Spojená Evropa má cenu

V pátek a v sobotu jsme byli s Radimem v Německu, jeden den v Berlíně, druhý den v Drážďanech. Courali jsme pouze po centru, do Berlína jsme přijeli vlakem, do Drážďan autem. Proč to zdůrazňuji – uvědomuju si, že z centra člověk nepozná celé město, ale přesto…

Nemůžu říct, že bych měla pocit nějakého kulturního šoku – nebo aspoň ne moc velkého :-)

Ale… asi nedokážu ani popsat, co přesně tento pocit ve mně vyvolalo, nicméně čím déle jsme tam byli, tím silnější byl můj pocit, že je vlastně úžasné, v jakém prostředí žijeme, a že je to něco zcela výjimečného a vzácného, a že stojí za to o to bojovat. Nebo, jak řekl krásně Radim, alespoň to nepodkopávat.

Vlakem, kterým jsme jeli do Berlína, například procházeli policisté – při cestě tam i zpět. Nevím, jestli tím vlakem skutečně nějací uprchlíci jezdí, ale to je i celkem fuk. Krásné je na tom to, že jsme prostě nasedli v Děčíně a za tři hodiny vystoupili na fascinujícím nádraží v Berlíně. S prodejcem currywurstu jsme se domlouvali anglicko-německy, uměl i italsky :-) V armádním muzeu v Drážďanech pak měli i průvodce v češtině… A všichni se na nás usmívali a byli moc milí. Radim se dokonce zapovídal s prodejcem knih na pouličním bleším trhu o situaci v Rusku… Kromě jiné řeči jsme tam zkrátka byli skoro jako doma.

Když jsme jeli vlakem zpět, jela s námi také skupinka Španělů – my jsme s nimi ve vagonu už nějakou dobu byli, takže jsme věděli, že to nejsou uprchlíci… procházející policistka pak samozřejmě potřebovala situaci ověřit – a udělala to s noblesou, když se jdouc kolem nich jakoby nic zeptala „Speedy Gonzales?“ a Španělé se všichni začali hlasitě chechtat…

V sobotu jsme chtěli jet stejným způsobem do Drážďan, nicméně vlak se ukázal být stejně drahý jako ten do Berlína, tak jsme se nakonec rozhodli jet autem – i zde cesta proběhla úplně bez potíží. Dokonce jsme projeli hladce bez mapy až do centra i do vojenského muzea. Vlastně jsme tam byli natolik doma, že si nás i místní policie vyblejskla radarem v jedné vsi po cestě zpět :-) Zajímavý poznatek je, že německé radary fotí s červeným bleskem tak, že jsme z toho úplně nadskočili :-)

Co tím vším chci říct? To, že si myslím, že je potřeba si vážit toho, že můžeme takto bez omezení, ať už zákonného, jazykového či finančního jet tam, kam chceme… A že ta propojená a svobodná Evropa má cenu. Alespoň pro mě tedy rozhodně ano. A není to zdaleka samozřejmost, o kterou nemůžeme přijít…

S láskou

s

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s