Potenciálně smutný příběh

Mám dalšího kamaráda, v jehož životě v poslední době došlo k zásadnějšímu zvratu. Vystudoval čínštinu a od vysoké školy až dosud (asi 5 let) se živil takovou kombinací činností: tlumočení, překládání, provádění turistů po Číně a vyučování čínštiny v jazykové škole. Různě se mu to měnilo, nic z toho nebylo dlouhodobé, byla to spíš taková série krátkodobých a střednědobých zakázek. To mu, vzhledem k jeho povaze, příliš nevyhovovalo – touží totiž po jistotě, řádu a předvídatelnosti. Na druhou stranu se tím evidentně živil dosti slušně, neboť si po dvou letech koupil menší byt na okraji města a nyní, po dalších dvou letech, si pořídil větší byt přímo v centru – ten ovšem už na hypotéku.

Nicméně během posledního roku, kdy strávil minimálně polovinu času na druhé straně zeměkoule, dospěl k rozhodnutí, že to takto už dál nechce. I jeho partnerka – mezitím už manželka – už dávala najevo nelibost z toho, že je vlastně pořád sama, ale hlavně on sám prostě není ten typ, co by takový styl nepředvídatelného života dobře snášel, je z toho věčně nervozní a frustrovaný.

Přemýšlel nad tím dlouze, a přišel na to, že vlastně nemá ve světě žádné uplatnění. Umí „pouze“ čínsky, anglicky a německy (ze všech těchto jazyků už profesionálně překládal), a v tom přece není žádná perspektiva. Navíc si tím člověk ledva vydělá na živobytí (a byt v centru města), a oni plánují dítě, které bude potřeba bohatě zabezpečit – padlo například něco o zaplacení kvalitní školy. (Zde to začíná nepříjemně připomínat jiný smutný příběh, o kterém jsem už psal dřív.)

A tak se rozhodl jistotu hledat v tom, že – vstoupí do armády. K pyrotechnikům.

Nekecám! Bylo by to směšné, kdyby to nebylo k pláči. Pozice, na kterou nastupuje, není žádná úředničina – je to skutečný pyrotechnik působící v terénu, kde se člověk armádě upíše na dvouletý výcvik (kdy projde fůrou kurzů) a – aby jí pak s cennými vědomostmi a zkušenostmi hned nepláchl do civilu – k následné minimálně pětileté službě včetně zahraničních misí. Přičemž pyrotechnici jsou prý na misích žádaní, takže to znamená časté rotování typu půl roku doma – půl roku v Afghánu. A to prosím právě v okamžiku, kdy si naplánovali narození dítěte!

A vy tam sedíte, pijete jedno pivo za druhým a zíráte. A i když si stokrát myslíte, že ten člověk dělá nebetyčnou kravinu, nemůžete s tím nic dělat. Koneckonců, každý svého štěstí strůjcem a who am I to judge.

V tomto kontextu je už jenom poznámkou na okraj, že druhá polovina naší debaty se točila kolem toho, jak se Evropa řítí do záhuby, kolem zlé EU, zlých imigrantů, zlých novinářů, zlých politiků a zlých aktivistů všeho druhu. Z jeho strany to byla křišťálově čistá ukázka ventilování frustrace z osobního života do politických otázek. Pokud nás něco přivede do záhuby, pak to bude toto.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s