Nemusím pomáhat

Mám jednu kolegyni. Nevím, jak funguje, ale zásadně mi volá v pátek kolem poledne, že něco nutně ještě ten den potřebuje, protože to strašně hoří. A většinou jsou to poměrně složité korporátní a statusové věci, které se rozhodně nikdy nerozhodují tak, že si ráno někdo vzpomene a odpoledne by to mělo být hotové.

Dneska se zase ozvala. Povyprávěla mi to do telefonu. Slíbila jsem pomoc a požádala ji, aby mi to popsala mailem, jelikož jsem byla právě v autě. Do kanceláře jsem přijela asi za 30 minut. Za další hodinu a půl přišel mail:

„Ahoj Soni,
Dle dohody zasílám :
Prosím, potřebovala bych DNES XXX a především potřebuji prohlášení o XXX.“

Dávno před tím, než napsala, jsem prošla všechny svoje dokumenty a zjistila jsem, že to, co potřebuje, nemám nebo to nemůžu najít. Našla jsem tedy alespoň něco podobného, byť podle starého zákoníku, tak jsem jí poslala aspoň něco.

Vpadla mi do času, kdy řeším dost svých vlastních úkolů. Dřív bych asi měla špatný pocit, že jsem jí vlastně nepomohla a možná bych se jí dokonce snažila pomoct jí to prohlášení vyrešeršovat, nebo pomoct vyrobit.

Nicméně dnes jsem si uvědomila jednu věc – proč já bych měla být ve stresu z toho, že ona si vzpomněla na něco pozdě a že něco neví? Udělala jsem, co bylo v mých silách. Víc nemůžu. A není má chyba ani odpovědnost, že to není.

S láskou

s

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s