Pětka z matematiky

1994 nebo 1995

Na prvním stupni, kdy mají ještě žáci jednu paní učitelku na všechny předměty, měli jsme poměrně milou a oblíbenou třídní učitelku (o kterou jsme později přišli, když odešla na mateřskou, a pokud vím, na naši školu se už pak nevrátila). Zpětně si vybavuju pouze jeden problematický výchovný postup, který používala. Pokud třída nějakým způsobem „zlobila“ (nedovedu už uvést žádný konkrétní příklad), aplikovala poměrně často kolektivní trest spočívající v tom, že byla zrušena hodina tělocviku a nahrazena hodinou něčeho jiného (češtiny, matematiky, …).

Příhoda, kterou chci vyprávět, se však netýká tělocviku, nýbrž matematiky. V její učebnici se vyskytl příklad, který spočíval zhruba v tom, že žák má vypočítat několik příkladů a jejich výsledky zapsat do jakési tabulky ve velikosti 5 řádků na 5 sloupečků. Příklad byl ale vykonstruován tak nešťastně, že nebylo ze zadání zřejmé, jakým způsobem mají být výsledky do tabulky zapisovány – přesněji řečeno, zda se mají výsledky vepisovat po řádcích, nebo po sloupcích. Instrukce v učebnici dovolovaly obojí výklad. A tak se kdosi zeptal paní učitelky a ta nám to jakýmsi způsobem vyložila.

Poté se třída pohroužila do řešení příkladů a po jejich vyřešení nám to paní učitelka měla oznámkovat. Když se však ke katedře dostavilo několik prvních žáků, paní učitelka se najednou rozzuřila. Ukázalo se, že někteří i přes její vysvětlení zadání nepochopili správně a zvolili druhou z oněch dvou možností, jak tabulku vyplnit. A milá paní učitelka to z nějakého důvodu vzala osobně… Dodnes si pamatuju, jak vyzvala celou třídu, aby se s učebnicí postavila do řady, aby nám mohla příklady oznámkovat. A všem, kteří měli tabulku vyplněnou oním nesprávným způsobem, bez milosti nasázela pětky, bez ohledu na to, zda samotné příklady byly spočítány správně, nebo špatně. A ukázalo se, že se to týká zhruba poloviny třídy – což jen dokazuje, že nešlo o žádnou sabotáž, ale že její vysvětlení bylo stejně nejednoznačné jako původní zadání a prostě se dalo vyložit oběma způsoby. To vím jistě, protože i já jsem byl v té „vyvolené“ polovině – a přitom jsem si byl naprosto jist, že tabulku vyplňuju tak, jak nás instruovala.

Pokud se nemýlím, byla to moje jediná pětka na celé základní škole. Snad čtverku jsem někdy regulérně dostal – ale pětku nikdy. Jaké trauma mi to způsobilo je asi patrné z toho, že si to dodnes tak podrobně pamatuju:-) Dnes samozřejmě chápu, že paní učitelce z nějakého důvodu ujely nervy, že možná řešila nějaké starosti v práci nebo v osobním životě, nebo prostě měla své dny (těhotná tehdy ještě pokud vím nebyla:-), ale tehdy jsem to vnímal jako kolosální nespravedlnost. A samozřejmě jsem byl ve svých desíti letech dalek toho, abych se nad to dokázal povznést… Doma mi sice následně vysvětlili, že to mám brát jako ukázku, že život není vždy spravedlivý – ale to mé rozčarování jen zvýšilo.

Poučení: Snažte se nechladit si žáhu na druhých lidech. Obzvláště ne na dětech. Pokud si totiž na někom zchladíte žáhu, nemá-li mu to ublížit, vyžaduje si to, aby byl schopen určitého nadhledu (rozhodně většího než jste byli vy, když jste té potřebě podlehli). A to nemůžete po desetiletém dítěti chtít.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s