Přetížení aneb Óda na volný čas

Dneska je na vysoce odborném ;-) webu ona.dnes krásný článek s radami od Pavly Koucké. Pavlu Kouckou sleduju už delší dobu hlavně na psychologii.cz – věnuje se zejména dětské psychologii a její způsob uvažování se mi líbí. Článek se jmenuje Zlobení a trestání dětí. Co má smysl a co nikam nevede.

S článkem souzním, zaujala mě tam ale i jiná věc. V článku na jednom místě Pavlu Kouckou citují, a to takto:

„Dítě je celý den ve školce a jeho den vypadá takto: ráno nedospalé musí vstávat, rychle snídaně, rychle zuby, rychle oblékat a rychle do školky. Tam se toho celý den děje spousta, spousta organizovaných aktivit, dítě musí poslouchat. V pět večer přijde rodič a honem domů, honem večeře, honem zuby, honem pohádka a honem spát… dítě si nestihlo ani svobodně pohrát, jen tak bloumat, lelkovat. Celkově je prostě přetížené a z té frustrace opět zlobí. Hranice jsou pak záminka, nikoli pravý důvod,“ dodává zkušená psycholožka a autorka několika knih o výchově.

A teď si za slova „dítě“ zkuste dosadit slovo „dospělý člověk“ a za slovo „školka“ slovo „práce“:-) Je samozřejmé, že nás z práce v pět nevyzvednou rodiče, ale asi chápete, kam tím mířím… A jasně, určitě toho zvládneme víc než pětileté děti, ale možná… možná… jsme taky z toho hektického života přetížení… a už neumíme pro samé povinnosti a aktivity lelkovat.

… aspoň já se tak občas cítím. Pomáhá mi volno. Ale není snadné si ho udělat a vnitřně ho ustát. Někdy si říkám, jestli vlastně nejsem líná, co všechno bych měla/mohla dělat, a co mám vlastně pořád za problém – vždyť nikdo jiný takové blbé nápady nemá :-) Ale sama přitom pozoruju, že když jsem tak vláčena těmi běžnými dny, do práce, z práce, atakdále, i když mě to třeba i baví, tak potřebuju mít pravidelně i čas, v němž nic nemusím… Nejde o to nedělat nic, ale dělat jen to, co se mi v tu chvíli chce – nikoli to, co jsem si naplánovala nebo co bych měla…

A využívám ten volný čas různě – někdy si vlastně ani tolik neodpočinu, protože všechny ty zážitky, které jsem nestihla zpracovat, prostě probublají na povrch, já se v tom taky trochu sebemrskačsky pobabrám, a upadnu do ještě větší krize… ale po ní se rozjasní… Někdy si čtu, někdy přenáším věci z místa na místo, někdy uklízím (dělám pořádek v bytě i v hlavě), někdy vařím… a všechny ty práce mě pak taky mnohem víc baví, protože je dělám, jelikož se mi chce.

Někdy je ten volný čas rozervaný. A někdy je ten volný čas nesmírně poklidný… jako hladina řeky za letního rána… jako zpěv ptáků za oknem… jako vůně čerstvě posečené trávy… jako šimrání mravenců na stehně… jako červenající se třešně… a rozečtená kniha :-)

S láskou

s

 

 

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s