Já vím přece všechno líp!

Obrázek ze sobotního oběda: Hráškový krém s krutony. Radim i jeden další strávník si vzali celou misku krutonů a nasypali si je všechny do talíře, což bylo kuchařem okomentováno v duchu „Ty sis to tam dal všechno? To já si dávám raději vždycky jenom postupně, zůstanou pak dýl křupavé…“

Zdánlivě banální epizoda.

Nebo možná skutečně banální epizoda. Jen já jsem na ně jaksi háklivá. Dělám to totiž taky. A poslední dobou mám pocit, že to dělám strašně často. Kecám lidem do života! A to přesto, že se snažím to nedělat. Na všechno mám názor a všechno vím líp. Jak má Radim zaparkovat, komu a za kolik má koupit dárek, co by měl a neměl, mohl a nemohl. Pořád mám potřebu všechno komentovat a radit. Uznávám, že jsou situace, kde je to třeba na místě a hodí se to, ale je jich mnohem míň, než by se zdálo. Většinou by prostě stačilo nechat věci plynout… A prostě akceptovat, že se věci dají dělat i jinak, než já si myslím, že by bylo nejlepší. Akceptovat, že nemám a nemusím mít stále všechno pod kontrolou. Dokonce bych se taky mohla třeba něco přiučit nebo se něco naučit dělat jinak, což by mi rozhodně prospělo.

Současně musím připustit, že už jsem ušla dlouhou cestu. U spousty věcí mě už ani nenapadne, že bych k nim měla nějaký komentář, nebo si to dokážu uvědomit a nakonec si jej nechat pro sebe. Ale někdy to nejde.

Vypozorovala jsem, že se to často projevuje u řízení. Nebojím se s Radimem jezdit, řídí velice dobře. Pouze řídí jinak, než řídím já. To je teda objev, že? Každý přece řídí jinak, než já. Někdy je pro mě cesta autem vlastně takové zenové cvičení. A někdy to jde, a někdy to nejde :-) V podstatě jsem si uvědomila, že některé mé zvyky hraničí téměř s obsesí… (no, teď to trochu nadsazuju, ale uznejte sami) – například když někde parkuju do běžného parkovacího místa, jsem schopná třikrát z něj vyjet a zase tam vjet, abych stála dostatečně daleko od vedlejších aut a předkem nepřesahovala hranice místa – už totiž naprosto jasně vidím tu pohromu! Mohlo by se totiž stát, že při otevírání dveří poškodím já vedlejší auto, nebo ještě hůř!, že řidič vedlejšího auta odře to moje. Nebo, kdybych přesahovala přes čáru, mohl by tam někdo vjet, nevšimnout si toho a nabourat :-) No, ano, samozřejmě, všechny tyto scénáře nejsou nereálné a jejich hodnota pravděpodobnosti je nenulová. Ale když prostě Radim zaparkuje na první dobrou tak, že stojíme trochu šejdrem (ale stále mezi čarami!) a třeba v předu trochu přes čáru, je to úplně v pohodě. Nemusím spřádat všechny ty katastrofické scénáře. Nebo můžu, když mě to teda tak baví, ale nemusím je ventilovat tím, že budu Radimovi říkat, aby vyjel a auto srovnal.

A další příklad – byli jsme v sobotu na vánočních trzích, mj. s úmyslem koupit tam jednomu členovi naší rodiny, který pořád něco kutí, čokoládové nářadí. Radimovi se líbily jedny kleště. Stály 189,- Kč. A mně to připadalo strašně moc! Jednak mám očividně stále problém s penězi, a jednak i trochu s tou osobou, jíž byl dárek určen. Tak jsem to okomentovala. Radim nakonec koupil kleště jiné. Trochu levnější. Pointa příběhu je ovšem tentokrát dokonalá. Kleště jsem nakonec rozbila, když mi vypadly z ledničky na podlahu (jak je to s tou teorií, že nikdo nedělá nic, co nechce?). Ach jo. Kdo jsem já, abych řešila, komu a jaký dárek Radim koupí, a jestli si ho ten člověk zaslouží nebo nezaslouží? Stydím se. A právě proto to sem musím napsat. A pokání je jednoznačné. Nové kleště koupím já. A to ty za 189,- Kč. Možná je to malicherné a možná je to zbytečné, ale já mám pocit, že to musím udělat. Jako omluvu za to, jak kecám do věcí, do kterých mi nic není.

No, tak se zdá, že témat k rozjímání bude letos dostatek :-)

Omlouvám se, lásko. Budu si na to dávat větší pozor…

S láskou

s

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s