Arogance

Už delší dobu se asi pohybuju v nějaké bublině, kde se s tímto fenoménem téměř nesetkávám – o to silnější zážitek mám ze včerejší schůzky s arogancí. Byli jsme se Soňou na jednání s jednou advokátkou ohledně nějaké smlouvy – nechal jsem raději (a ukázalo se že to bylo šťastné rozhodnutí:-) jednat Soňu, protože je to její obor, ale upozorňuju, že tam vystupovala sama za sebe, nikoliv jako právní zástupce někoho třetího, a to, že je sama rovněž právničkou je jen shoda okolností; úplně stejně by to jednání muselo vypadat i kdyby právničkou nebyla a úplně stejně s touto advokátkou v téže věci už muselo jednat tak deset lidí, z nichž předpokládám právník nikdo nebyl. Tím chci říct, že toto nebylo jednání v gardu „právní zástupce vs. právní zástupce“, ale v gardu „advokát vs. běžný člověk“.

Arogance paní advokátky na mě hluboce zapůsobila. Pamatuju si dva konkrétní obraty, které mi zvedly tlak:

„Toto jsem se vám snažila vysvětlit už v mailu“ (s nevyřčeným dodatkem: „.. ale vy blbci to stále nechápete.“) – přičemž její mail, na který se odvolává, měl dvě věty zhruba ve smyslu: „Zůstane to tak jak jsme to navrhli protože my už jsme se dohodli že nám se to tak hodí.“ Tomu říká vysvětlení.

„Pokud se v tomto bodě cítíte být v nevýhodném postavení, tak je to pravda – a tak to zůstane.“ To, proč tomu tak je, má svůj důvod, a, vážená paní advokátko, my ten důvod dokonce jsme s to pochopit; ale musíte nám ho sdělit! Což se nakonec stalo a nemáme s tím žádný problém… Ale uvést tuto debatu výše reprodukovanou větou bylo zcela zbytečné.

Obdivuju Soňu, jak takové jednání s přehledem zvládá. Paní advokátka při vší své aroganci některé její připomínky pochopila až napotřetí – což jí ale nebránilo neustále jí vysvětlovat to, co bylo dávno pochopeno a přijato, tónem otrávené učitelky z mateřské školy hovořící k dítěti, které si ani napotřetí nedokázalo nasadit čepici. Dovedu si velice živě představit, jak by to dopadlo, kdybych s ní měl jednat já sám: Nejdřív bych polovinu svých připomínek úplně vynechal, protože by mi nestálo za to s touhle čúzou řešit cokoliv jiného než to nejdůležitější. A pak bych se nad tou druhou polovinou s milou paní advokátkou stejně pohádal a nic nevyřešil.

Neměl jsem totiž ani náhodou pocit, že k nám přistupuje s respektem jako k rovnocennému partnerovi. Soňa to hodnotí tak, že ta paní nebyla teda dvakrát příjemná, ale podle jejich zkušeností advokáti bývají i horší. Chápu to tak, že v jednání mezi advokáty navzájem je slušnost a respekt asi zbytečná ztráta času (a čas jsou peníze, že?), a advokáti pak nejsou schopni ani k neadvokátovi přistupovat jinak.

Nicméně tímto do svého seznamu povolání, ke kterým trpím silnými negativními předsudky, přidávám na čestné místo po bok lékařů advokáty.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s