Americké volby 101

Dnes ráno jsme se s Radimem podívali už v posteli na mobil, jak to dopadlo. Výsledek mě překvapil. Pak přišly i obavy a hlavou mi proletělo několik států, kam by se ještě dalo emigrovat (můj favorit je Bhútán :-)) Ze všeho nejvíc mi ale výsledek amerických prezidentských voleb přijde fascinující a nesmírně poučný.

Žiju totiž v bublině. Radim je v ní méně, má stále dost známých, kteří to vidí odlišně. Já žiju v iluzi, že snad lidé přece nemohou volit Donalda Trumpa / Miloše Zemana / brexit… Můžu si za to částečně sama, jelikož se po minulé návštěvě u rodičů ukázalo, že můj otec by nejspíš Trumpa klidně volil (nebo alespoň neviděl důvod, proč by neměl) a Zemana už volil posledně. Dodnes si pamatuju důvod, proč Zemana volil – prý aby byla sranda. Tak to se teda rozhodně splnilo. Plácám se z toho dnes a denně do kolen a zřejmě mě z toho smíchu začne brzo bolet břicho…

Přemýšlím nad tím, jak se stalo, že už po svých zástupcích nepožadujeme tu elementární charakteristiku, aby to byli slušní lidé, a ne jen zlí mstitelé bezpráví páchaného na (jakémsi) lidu. Co to vlastně ten lid je?Zdá se mi, že v tomto případě jsou to hlavně nespokojení lidé – lidé, kteří mají pocit, že se jim vede špatně, a hlavně že za to může někdo jiný. Může za to Čína, kde je levnější výroba, tak se tam přesouvá, může za to střední Východ, kam se zbytečně posílá spousta peněz na vojáky, zatímco tady lidé nemají na zubaře, můžou za to polští instalatéři, kteří berou práci místním lidem (kteří by to za tu cenu vlastně ale nejspíš stejně nedělali), může za to kdokoli, jen ne my sami… Namísto toho, abychom s tím něco udělali, se obrátíme k protekcionismu – budeme žádat po svém státu, aby se staral jen o nás, a na ostatní  se vykašlal, protože my jsme ti ubožáci, kteří potřebují pomoct… A Donald Trump nebo Miloš Zeman to chápou a zařídí.

Kde se vzalo to poraženectví? To, že jsme neustále nespokojení, ačkoli se máme materiálně lépe než všechny předchozí generace? Kam zmizela spokojenost? Kam zmizelo vnitřní štěstí? Kam zmizela laskavost? Pro mě je současný vývoj krizí hodnot a víry v sebe – zapomněli jsme, že pány svého života my, nikoli prezidenti nebo cizí státy. Být spokojený je vnitřní práce každého jednoho z nás. Nikdo z venku nám to nezajistí.

Fascinuje mě také, kolik žen volí Donalda Trumpa – zřejmě je mnoho žen, kterým imponuje, když je cizí muž bezostyšně osahává, chová se k nim jako k módnímu doplňku, a když zestárnou, tak je vymění… To, co já vnímám jako ponižující, se jim líbí. I tady máme, milé ženy, stále hodně co dohánět… A mužové také – kolik z nich asi mělo problém podpořit ženu jako kandidátku na prezidentku? Jistě jich nebylo málo…

Nikdy není snadné, když se stane, že vyhraje někdo jiný, než koho chceme. Zvlášť když je to výsledek, z kterého má člověk pocit, že svět se zbláznil. Ano, zbláznil. Už jsem to tu psala v souvislosti s brexitem a myslím si to pořád – žijeme na křižovatce dějin – uvidíme, kam to povede dál… A já se odmítám bát. Takže – nádech, výdech a do nové reality, Štěpánku, hlavně pravou… Držte se!

S láskou

s

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s