Poznámky z festivalu Psychologie

Byli jsme se Soňou na festivalu Psychologie.cz, předpokládám, že tu o tom taky něco napíše, já bych sem ale rád dal několik poznámek z těch nejzajímavějších přednášek:

  • Den je takový, jako je jeho první hodina. (Takže opravdu nekontrolujte hned po probuzení maily! Radši se pomilujte:-)
  • Když člověk něco hodnotí, tak až z 90 % své hodnocení zakládá na formě a jen z 10 % na obsahu. (Takže opravdu nepředkládejte klientům projekty, které jsou prakticky funkční, jen ještě potřebují trochu učesat…)
  • Celých 95-99 % času (!) fungujeme v reakčním modu, kdy na podněty odpovídáme opakováním naučených vzorců, které jsme získali v minulosti na základě zkušenosti s podobnou situací. (Takže opravdu neočekávejte, že lidé budou nad svým jednáním přemýšlet; většinou budou maximálně tak vzpomínat.)
  • 80 % těchto vzorců vzniká v našem mozku mezi třetím trimestrem těhotenství (matky) a 3. rokem našeho života. (Takže proboha OPRAVDU si nemyslete, že malej nic nepozná!)
  • Všechno na světě probíhá v cyklech: 1) jaro, ráno, děství = expanze; 2) léto, den, dospělost = optimalizace; 3) podzim, večer, stáří = redukce; 4) zima, noc, smrt = neexistence. (A nemá smysl snažit se zuby nehty držet jedné fáze, když přijde čas přejít do další.)
  • Věčný spor „nature vs nurture“ nemá řešení, resp. rozhodně jím není ani jeden z extrémů.
  • Multitasking neexistuje. Opravdu. Ani ženy ho neumějí. Ve skutečnosti vždycky děláme jen jednu věc, jen mezi nimi můžeme rychle přepínat. Ale vzniká tím zdržení a ztráta koncentrace, takže ve výsledku to NIKDY není efektivnější než dělat věci postupně a soustředit se na ně. Jen u nenáročných činností (vysávání, míchání polívky) to tolik nevadí. (Takže opravdu nepovažujte „schopnost řešit mnoho úkolů paralelně“ za výhodu v zaměstnání; je to spíš z nouze ctnost, když to jinak nejde, a hodí se to do domácnosti, kde utíká polívka z hrnce, jedno dítě se snaží zapnout si bundu a druhé tahá za ocas psa který kouše polštář, ale ne tam, kde se člověk snaží vyvíjet duševně náročnou činnost.)

Krom toho byla velmi zajímavá přednáška o dlouhodobých vztazích, ale její autor nás na závěr výslovně požádal, abychom si z ní nic konkrétního neodnášeli, což jsem splnil:-) Proto přidám už jen pravidlo:

„… a nebo taky můžu sednout na letadlo a odletět do Sydney.“ (případně na Aljašku, že;-) Zní to jako bonmot, ale nejde o to skutečně odletět, nýbrž kdykoliv na člověka něco „vybafne“, tuto možnost si uvědomit a tím se přepnout z onoho modu automatické reakce do modu vědomého kreativního řešení nastalé situace ;-)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s