Otevřít se ženě někdy není podle mužů bezpečné

S Radimem někdy vedeme diskuze o postavení mužů a žen ve společnost – a každý tak trochu „kopeme za svoji stranu“. Já se mu snažím na různých příkladech ukázat, jak ženy jsou ve společnosti stále „trochu méně“ než muži a Radim zase předkládá argumenty ze svého pohledu. A oba máme i nemáme pravdu. Mám někdy pocit, že když poukazuju na to, v čem jsou ženy stále vnímány jako nerovny, nese v tu chvíli Radim vinu celého mužského pokolení.

Na facebooku jsem dnes našla zajímavý text (nevím, jak jinak ho sem dostat než jako obrázek plochy :-)), který se týká něčeho podobného, i když na to jde i z jiné stránky – podle autorky se muži v uzavřené, řekněme terapeutické skupině, svěřili, že mají často pocit, že otevřít se ženám není bezpečné, protože když to udělají, ženy v nich následně vyvolávají pocit studu (to když se muži otevřou, a ženy s tím, co se dozvědí, nesouhlasí a nelíbí se jim to). Mrzí mě to. Jestli to tak je, mrzí mě to. Samy chceme po mužích, aby nám ukázali, jací skutečně jsou, a když to udělají, tak to nedokážeme přijmout?

Nevím, jestli to náhodou taky občas nevědomě nedělám…

Co mě ale dostalo je závěrečná část textu, kdy byli ti muži vyzváni, jestli chtějí něco vzkázat všem ženám, řekněme takovému „kolektivnímu ženství“. Odpovědi jsou srdcervoucí…

Prosím dovol mi se tě dotknout. Musím se tolik snažit, a ty mě stále odmítáš, a já chci jen cítit tvůj dotek.“

Jsem už unavený z toho, jak stále očekáváš, že všechno vyřeším a rozhodnu vždycky správně. Řekni mi prosím, že jsem dost dobrý takový, jaký jsem.“

Prosím důvěřuj mi. Vím, že tě dříve jiní muži zranili, ale já mám pocit, že jsi stále uzavřená a že musím stále tolik snažit, abych získal tvou důvěru. Pořád mě zkoušíš a já jsem z toho už unavený. Prosím otevři se mi a přestaň mě nutit neustále se obhajovat.

Dokážeš snést, jaký skutečně jsem, aniž bys ve mně vyvolávala pocit studu, přerušovala mě nebo mě napravovala? Můžeš pro mě zkrátka udělat místo a mít mě ráda celého? Takového, jaký jsem?

Chci být tvůj princ, ale někdy jsem jen malý chlapec. Snažím se být tím princem, ale někdy zkrátka jen potřebuju, abys mě objala a akceptovala, že jím ještě nejsem.

Ach…

S láskou

s

Lissa.png

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s