Blízká setkání třetího druhu – 28.9.2014 – Svatá Kateřina

Rozhodla jsem se vytvořit seriál o několika mimořádných setkáních, která se mi v nedávné době přihodila – a jelikož jsou taková skoro nadpřirozená, vypůjčila jsem si pro ně označení ze známého filmu – nicméně není to sci-fi. Všechno se skutečně přihodilo. A to tak, jak to popisuju. Každé to setkání přišlo v pravou chvíli a pomohlo mi posunout se v životě dál. A já jim všem chci, alespoň touto cestou, poděkovat.

 

V září roku 2014 jsme se se dvěma kamarádkami rozhodly vydat na třídenní relaxační pobyt do resortu Svatá Kateřina. Už to samo o sobě bylo pro mě nezvyklé, protože to jsou holky, s nimiž příliš času netrávím, a přestože se máme rády, nejsme si příliš blízké. Krom toho to byl rok mé osobní transformace, s níž jsem se stále ještě v té době sžívala… byla jsem v tom stále ještě dost nesvá… takže bylo jasné, že mě čeká mimořádný prodloužený víkend.

Pobyt probíhal v pohodě. Zúčastnila jsem se mnoha aktivit, které bych za normálních okolností asi přímo nevyhledávala, ale byly moc příjemné. Stejně tak pobyt s holkama. Hodně jsme se tam sblížily, aspoň tak se to jevilo mně.

Odjezd byl v neděli odpoledne, ve 12:30 mě čekala poslední „pasivita“ – pedikúra. Nikdy jsem na ničem takovém nebyla. Nevím, proč mě to napadlo. Možná z toho důvodu, že to po masáži a józe byla jedna z mála věcí, kterou jsem byla ochotná absolvovat :-)

Celá procedura měla trvat asi hodinu. Paní pedikérka byla příjemná paní něco okolo padesátky. Prvních asi 45 minut probíhalo prakticky mlčky – paní pedikérka se věnovala své činnosti a mým chodidlům, já jsem si to užívala a kochala se výhledem ven.

A pak… nevím už, jestli jsem začala já, nebo ona… jsme si začaly povídat o životě… o tom, jak se máme, kde se nacházíme a jak jsme se tam dostaly. Nevím, jestli jste to zažili, ale člověk prostě po pár slovech ví. Ví, že narazil na někoho, kdo porozumí. Paní pedikérka mi pak vyprávěla, že když se, ještě před mnoha lety, mnohem mladší, ocitnula v tomto kraji, kde lišky dávají dobrou noc, neměla to tam ráda a necítila se tam moc dobře… a trpěla tím… až si jednoho dne uvědomila, že je jen na ní, jestli bude trpět nebo najde svoji radost. Měla dvě dcery a nakonec našla svoji spokojenost. Pochopila, že jaké si to udělá, takové to má. Nádherně jsme si popovídaly, bylo to pro mě naprosto magické setkání, jako z jiného vesmíru… takové blízké setkání třetího druhu… moje první.

Když jsem odcházela, řekla mi: „Ve jste Soňa? Moje dcera je taky Soňa, to jméno Vám přinese štěstí.“

Paní pedikérko, děkuji Vám tisíckrát za setkání i za přání!

S láskou

s

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s