Strach

Nedávno mi Soňa řekla: „Jsi úžasný, protože se nebojíš být se mnou“. Toto ocenění je narážkou na to, co pozorujeme ve svém okolí v mnoha různých vydáních: jak často se muži bojí být se ženami. Bojí se, že pro ně nebudou dost dobří. Bojí se, že ztratí svou svobodu. Bojí se, že se zavážou k něčemu, co pak nedokážou ustát. Bojí se blízkosti, bojí se otevřít se. Bojí se odmítnutí… a bojí se přijetí.

Někdy se píše, že ženy jsou ve skutečnosti tím silnějším pohlavím – a v tomto ohledu se to zdá být pravdou. Muži citová zranění, ke kterým může v souvislosti se vztahem dojít, nesou hůř. Možná proto, že muži přece nepláčou a nesvěřují se s takovými věcmi kamarádům nad pivem… Možná proto, že na svém egu (které to často odskáče) visí víc, než ženy… Možná prostě proto, že jsou srabi.

Ale zpět k tomu strachu. I já se samozřejmě bojím. Toho všeho, co jsem uvedl výše, a ještě spousty dalších věcí: Bojím se toho, co se kolem nás poslední dobou děje. Bojím se, co přinese budoucnost. Bojím se světa, kterému vládne hloupost a nenávist, který se stále víc a víc vynořuje na obzoru. Bojím se… Ale ten strach mi nezabrání, abych žil svůj život tak, jak chci a jak nejlépe umím.

Na tom mít strach není nic špatného. Chybou ale bývá nechat se tím strachem ovládat.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s