5 otázek ke štěstí

Na dnešních Novinkách.cz je opět moc hezký článek nazvaný Pět otázek, které vedou ke štěstí. Jeho začátek je takový všelijaký, ale jakmile se dostane k těm 5 otázkám, výrazně se to zlepší. Otázky nás totiž směřují k životní spokojenosti a tedy… i štěstí, dá-li se to tak říci.

Jaké jsou to otázky?

1. Žiju sama se sebou v souladu?

Myslím, že ano. Není to ještě asi na 100%, ale tak na 88% to zhruba bude. Jsou ještě některé věci, které si musím ujasnit. Celkově mám ale pocit, že jsem tvůrcem svého života a že ho mám více méně takový, jaký si přeju. K tomu se učím uvědomovat si svoji hodnotu, říkat „ne“, méně pracovat, více odpočívat a skutečně poslouchat svoje tělo. A taky jít svou cestou.

2. Jsem obklopena hodnými lidmi?

Ach, bože, ano, ano, stokrát ano! Jsem obklopena skvělými, hodnými, úžasnými lidmi, které mám ráda a kteří mají rádi mě a podporují mě v tom, co dělám. Asi se nedá vyhnout tomu, že se v našem okolí objeví někdo toxický, někdo, kdo nás shazuje a táhne dolů, ale kromě toho, že takové lidi už umím rozeznat, umím je většinou už také ze svého života dostat pryč, alespoň v rámci možností :-)

3. Jsem schopná pokory a vděku?

Zdá se být opakem pokory, když člověk na takovou otázku odpoví, že ano, ale přesto si to tu dovolím říct. Jsem vděčná za všechno, co mi život dal. Nebylo to vždy snadné, ale všechny ty těžkosti mě nakonec dovedly tam, kde jsem dnes. Všechen ten život o samotě mě nakonec dovedl k Radimovi, všechny zdravotní potíže mě dovedly ke zdraví, všechny ty osobní krize mě nakonec dovedly ke spokojenosti. Mé srdce je plné vděku, jakkoli pateticky to možná zní. Uvědomuju si ho každý den – když se ráno můžu dívat do usmívajících se očí muže, kterého miluju, když nakupuju, když jím jídlo, které jsem uvařila, když podnikáme něco zajímavého, i když odpočíváme. I za práci jsem vděčná. Prostě za všechno.

4. Bojím se stáří a bojuji s ním?

Nemyslím, že bych se stáří bála a nebo s ním bojovala. Život pro mě třicítkou teprve začal a to nejlepší mám stále ještě před sebou. A hodlám tomu věřit i v osmdesáti! Nemyslím, že se hodnota ženy, jako milující, nežné, pečující bytosti, snižuje tím, jak stárne. Naopak. Teprve věkem se stáváme více samy sebou, zrajeme, získává životní zkušenosti a životní moudrost. A je jen na nás, zda zahořkneme, nebo zůstaneme jemné. Já volím to druhé. Bez ohledu na počet křížků i vrásek.

5. Dostávám to, co si zasloužím?

Těžká otázka. Znáte někoho, kdo na ni dokáže upřímně odpovědět, že ano? Mám pocit, že pořád mířím moc nízko, že si o to, co si zasloužím, ještě pořád neumím říct, a i když to přesto získám, mám často pocit, že si to nezasloužím. Ale nemyslím, že by problém byl v tom, že mi toho život málo dává. Spíš je problém v tom, že mám pocit, že si to nezasloužím. Ale i to se zlepšuje… Učím se zkrátka si věci vychutnávat. Jako například když Radim umývá nádobí, můžu se klidně natáhnout na pohovku a pozorovat ho, nemusím mít provinilý pocit, že taky něco nedělám… takže snažím se… ale je to teda boj někdy :-)

Tak se zdá, že bych mohla mít ke štěstí nakročeno :-) Ne, nezdá se to. Já k němu nakročeno rozhodně mám :-)

S láskou

s

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s