Ty a bohatý? Vždyť jsi zhnilej!

Dnes mi jedna kamarádka vyprávěla tuto historku se svým synem.

Syn se jmenuje Martin, je v osmé třídě a věnuje se jistému druhu závodění, ve kterém je poměrně dobrý. Před mámou pronesl, jak se moc těší „až bude bohatý a bude mít plné kapsy peněz“.

A jeho máma mu na to řekla: „Ty a bohatý? Vždyť jsi zhnilej! Jak bys mohl s takovým přístupem něčeho dosáhnout?“

Chlapec se nedal a smlouval „Ale maminko, já jsem jen potlučené jablíčko.“

Maminka nechápala…

„No, jako že nejsem zhnilé jablíčko, jsem jsem potlučené.“

Jak může chlapec dosáhnout toho, aby skutečně jednou bohatý byl, když bude od malička přesvědčován o tom, že je nemožný a že na to nemá? Některým lidem to možná přijde jako motivační – myslí si, že když nám budou říkat, jak jsme nemožní, tak že se nad sebou zamyslíme, zabereme a začneme být „možní“. Podle mě je to ale nesmysl. Nebo musíte být v dětství silná osobnost, abyste to ustáli. Na všechny ostatní to má spíš ten efekt, že začnou věřit tomu, že jsou špatní, nedostateční a že nemají nikdy v životě na to, aby dosáhli toho, co chtějí… A přitom by stačilo jen tak málo, aby tomu bylo jinak…

A nejde tu v této příhodě jen o děti. I jako dospělí mezi sebou takto mluvíme. Přestaňme s tím. Podpořme se vzájemně. Když budeme chtít, dosáhneme všechno na světě! Můžeme.

S láskou

s

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s