Jak z toho ven?

Vedli jsme včera s kamarádkou debatu o tom, jak si každý z dětství nese různé… ne snad šrámy, to by znělo jako že nám někdo ubližoval, což nechci říct, ale řekněme mindráky. A o tom, jak se jich zbavit. Podobné téma jsme už několikrát řešili se Soňou, a vždy jsme došli k závěru, že sice máme pocit, že jsme to jakžtakž úspěšně zvládli, ale říct, JAK jsme to udělali, to prostě nedokážeme.

A ona kamarádka pak prohlásila, s dovolením (vlastně – bez dovolení) cituji: „Potkáš někoho, kdo tě bude brát i s tvýma (domnělýma) nedostatkama jako (téměř) přesně toho, koho hledá celý život a tobě díky tomu tvé (celou dobu velké a nepřekonatelné) nedostatky přijdou najednou jako naprosté malichernosti. Jenom díky tomu, že tě někdo prostě bere takového jaký jsi a jsi pro něj všechno.“ Je to krásně formulováno, proto to zde i zvěčňuji, ale přesto mi na tom něco nesedí.

Ne že by to takto nemělo být, to naopak, tohle určitě JE ten kýžený stav. Ale nesedí mi tam ten implicitně přítomný předpoklad, že ho má přinést někdo druhý, tedy že má přijít zvenčí. Já si myslím, že aby tě někdo takto bral, musíš tak nejdřív brát sama sebe ty. Protože do života si přitáhneš vždy jen toho, kdo zrcadlí to, co máš v hlavě ty sama. Pokud nejsi skvělá sama pro sebe, nebudeš skvělá ani pro druhého. Protože i kdyby ti to někdo stokrát tvrdil, tak pokud tomu nevěříš sama, nebudeš to věřit ani jemu – a tím pádem to prostě nebude fungovat.

Nicméně to nás vrací k té úvodní otázce: Jak z toho ven?

Nevím. Opravdu neumím dát žádný návod. Zkusím ale pár střípků ze svých zkušeností:

  1.  Je to boj, ve kterém je každý sám. Ne že by okolí a vztahy s jinými lidmi nehrály roli, jsou v tom procesu dost důležité – ale to hlavní si musí nakonec každý srovnat ve své vlastní hlavě.
  2. Je to proces, který si žije vlastním životem. Žádný plán, žádné hodnocení nefunguje. Nepoznáš ani kam se posouváš, ani jestli se vůbec někam posouváš… dokud se najednou nevynoříš na konci.
  3. Nebát se změn. Celé to je vlastně jedna velká změna, která může zasáhnout do čehokoliv… Nelpět na tom, co je teď – aby mohlo přijít něco lepšího.

No, je to asi dost abstraktní, a spíš než co to vlastně je to jsou poznámky o tom, co to není… ale lépe to opravdu nesvedu.

Reklamy

1 komentář: „Jak z toho ven?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s