Sedm věcí XVI.

Dneska mám trochu potíž vzpomenout si, co jsme vlastně všechno minulý týden dělali a prožili… Vlastně si musím otevřít kalendář a podívat se, co jsem v něm měla naplánováno, abych se mohla chytit aspoň něčeho :-) Někdy si říkám, jestli je to normální, nebo je to známka přetížení (nebo počínající demence? :-)). To vedro tomu soustředění taky moc nepřidá… Tak začnu na jistotu a uvidíme, co se přidá…

Tento týden děkuji:

  1. Za třešně a melouny – teď proběhla doba třešní a já jednu solidní na zahradě mám, třešně má vynikající a snědla jsem jich rozhodně několik kilo (ne najednou :-). Děkuji předchozím vlastníkům, že takovou třešeň zasadili… Když jsem si to uvědomila, přišlo mi fascinující, jak nás takové „banality“ z minulosti na každém kroku ovlivňují – vůbec netuším, jakou motivaci měl ten, kdo třešeň sázel, ale dnes z ní trhám třešně já a děkuju mu… Dokonce jsme zase trochu třešní naložili do lihu :-) A za ty melouny děkuju prostě proto, že je miluju a léto bez nich je vždycky poloviční :-)
  2. Děkuju všem našim kamarádům, že přišli v sobotu na grilování – na to, že jsme byli dost nesourodá skupinka, to bylo moc příjemné… a dokonce jsme měli i takový malý koncert hráčů na akordeon! Bylo to úchvatné… já jako hudební antiznalec (tím myslím, že kromě toho, že ji poslouchám, o ní nic nevím :-)) jsem přes veškerou snahu odborníků nejspíš pořád zcela nepochopila, jak ten nástroj funguje… A ještě jedna poznámka tady k tomu – v životě jsem neznala nikoho, kdo hraje na akordeon. A během prvního pololetí loňského roku se objevili hned dva lidé, kteří to umějí. Asi tu můžu i přiznat, že součástí našeho grilovacího plánu bylo i to, abychom je seznámili :-)
  3. Děkuju tatínkovi za cukety – dostala jsem jich v pondělí asi deset – už jsme dvě snědli a ve zbytku budeme pokračovat. Dřív jsem nebyla moc zeleninový typ, skoro jsem zeleninu nejedla… ale jak jsem se začala zajímat o to paleo stravování, tak jsem nějak úplně otočila a jím jí teď strašně moc. Někdy i v dost neotřelých kombinacích – a zde náleží opakovaně velký dík Radimovi, za to, že je v jídle tak flexibilní a netrvá například na svíčkové se šesti… :-) A taky děkuju za maliny, které jsem si doma natrhala. Mňam.
  4. Děkuju za skvělý týden v práci. Byl tak optimálně vyvážen – výjezdní dny i dny v kanceláři. Ve středu jsem byla v kanceláři po dlouhé době celou pracovní dobu a celou dobu jsem něco tvořila… a hlavně mi to konečně nevadilo! Neříkám, že už jsem zpátky na té cestě, kde mě to fakt i baví, ale nevadilo mi to… neměla jsem pocit, že je to nutné zlo, které musím vydržet, než budu moct jít domů… a jsem za to moc ráda. Je to dobrá práce.
  5. Ve středu jsem byla s Radimem na olympijském běhu. To bylo taky moc zajímavé, mám k tomu spoustu postřehů a myšlenek a vždycky mě strašně baví všechny ty běžce pozorovat… Olympijský běh měřil cca 7 km a pořadatelé (moc nechápu, kdo to pořádá a proč) natiskli trička jakože na motivy Emila Zátopka s nápisem „když nemůžeš, přidej!“ Když jsem viděla prvního člověka v takovém tričku, říkala jsem si, co je to za blázna :-) Pak jsem zjistila, že je mají prakticky všichni :-) Jako… já si pana Zátopka nesmírně vážím a chápu, že ten citát má svůj význam a opodstatnění, ale já osobně si nemyslím, že zrovna toto má motivovat rekreační běžce na 7 kilometrů :-)
  6. Ve čtvrtek děkuji za dvě milá setkání. Jednak s jedním mým kamarádem (ze seznamky! – je to jediné přátelství, které mi z těch seznamových vod zůstalo) – byli jsme někde ve městě, zahnuli jsme v centru dvakrát někde do křivolakých uliček a ocitli se na zahrádce restaurace provozované karmelitánkami – ty, co nás obsluhovaly, byly všechny cizinka – bylo to moc zajímavé. V jídelním lístku k tomu bylo i nějaké vysvětlení… a třeba tam psali, že zakladatel toho řádu jej zakládal s tím, aby se „řádové sestry mohly obětovat milosrdné boží lásce“. Já si nemyslím, že by podstatou boží lásky byla její touha, aby se pro ni někdo obětoval. Vlastně si myslím, že je to přesně naopak – boží láska po nás nic takového nežádá… Vlastně po nás nežádá vůbec nic, než abychom žili radostný a tvůrčí život! Jakákoli oběť je podle mě známkou něčeho jiného… Stejně tak v té restauraci pak probíhalo nějaké křesťanské setkání, v němž jsem zaslechla nějakou řeč o nedostatcích – proč to tak řešit? Jsou vůbec nějaké? Jsme každý jiný a každý svůj, proč je někdo dostatečný a někdo nedostatečný? A večer jsme pak měli jít do divadla, ale zrušili ho, tak jsme šli na limču a na pivo…
  7. Děkuju Britům za jejich rozhodnutí v referendu. Nemyslím to tak, že jsem si přála, aby vystoupili. Naopak. Pro mě má Evropská unie velkou cenu a žádná finanční částka podle mě nevyváží ten význam toho, že takové společenství existuje a že můžeme být jeho součástí. Děkuju za tu historickou zkušenost. Ve čtvrtek, když Britové rozhodovali, se psaly dějiny. Bude fascinující sledovat, kam se řítíme dál…

S láskou

s

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s