RECENZE: R. M. Staffordová – Mama má čas

Dostala se mi do rukou tato úžasná kniha (ve slovenštině, česky zatím nevyšla) od autorky Rachel Macy Staffordové. V originálu se jmenuje Hands Free Mama. Autorka stojí za úspěšným blogem Hands Free Revolution, z něhož kniha patrně vychází.

Přestože název odkazuje k výchově dětí, je to kniha plná myšlenek aplikovatelných na všechny naše vztahy, protože její poselství je jednoduché a obecné: důležité nejsou povinnosti, ale lidé. Není nic důležitějšího, než pozornost, kterou můžeme věnovat lidem kolem nás. Proto bychom měli odložit elektroniku, nekonečný seznam úkolů i naši pohodlnost a upřednostnit komunikaci s nejbližšími, a nejen nejbližšími.

Autorka na mnoha a mnoha příkladech ze svého života popisuje, jak nejprve žila plochý a prázdný život, v němž před vyprávěním svých dětí upřednostňovala vyřizování mailů a povinností. Jednoho dne si uvědomila, že takto dál žít nechce. Zpomalila, a začala se učit žít jinak – nebýt ovládána svým mobilem a seznamem úkolů, ale naopak upřednostnit život. Nesnažit se neustále spěchat, všechny popohánět a společných čas s nejbližšími odkládat na dobu, až bude všechno hotovo, protože hotovo není nikdy a čas nám nezadržitelně utíká. A co je důležitější? Poskládat vyprané prádlo, nebo si poslechnout, jak se naši blízcí dnes měli? Vyřídit mail do práce, nebo si lehnout do postele ke svému dítěte a přivonět k jeho vlasům? Udělat domácí práce rychle a efektivně, nebo si nechat pomoct a ještě se přitom dobře pobavit, přestože to možná bude trvat déle?

Přiznám se, že jsem knihu přečetla prakticky za jeden den a ještě jí polovinu probrečela – Racheliny příběhy mě často dojímaly, protože i já vnímám, že cesta, kterou nastiňuje, je pro mě ta správná. Nikdy v životě totiž nebudu vzpomínat na to, kolik projektů jsem dokončila, ale na to, jak na mě Radim krásně mžourá, když se ráno probouzí nebo jaký úžasný je to pocit, když se k němu můžu stulit do náruče a nechat si něco vyprávět…

Chtěla jsem se kousek ocitovat, pro představu, ale je těžké něco vybrat, všechno mě oslovuje. Tak třeba toto zamyšlení ze strany 124 (TATRAN, 2015):

Priezračnosť

Všímajte si dobro.

Najskôr vidím najlepšie známky na vysvedčení, až potom tie horšie…
Najskôr vidím, ako krásne pláva, až potom, na ktorom mieste skončila…
Najskôr vidím, že sa sama obliekla, až potom kombináciu zimných čižiem s letným tričkom na ramienka…
Najskôr vidím, že si sama pripravila raňajky, až potom vločky rozsypané po stole…
Najskôr vidím jej umelecký výtvor, až potom si všimnem neporiadok…
Najskôr vidím jej lásku k hudbe, až potom počujem falošné tóny…
Najskôr vidím úsilie a usilovnosť, až potom si všimnem chyby a omyly…
Najskôr vidím krásu a dobrotu, až potom nedostatky a nedokonalosti…
Najskôr vidím príležitosti, až potom si uvedomím ťažkosti…
Najskôr vidím prísĺuby každého dňa, až potom zbadám prekážky…
Až vtedy jsom objavila život, aký chce žiť.
Všímajte si dobro – vždy len dobro – a nadovšetko. Až potom to ostatné.

 

S láskou

s

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s