Jak jsem se seznamovala na seznamce – část 4. – Seznámeníchtiví

Toto je další pokračování vyprávění mých zkušeností se seznámením se na seznamce. Předchozí části jsou zde. Radimův příspěvek pak najdete tady.

Na seznamce přirozeně narazíte na různé lidi, což není ostatně nic mimořádného (fandové kjógenů pochopí :-)) Problém je v tom, že většina z nich má masku a jelikož jsme v důsledku webového rozhraní ochuzeni o značné množství neverbálních informací, trvá někdy déle, než se pravda ukáže. Přispívá k tomu i to, že sami většinou nechceme pravdu vidět, jelikož tolik toužíme, aby „to už vyšlo“, že přehlížíme varování.

V předchozím příspěvku jsem popisovala, kolik mužů mě za celou tu dobu pokusů o seznámení oslovilo a s kolika jsem se viděla. Bylo jich hodně. A stálo mě to mnoho sil. A to jen proto, že jsem nevěděla co chci, případně že jsem si odmítala včas připustit, že mnohé z těch konverzací nemá vůbec smysl rozvíjet… i když… jak se to vezme… jak jinak bych se totiž naučila, kdy to smysl má a kdy nemá, než právě objevováním slepých uliček? Jára Cimrman by mi dal jistě za pravdu :-)

Víte, jak se vždycky říká, že až to bude to pravé, tak to poznáte? Tyhle rady mě dřív rozčilovaly, protože jsem chtěla vědět, jak to poznám, chtěla jsem mít nějaké pravidlo, něco, čeho bych se mohla chytit a bála jsem se, že to nepoznám. Takže všechny ty neúspěšné komunikace mi ve skutečnosti posloužily maximálně – jelikož díky nim jsem pak byla okamžitě schopna poznat, když to pak konečně rezonovalo…

V tomto směru tedy rozhodně doporučuji dát na pocit – i já jsem se tím řídila, a vždycky měl pravdu, i když jsem ho nějakou dobu třeba popírala a usilovala o jiný výsledek. Dejte na pocit. Pokud vám nesedí jediné slovíčko, nebo máte divný pocit z čehokoli, co jste se dozvěděli, ukončete to. Váš pocit má totiž pravdu. Jednou jsem takto ukončila krátce trvající korespondenci s jedním z kluků – na jeho odpovědi nebylo v zásadě nic divného, ale něco (nedokázala jsem ale říct, co) se mi tam nelíbilo a nakonec jsem mu tedy slušně napsala, že zájem nemám. Za chvíli přišla odpověď v duchu „Tak si naser, ty krávo…“. Uff… ulevilo se mi… moje intuice mě nezklamala :-)

Na seznamce byli různí muži, ale všichni ti, s kterými jsem se potkala osobně, byli zcela příčetní. V písemném kontaktu jsem pak narážela na mnoho a mnoho pozoruhodných osobností – a musím se přiznat, že někdy mě bavilo si prostě jen tak s nimi povídat a objevovat i tyto taje mužského pokolení. Protože každý jsme jiný, a ta různorodost je nesmírně zajímavá a nesmírně obohacující (byť někdy také nesmírně vyčerpávající…). Ne každý z nich ale ovšem byl také schopen unést tuto lehkost seznamování a akceptovat, že nemám zájem v seznamování dále pokračovat…

Rozhodla jsem se pokusit se částečně shrnout, jací byli a co bylo to hlavní, proč jsem se rozhodla v seznamování s nimi nepokračovat:

  • nadřazení – sekýrovali mě a kárali, kritizovali, odmítali, často velmi jemně, že to člověku skoro přišlo normální… Určovali, o čem se bude hovořit a o čem ne. Nechovali se pěkně k servírkám. Jeden z nich mi na mé sdělení, že nemám žádné milostné zkušenosti, vytkl, že neumím uspokojit muže, tak co vlastně nabízím… A další, kterému jsem se pokusila svěřit se zkušeností otevřeného srdce, mi poslal tuto odmítavou reakci:

„Promiň, ale to co popisuješ „otevření srdce a jeho následné naplnění takovým vřelým citem, láskou ke všemu a všem … “ považuju ve věku kolem 30-35 let za spíše konfirmační zaujatost, a snahu věcem uvěřit, než to opravdu cítit. Nevěřím, že člověk v tak „mladém“ věku je toho schopný … a proč? … je to o zkušenostech … protože jak chceš poznat lásku, když ji cítíš ke všemu a nemáš adekvátní protiklad? … pokud to není snaha se snažit zapůsobit a odlišit se od jiných vrstevníků a být něčím zajímavý a vyjímečný, tak možná je to jenom problém v tom jak píšeš, že je to nesdělitelné a proto špatně slovně vyjádřené … to co Ty popisuješ bych uvěřil jenom člověku, který je na sklonku života, který je se vším smířený a připravený na odchod … lidem, kteří dnes a denně přemýšlejí o smrti a jeho konci … kteří mají čas na to shrnout si dopodrobna svůj život a smířit se s nevyhnutelným … promiň ale u mladých lidí jako jsi ty to opravdu spíše přisuzuju snaze to cítit, než to opravdu cítit. … a to jsem poměrně hodně citově založený člověk, který …“

  • zranění –  neměli vypořádané své předchozí vztahy, nesli si příliš velká zranění, která bych nedokázala uzdravit; do kategorie zraněných možná můžu zařadit i mnoho mladších mužů, většinou něco přes dvacet, kteří se mi nabízeli jako sexuální otroci – s tím jsem si také nevěděla moc rady, soucítila jsem s nim, a taky se trochu bavila… kdyby jen věděli, že tato „dvaatřicetiletá panička“, kterou si vybrali, je zcela bez milostných zkušeností :-)
  • zoufalí – většinou čtyřicátníci, usilovně lpějící na komunikaci; od jednoho z nich jsem dostala 69 mailů za jeden večer… „už musíš být doma, nemůžeš být tak unavená, abys nenaspala alespoň čárku…“, „prosím, ještě nevypínej, jsi tam?„. Chápu je a nezlobím se na ně, jen nejsem to, co hledají.
  • psychopati – nebylo jich mnoho, ale byli… Někteří dokonce velmi rafinovaně schovaní za běžnou fasádu, o to horší pak bylo prozření… jeden z nich (naštěstí jen tento jeden) mě přivedl až k slzám a dodnes jsem vesmíru vděčná za to, že jsem se ním nakonec naštěstí ani nepotkala… Pro lepší názornost ho kousek ocituji, a musím konstatovat, že mi doteď není lhostejné ta ostrá slova číst:

„Myslím, že podkladů k závěrům jsem od Tebe nasbíral víc než dost a ztratil tím možná více jak 10 h cenného času…. myslím, že Ti koroduje tak leda hlava, nikdo Tě nikam netlačil, zase mi dogmaticky a psychopaticky něco podsouváš, proboha…. Tvoje hledání řešení není pro mne hledání řešení, ale pravý opak, vidíš problémy tam kde nejsou a pak z nich rádoby se snažíš hledat řešení…. jak jsem psal, nejsi schopna vidět věci reálně, objektivně, žiješ v nějakém svém chorém bludu a proto jsi tam kde jsi a to i výzorem, sorry…
 
Pomůže-li Ti, klidně mě někam pošli, ale Tvá hlava se tím nevyléčí, bohužel….

co chci? normální inteligentní ženu s logickým uvažování co je nohama na zemi a nikoli v oblacích a která je názorově i výzorově moderní, moderně elegantně a sexy se oblékající, která chce tak jako já mít sex bez omezení (dovolí-li to zdravotní důvody obou) a která svou antikoncepci nepovažuje za své omezení ani za nějakou jednostrannost, která není frustrovaná z kdovíčeho a neobklopuje se chudáky co musí držet a hubu a krok doma se svými tupými asexuálními a sobeckými manželkami… v sexu nadmíru pestře vnímavě kreativní s oblibou co nejvíce praktik i které jsou třeba pro tzv. většina dávno za hranou, tedy zde ujetá býti může jak jen je libo…. bohužel takové lupou hledat“

Paradoxně, přes to, kolik mě stál sil, jsem mu dodnes vděčná. To on byl pro mě tím zlomovým bodem, kdy jsem konečně pochopila, že takto už to dál nejde. A začala psát inzeráty, které skutečně projevovaly něco o mé osobnosti a tím začaly přitahovat muže, s nimiž jsem měla víc a víc společného. Jako perličku ještě dodám, že tento muž, jehož výše cituji, a který mě tak neomaleně poslal někam, se asi za měsíc sám ode sebe ozval s dotazem, jak se mám… Zůstala jsem ve svém chorém bludu a neodpověděla :-)

  • oportunisti – například mi jeden mladík napsal, že má sice přítelkyni, ale ta je právnička a nemám na něj moc času, tak pro případ, že by se rozešli, zkouší štěstí na seznamce… nechápala jsem… a bavila mě ta představa, že bych mu napsala, že jsem taky právnička :-)
  • nadržení – těch bylo taky mnoho. Nejzajímavější byl jeden z nich, který měl velikost dámské podprsenky přímo v přezdívce. Bohužel jsem to pochopila až po té, co se konverzace rozvinula. Byl posedlý velikostí poprsí. O mě mu až tak nešlo…

„myslím, že z tebe bude fajn panenka na hraní“, „myslím, že bych tomu tvému tělíčku dal pořádně zabrat“, „myslím, že bude fajn si tě uvázat a hrát si s tebou“, „Hledám rozumnou, spolehlivou, samostatnou holku, která tady bude pro mě se svou dobrou náladou a nadšením pro mě. Ne tom přeci nic nemění to, že potřebuji, aby měla velké poprsí a nebo, že není pro mě řešit, jestli smím sáhnout tak či onak…“, „tvé poprsí musí být magnet na muže…“

  • ulítávající – poslední dobou se hodně věnuju duchovním stránkám života, a hledala jsem někoho, kdo to bude mít podobně. Potkala jsem několik mužů, kteří ale už byli úplně jinde než já…

Experimentoval jsem s elixírem mládí a není slučitelný s lidskou stravou. Jím přímo od zdroje.“

„hrozně rád bych Ti napsal smysluplnou slohovku… ale jak si poznamenala v prvním mailu, je to proces… a ten můj proces je zastaven… nechci si stěžovat nebo naříkat či se dokonce vymlouvat, já vím proč je zastaven a vím jak ho znovu rozjet a taky vím, že to záleží na mě… ale problém je v tom, že to vím jen já, ale pro můj celej život není přirozený dělat něco jen pro sebe nebo kvůli sobě… škoda, že si nechtěla psát nic dalšího, mýt se krásně je u mě podmíněno nejen mou radostí… no život je jednoduchej, ale složitej na pochopení nebo vysvětlení… např. čtu knížku o Pravdě (nebo jinak řečeno o životě) nebo jak by někdo řekl o smyslu života. Je vysvětlena dost podrobně a není to knížka, ale soubor přednášek… má 1667 stran A4 a na každé té stránce jsou dvě A4…. je to náročnej text a nejde přečíst víc jak 10 stran za den, ale musí mít člověk absolutní klid… sem za půlkou asi 100-200 stran, takže nic moc za půl roku… ale chtěl sem tím říct, že obsah toho textu přece nemůžu nikomu vysvětlit i když vím co tam je… né že by ten text změnil moje názory… bohužel čím víc toho čtu, tak zjišťuji, že to všechno už dávno vím a ani bych to nedokázal takhle dokonale popsat… těch stránek je tolik, jelikož je tam odpověď na všechny otázky… někdy bych ty odpovědi raději neznal, protože nevědomost je sladká, ale zatím bohužel není otázka, kterou bych neznal nebo nepoznal odpověď… „

  • kuřátka (′coz I′m the mother hen ;-)) nebo chcete-li „dětští“ – jeden z nich mě pozval na rande do kavárny Tchibo, kde bylo místo asi tak pro 4 lidi celkem… a na všechno, co jsem mu vyprávěla, reagoval slovy „cool“ – ale o telefon si říct dokázal, za to mu skládám obdiv :-)

 

Nechci nikoho z nich soudit… Každý má svoji cestu a svoje rány, a já se na nikoho z nich nezlobím a nechovám k nikomu z nich negativní pocity. Chci na tomto výčtu demonstrovat na konkrétních případech zranění, která pro mne osobně byla signálem, že tito muži nebyli tím, koho jsem hledala…

Všem těm, kteří mi za celou tu dobu psali, nebo se se mnou potkali, jsem ale hluboce vděčná. Všem jim za to děkuji! Mnoho jsem se s nimi naučila – o nich, o životě, o světě, o sobě. Nelituju jediné konverzace, ani těch těžkých. Takový je život. A všem přeji, aby v životě našli, co hledají.

S láskou

s

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s