Obohacující vztah

Jedním ze zásadních rozdílů mezi partnerským vztahem, který má podle mě smysl, a partnerským vztahem, který smysl nemá (lidi v němž setrvávající proto nechápu), je, zda se jedná o vztah obohacující, či nikoliv. I když uznávám, že toto lze zvenčí asi těžko poznat, přece jen mě zaráží, kolik lidí kolem mě o svém vztahu mluví výhradně v negativních souvislostech. Uvědomují si, jaký pocit pak ve svém okolí – a potažmo také v sobě – vyvolávají, když v souvislosti se svým partnerem vyslovují pouze věty tohoto typu? Když partnera zmíní vždy jen jako překážku nebo jako problém? Když ho prostě prezentují především jako ochuzení, nikoliv obohacení svého života? Společná dovolená u moře je od nich oběť (protože ležet týden na pláži je pro ně strašný opruz), společná návštěva divadla je od nich oběť (protože je divadelní hry nebaví a navíc nesnáší chodit v obleku), o rodinné návštěvě či oslavě nemluvě; nicméně všechno to neustále absolvují – protože přece „musí“. Tito lidé (jde-li o muže) ve mě vyvolávají nutkavou potřebu se jich zeptat , jestli by pro ně nebylo lepší – s prominutím – pravidelně navštěvovat bordel.

Přitom oni to tak často ani nemyslí. Ale jsou natolik zvyklí uvažovat v těchto negativních vzorcích, že je ani nenapadne vyslovit, čím je jejich vztah obohacuje. Já cítím naopak nutkání se o to podělit s celým početným čtenářstvem tohoto plátku:-) Takže co krásného a nového mi Soňa přinesla do života?

Zájem o duchovno – to jsme měli od počátku společné, ale ona mi otevřela úplně nové obzory. Naučila mě dívat se na mnohé věci úplně jinýma očima. A nepřestává mě fascinovat, jak to funguje.

Zahradu a všechny činnosti s ní spojené – tu jsem já ani moje rodina nikdy neměli. A já ji – a stromky, které jsme tam spolu vysázeli – mám teď strašně rád.

Pozornost k jídlu – tím, co vlastně jím, jsem se nikdy příliš nezabýval. Ale Soňa je úžasná kuchařka a při tom mě doučuje i teorii:-)

Nové přátele – několik z jejich kamarádů a kamarádek už považuju i za své přátele. A jsem strašně rád, že je znám.

Společné bydlení a jiný životní styl (maloměsto, dojíždění do práce, dřívější vstávání a o to menší ponocování) – od vysoké jsem si zvykl bydlet ve „velkém městě“, ale už mě to poněkud unavovalo. A moc mi prospívá, že jsem to změnil.

Divadlo – tam jsem byl naposledy se základní školou na nějakém představení pro děti. Ale teď jsem zjistil, jak velmi mě to baví!

Kromě toho jsme spolu samozřejmě poznali několik krásných míst, viděli spoustu nových filmů, Soňa se se mnou podělila o několik svých oblíbených starých, inspirovala mě k přečtení několika knih… A tolik jich ještě zbývá!

Nic z toho samozřejmě není podstatou našeho vztahu a ani to není samo o sobě nijak důležité – jsou to jen vnější znaky. Ale zároveň to jsou právě ty věci, které jsou pro moje okolí asi nejviditelnější. Protože nikomu neříkám a říkat nehodlám: „Sorry, na pivo s tebou nepůjdu, to by mi doma neprošlo,“ nebo: „Na hory nepojedu, musím jet s tou svojí do nějaké tramtárie…“:-)

Děkuju, Soni, jsem Ti za to všechno vděčný a miluju Tě!

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s