Ženské hranice

Mám z toho našeho výletu na Slovensko jeden výrazný zážitek, tak jsem se rozhodla pro terapii vypsáním se z toho a oblažím vás zde… Zážitek nesouvisí s hřbitovy, východem, bitvou ani s ničím podobným… Jelikož hlavním středobodem našeho výletu a programu byla rekonstrukce válečné bitvy, nepřekvapí nikoho, že je to akce, na které je zkrátka převaha mužů. Různých. Většinu času jsem před rekonstrukcí bitvy trávila v otevřeném stanu s Radimovými kamarády, pak se tam přimotal i nějaký jejich slovenský známý. Takový free týpek, něco po padesátce, vypadal trochu jako opilý už od rána, i když možná asi ani nepil… Po nějaké době začal odcházet, se všemi se loučil, včetně mě. Na rozdíl od ostatních chlapů se ke mně vydal s jednoznačně rozpoznatelným úmyslem mi dát pusu, což udělal. Pak následně řekl něco jako „mňam“ a jal se mi dávat druhou. Nezvládla jsem se bránit, takže jsem tedy dostala i druhou pusu, tentokrát s pokusem strčit mi jazyk mezi rty. Tomu se mi zabránit ale podařilo. A pak odešel.

Později odpoledne se vrátil, se všemi se zase pozdravil a následně se přímočaře vydal mým směrem s tím, že si jde pro pusu. To už jsem se ale jednoznačně postavila na odpor, vztyčila výhružně ukazováček a před všemi rázně prohlásila, že žádnou pusu už nechci a že žádná nebude. Od ostatních jsem cítila lehký údiv, patrně nad razancí toho nesouhlasu, chlapík zkonstatoval, že zde zřejmě není vítaný, stáhl se a zbytek dne mi už dal pokoj…

Radimovi jsem pak vysvětlovala, co mě k tomu vedlo… A já to nějak pořád nedokážu dostat z hlavy. Udělala jsem to špatně? Neměla jsem být tak ostrá? Měla jsem ho odmítnou víc zdvořile? A proč jsem ho nedokázala odmítnout už na poprvé? Proč by mi sakra nějaký cizí oplzlý týpek měl dávat pusu? A navíc téměř francouzáka… Jen proto, že jsem jediná ženská v okolí, která se nechá? Byla jsem znechucená z něj i sama ze sebe… Nenechám si tím samozřejmě ten zážitek z bitvy i z výletu zkazit, ale mám na sebe trochu vztek. Proč nedokážu tu hranici nastavit včas? Proč mám pocit, že si musím nechat dávat pusu od cizích lidí? Nebylo to poprvé, co se mi stalo něco podobného. Nejsem žádná citlivka, ale tentokrát mě to nějak vzalo. Ne, tu nejde o zdvořilost… a i kdyby ano, ani tak si tu pusu nemusím nechat dát, když nechci, zdvořilost nezdvořilost! Kromě toho podle mě neexistuje žádné pravidlo slušného chování, které by něco takového vyžadovalo. Polibky se vždy jen naznačují, rozhodně se při nich nestrkají jazyky kdovíkam… Příště už se za sebe postavím lépe. Dám to najevo rovnou, že o takovou přízeň nestojím.

Ale aby to nevypadalo, že žehrám na muže, tak chci dodat, že všichni ostatní muži okolo ve stanu se ke mně chovali úžasně, vzali mě mezi sebe, starali se o mě a o nic podobného se samozřejmě nepokoušeli… byli skvělí :-) Takže ne, nejde mi o to hanit tu muže, to já jsem udělala chybu, že jsem včas nenastavila pevné hranice. Není to snadné, ale dostala jsem v tom další lekci. Příště už to třeba zvládnu líp…

S láskou

s

Advertisements

1 komentář: „Ženské hranice

  1. Radim

    Neudělala jsi nic špatně, neměla jsi být zdvořilejší – klidně jsi mu mohla vlepit facku! Všichni přítomní by byli na tvé straně… Mrzí mě to, že jsem tam zrovna nebyl… :-(

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s