zapomněli a nedonesli mu pláštěnku). Usoudili jsme, že toto fakt nemá cenu, a že radši zajedeme ke mně, tam si dáme čaj a Soňa pak pojede domů. Teda aspoň tak jsem si to představoval – později jsem tvrdil, že Soňa to musela plánovat už dopředu jinak, ale ona si toho není vědoma:-)

Čaj se nám uvařit ještě podařilo, to ano. Ale zatímco jsme čekali až vychladne, ocitli jsme se v posteli se záměrem pokračovat v tom, co jsme u rybníka začali. Zde musím podotknout, že jsem si ve své naivitě vůbec neuvědomoval, jak jsem tam svým počínáním musel Soňu navnadit. Proto jsem po chvíli s údivem sledoval, jak se postupně zbavuje jednotlivých kusů oděvu a tak tak stíhal držet krok:-)

Podrobnosti nejsou podstatné – podstatné je, že to nakonec pro oboustrannou nervozitu a možná zbrklost stejně nešlo:-) Nicméně čaj mezitím Soni vychladl kvalitně – což je tradice, která se pak po dlouhý čas dodržovala, kdykoliv ke mě zavítala;-)

Čímž se dostáváme ke druhému prvnímu pokusu – tedy k tomu úspěšnému:-) Opět u mě, opět chladnoucí čaj a my na něj čekáme spoře oděni v posteli, opět s tím, že „to“ teď nejde… Po nějaké chvíli se zvedám s tím, že musím zabalit jednu knížku jistému pánovi, abych ji mohl cestou zanést na poštu. Otevřu mail, abych si našel adresu, kterou mám na balíček napsat – a čtu: „Růžový pahorek 314, Frýdek-Místek“. A ke všemu se ten pán jmenoval Vycpálek. No – a už to šlo:-)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s