Byla jsem minulý týden v Olympii. Bylo to ve všední den a nebylo tam mnoho lidí. Vlastně jich tam bylo docela maloučko. Od vchodu, který mám nejraději, vyjíždí takový malý vláček, který slouží k zabavení dětí a málokdy je prázdný. Když jsem z komplexu odcházela, vláček zrovna končil další kolečko a vezla se v něm jedna holčička s maminkou. Holčička se tvářila trochu vyjukaně, až vykolejeně, těžko to popsat. Byla taková zaujatá jízdou, ale vážná. Opírala se o sedící maminku, která byla… otrávená. A tvářila se kysele.
A mně to přišlo líto.
Jaký je to asi pocit, když chcete něco podniknout, nemůžete to udělat sami a ten člověk, co s vámi jde, je z toho k smrti otrávený? Dá se vůbec taková jízda užít? Nebylo by lepší tam tedy raději nejít vůbec? Takhle z toho nakonec neměl radost nikdo…
S láskou
s
