Krátká úvaha nad rodičovstvím v moderní době II

Tentokrát inspirovaná dvěma lidmi z mého okolí.

Případ první: sedíme s kamarádem v místnosti, kde běží televize, a ho zaujme reklama na jakousi novou počítačovou hru. Jeho partnerka mu na to povídá: „Tebe přece teď žádné počítačové hry nezajímají! Ty přece teď budeš mít jinou „zábavu“.“ Zvedám obočí a s tušením něčeho vtipného se ptám, zda plánuje nějakou další zajímavou akci (už ve svém životě pár velkolepých záměrů a akcí, které mě nesmírně bavilo zpovzdálí sledovat, realizoval). On přikyvuje a následně se dozvídám, že čekají s partnerkou dítě. A já si nemůžu pomoct, ale uvažuju takto: Skutečně je od ní nutné a vhodné vyvolávat v něm při každé příležitosti už dopředu myšlenky na to, jak ho bude rodičovství omezovat? Máme tendenci na to zapomínat – ale to, jak věci vnímáme, z velké části záleží jen na tom, z jakého úhlu se na ně díváme. A jaké vnímání své role v budoucím otci asi podporuje poukazování právě na tento úhel pohledu?

Případ druhý, ve své podstatě velmi smutný: Jiný můj kamarád se stal otcem před několika měsíci. Manželé, on podnikatel, ona učitelka na vysoké škole, oba vysokoškolsky vzdělaní, materiálně bohatě zabezpečení, téměř bych řekl žijící v blahobytu, oba přes třicet a velmi solidní, téměř až upjatí, zodpovědní. Ona se rozhodla neopustit své místo na univerzitě a krátce po porodu se vrátila, byť jen na několik hodin týdně, k výuce; on pracuje i nadále v rodinné firmě, která sídlí v jiném městě než kde pár žije, takže několik dní v týdnu není se svou ženou (připomínám, že ani náhodou je k tomu nenutí jejich finanční situace). Téměř okamžitě si sehnali chůvu, aby jim měl miminko kdo hlídat těch několik hodin týdně, když jsou oba v práci. Po narození dítěte se u nich navíc postupně a prakticky v nepřetržitém sledu střídali rodiče jednoho i druhého a několik dalších rodinných příslušníků, aby jim s péčí o něj pomáhali. A závěr, který mi onen kamarád sdělil, když jsem se s ním několik měsíců poté potkal a ptal se ho, jaké to je? „Dítě si pořizovat teprve tehdy, až jsou rodiče (myšleno prarodiče dítěte) v důchodu. Protože ve dvou se to zvládat nedá!“

COŽE??? Možná jsem generál před bitvou, protože sám dítě dosud nemám, ale jsem přesvědčen, že péči o jedno dítě musí zvládnout podprůměrně schopná žena – jedna! Tím neříkám, že právě to je ideální model – ale jde to. Naši předci vychovali své děti (tedy vposledku i nás) v mnohem složitějších podmínkách – často s tím začali v mladším věku a velmi často v materiálně složitější situaci, otec často pracoval, zatímco matka se o děti starala převážně sama, a měla jich na starosti většinou několik, málokdy jen jedno. Jak se nám stalo, že jsme dospěli k přesvědčení, že postarat se o dítě, nedejbože o několik dětí, je nadlidský úkol, na který jsou i dva vzdělaní, inteligentní a velmi dobře zajištění rodiče krátcí? Jaký jiný úkol v životě člověka je přirozenější, důležitější nebo více naplňující, než zplodit a postarat se o své potomky?

Advertisements

1 komentář: „Krátká úvaha nad rodičovstvím v moderní době II

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s