Co vypustit?

S neúprosnou nepravidelností se mi vrací do života otázka, co ze svých aktivit a činností vypustit. Vždy jednou za čas si uvědomím, že to všechno, čemu mám ve zvyku se věnovat, prostě nejde zvládat.

Bohužel stále chodím do práce – sice na 4/5 úvazek, ale i tak je to spooooousta času (což vidím nejlépe tehdy, když tam občas nejdu). Kromě toho se amatérsky profesionálně zabývám historií – mám dojem že tomu věnuju víc energie a někdy i času než té práci. Celkem dost běhám. Navíc se snažím tak nějak mít přehled, co se děje – takže dost čtu. No a samozřejmě mám krásný vztah a se Soňou trávím spoustu času a podnikáme spoustu akcí, snažíme se udržovat v chodu domácnost i zahradu atd… K tomu mám pár dobrých přátel, jimž se chci také věnovat (i když vlastně je to možná ve skutečnosti už jen jedna osoba), a hodně méně blízkých lidí, kterým se už věnovat opravdu nestíhám, což mě někdy mrzí…

Vlastně je jasné, že když do mého života vstoupila Soňa, nemůžu se věnovat všemu ve stejném rozsahu jako před tím a ještě k tomu navíc trávit čas s ní. První volba, co vypustit, je jasná – práce. Ale stále mi všichni (snad s jednou výjimkou) tvrdí, že to nejde, a já stále nemám koule ukázat jim, že se mýlí; navíc teď rozjíždíme projekt, který mě oslovuje a který bych rád viděl dotažený do konce. Když jsem se se Soňou seznámil, byl jsem v období, kdy jsem se o dost méně než před tím věnoval historii – ale postupně mi došlo, že tohle vypustit nechci, a přestávka mě spíš prospěla, abych se do toho vrhl s novým elánem. Omezil jsem, pravda, sledování médií (téměř úplně), nečtu nic, čemu se dneska říká „zpravodajství“ a naprosto jsem přestal sledovat jakýkoliv sport (čtu pravidelně pouze jeden týdeník) – ale to se projevilo na množství času jen málo (i když to zároveň mělo pozitivní vliv na mou duševní pohodu).

Teď tedy přemýšlím o omezení běhání – ale přestat běhat samozřejmě nechci a když chci občas absolvovat nějaké extrémnější podniky, jako jsou maratony a jiné masakry, tak si to beztak vyžaduje, abych měl v průběhu roku „něco“ naběháno. Takže vynechat bez další újmy jdou některé organizované běhy, ale spoustu z nich mám rád a už jsou tradiční a chci je běhat i nadále… Takže pomalu docházím k závěru, že ani tudy cesta nevede.

No a omezit čas trávený se Soňou samozřejmě nepřipadá do úvahy, to je to nejcennější co v životě mám.

Takže su tam kde na začátku. Vždycky se nějakou dobu ukolébávám tím, že ono to nakonec přece jen všechno nějak pytlíkovat jde, takže to není potřeba řešit, až to jednou za čas vyhřezne a já mám naopak pocit, že je to naprosto nemožné a prostě s tím něco MUSÍM dělat. A pak si projdu nějakou variantou kolečka úvah, které je naznačeno výše, a zjistím, že toho nejsem schopen. Jediné, co jsem takto před více než rokem opravdu vypustil a přineslo to viditelný výsledek, je vysedávání v hospodách. To už teď neprovozuju prakticky vůbec (snad jen občas z nostalgie:-) a nějaký prostor se mi tím uvolnil, i když cenou za to je ona výše zmíněná ztráta kontaktu s mnohými kamarády.

Navíc mám dojem, že i kdybych něco vypustil, ty zbylé aktivity se nafouknou a rychle vyplní všechen uvolněný prostor, a za krátký čas budu zase v tom stejném stavu. Asi by to chtělo změnit spíš něco v hlavě. Ale nějak jsem stále nepřišel na to, co a jak…

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s