Sedm věcí XVIII.

V pátek minulý týden odjel Radim na týden na expedici, vrátí se nejdříve v sobotu v noci. Já jsem měla (a ještě mám) celý týden volno. A byl to vskutku výjimečný týden, vlastně jsem Radimovi za to, že je pryč, vděčná. Zkusím popsat, proč.

  1. Nemyslím to tak, že bych byla vděčná za to „že konečně vodjel, vždyť už se s ním nedá žít“ :-) Naopak. Mám nyní nádhernou příležitost se na něj těšit. Je to jiné než když se nevidíme jeden dva dny během roku. Od té doby, co jsme spolu, jsme od sebe vlastně ještě nikdy takto dlouho nebyli. A mě se po něm tak krásně stýská… jako třeba v této písničce :-) A mně se po Tvé vůni stýská…
  2. Během té doby, co je Radim pryč, jsem měla prostor na spoustu věcí, které se lépe dělají o samotě. Například jsem lenošila. Neměla jsem na dobu dovolené žádný plán. Není to tak, že bych nic nedělala, ale nic jsem neplánovala. A toho „nic“ jsem taky dělala hodně – většinou to má podobu čtení si v posteli – ale trvalo mi skoro celý týden, než jsem si to dokázala užít bez pocitu viny, že bych měla dělat něco… užitečného? Víc vzrušujícího? Prostě něco…
  3. Pustila jsem se do úklidu. Skutečného i emočního. A to čištění starých ran není nic moc společenský zážitek…
  4. I do skutečného úklidu jsem se dala – vytřídila jsem tři tašky knih, které jsem darovala do knihovny, taky nějaké oblečení pro charitu, spoustu nepotřebných věcí jsem vyhodila… spoustu věcí jsem utřídila. V bytě i v hlavě. A bude to pokračovat. Na začátku mi dělalo velké potíže cokoli vytřídit, i když jsem věděla, že to ještě užije někdo další… všechny ty věci bylo náročné pořídit, stály spoustu peněz a zjistila jsem, že mám problém je vyhodit, i když mi neslouží, protože mám pocit, že bych je měla přece jen nějak využít, když jsem je tak draze zaplatila. Ale pokud mi nesloužily doteď, nebudou mi sloužit ani později. Zbavit se jich je ve skutečnosti úleva, protože už se na ně nebudu muset dívat a říkat si, že „bych je měla užívat“. Čím více jsem toho vytřídila, tím líp mi to šlo. A budu v tom určitě dál pokračovat. Bylo to povznášející.
  5. Jsem vděčná Radimovi, že si pořídil nový mobil (tentokrát už chytrý!) a nainstaloval si tam komunikátor. Překvapivě zatím všechny rumunské penziony, kde spal, měly wifi, takže jsme každý den v kontaktu a všechny výhody moderních technologií přimeřeně využíváme :-)
  6. Měla jsem prostor pustit se do spacího experimentu – já mám trochu potíže se spaním a při běžném provozu nemám dost mentálních sil s tím zkoušet něco dělat. Týden doma, když na mě nejsou kladeny žádné nároky, byl dobrá příležitost – moc se to neposunulo, ale uvědomila jsem si současně, že ve své snaze a touze to spaní zlepšit dělám jednu zásadní chybu – snažím se to změnit z pozice, kdy mě současný stav štve. A to nejde. Protože změna nepřichází a já jsem pořád nespokojená… Zkusím to teď jinak. Zkusím ten dosavadní stav přijmout, přijmout to, že mám potíže se spaním, a odpustit si je, přestat si to vyčítat a trápit se tím, a přijmout to jako fakt, být vděčná za to, že spím aspoň nějak, a být spokojená s tím, jak to je. Teprve pak může totiž přijít změna. Nebude mě každé ráno budit zklamání z toho, že to zase nevyšlo, ale naopak vděčnost za to, že jsem spala aspoň přiměřeně. A za každou změnu k lepšímu pak můžu být vděčná, protože bude navíc… a jednou, jednou se vzbudím vyspaná do růžova :-)
  7. Jsem vděčná bratrovi, že se mnou podělil o službu v domě rodičů, kteří jsou také na dovolené. Umožnil mi tím mít více času na svoje „nevyřešené věci“.

S láskou

s

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s