O dětech a trápeních III

Když jsem si přečetl Sonin text reagující na naši návštěvu u jejich známých s tříměsíčním miminkem, rozhodl jsem se, že o tom napíšu taky. A na rozdíl od Soni, která to pojala velmi jemně, budu ostřejší. Nemyslím to jako kritiku ani nikoho nesoudím, je to každého vlastní boj a já věřím, že všichni ti lidé dělají to, co považují za nejlepší. Ale máme ve svém okolí už několik párů s čerstvě narozenými dětmi, takže si dovolím podělit se o to, co jsem – zatím samozřejmě čistě teoreticky – vysledoval já:

Základní rozdíl mezi těmi, kteří to zvládají dobře a je to na první pohled vidět, a těmi, kteří o tom, že je to dobré, musí ubezpečovat sebe i okolí verbálně (nebo svými tričky), je totiž podle mě tento: První skupinu tvoří rodiče, kde matka bere narozeného potomka jako prioritu; druhou pak rodiče, kde matka má jako prioritu svou práci a potomka se snaží zvládat jaksi navíc, „k tomu“.

Ono se jinak snáší, když se v noci nevyspíte, protože malá pořád řve, pokud

a) pak strávíte celý den doma s ní a staráte se o ni a neděláte nic fyzicky nebo psychicky náročného (jinými slovy pokud se jste ochotni přizpůsobit jejímu režimu)

a jinak, když

b) jdete spát o půlnoci s tím, že v 6 hodin ráno vstáváte a jedete k náročnému soudnímu stání, a malá, „ta potvůrka jakoby to věděla“ (to je doslovný citát), vás nenechá vyspat.

Ona to totiž opravdu ví! Vycítí, že se od ní snažíte odpojit, protože chcete ráno vstávat do práce, a vadí jí to. Protože ona na vaše stání u soudu nebo doktorát s prominutím zvysoka prdí… Ona potřebuje vás. Ne vaše peníze na splácení hypotéky na dům, ve kterém stojí její kolíbka. Ale vaši přítomnost, péči a lásku.

Je krásné, když se otec rovněž stará o miminko podobně, ale marná sláva, ono je víc napojené na matku, z jejíhož těla vyšlo (a otec ho nenakojí). Je na ní zcela závislé. Jak se asi cítí, když matka každou chvíli, kdy se její pozornosti vyloženě nedožaduje, snaží se využít k tomu, aby odbíhala k práci na počítači? (A divíte se mu potom, že se pozornosti dožaduje třeba řvaním?). Když ho, sotva se večer vrátí z práce domů, okamžitě předá otci a na několik hodin zmizí, aby tu práci konečně dodělala? Když každých několik dní odjede úplně, neznámo kam a na jak dlouho, a dvouměsíční dítě přenechá cizí, i když moc hodné paní na hlídání?

Domnívám se dále, že malá by více ocenila kdyby se mohla nakojit, než když jí na gramy vážíte umělou výživu, aby jí snědla dostatek a neměla hlad. Kdyby mohla spát v pokoji mezi lidmi, kteří si tam povídají, než když ji odvezete do vedlejší místnosti, aby měla tmu a klid a dobře se vyspala. Kdybyste ji prostě měli při sobě a dělali své běžné činnosti, zatímco jste s ní v kontaktu, než když jí pořád něčím cinkrláte před nosem nebo ji položíte na hrací deku, kde na ni všechno chrastí a bliká.

To je tedy rozvedená verze toho, co Soňa ve svém textu shrnula do věty, že „některé věci bych zkrátka chtěla jinak“. Já taky.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s