Vykládání karet

Soňa se poslední dobou trochu nudí :-) a tak si začala hrát s vykládáním tarotových karet (má teda takovou speciální sadu, která podle mě nemá s klasickými tarotovými kartami nic společného, ale princip je stejný). Vykládání tarotových karet je jednou z těch praktik, které jsou různými okultisty a esoteriky natolik zprofanované a pokroucené, že v normálním člověku vyvolává okamžitou reakci ve stylu: „Ses už úplně zbláznila, ne?“ Takže abychom to uvedli na pravou míru, přinášíme vám dnes náš vlastní zážitek s tarotovými kartami :-)

Ano, před nějakým časem jsem si i já jednou nechal tarotové karty vyložit. U jednoho kamaráda jsme zapíjeli s menší skupinkou (jeho) žal z rozchodu. Vlastně jsme ho zapíjeli jen já s ním, protože ostatní smysl akce nepochopili a považovali ji za kolaudaci jeho nového bytu, kam se po rozchodu přestěhoval (nějak jim nedošlo, že se tam přestěhoval jen PROTOŽE se rozešel a že z toho vůbec nemá radost…). V pozdnějších hodinách, a po vypití adekvátního množství kvalitního alkoholu, jsme tam zůstali už jen my dva a (spíš omylem) jeden další kolega, kterého se nám nepodařilo přimět k odchodu s ostatními:-). Pak byl konečně prostor na osobnější debatu, a během té došlo mimo jiné na to, že se nám svěřil s tím, že si vykládá tarotové karty. Slovo dalo slovo, a protože jsem měl tehdy taky drásavé téma k řešení, požádal jsem ho, aby mi taky karty vyložil. (Zbylý kolega, velmi racionální člověk, byl tak zvědavý na to, co je to za krávovinu, že si otázku vymyslel taky:-)

Díky tomu, že jsem viděl v akci tohoto kamaráda, u kterého nejde o žádné šarlatánství a který s kartami dle mého chápání pracuje tak jak by se mělo, troufnu si popsat, jak to funguje. Kolega, kterého celkem nic netrápilo, se zeptal na nějakou trivialitu (něco o své práci tuším), a kamarád mu vyložil tři karty – jedna znamenala jakýsi základní směr, jedna znamenala varování (co může hrozit) a jedna naopak naději (jakým dobrým směrem by se mohla situace ubírat).

Karty samozřejmě nebyly kouzelné – kdo chce, může věřit že ruku při jejich výběru vede osud, ale funguje to i s prachobyčejnou náhodou. Veškeré kouzlo karet totiž spočívá v tom, že jsou na nich symboly s propracovaným, mnohovrstevnatým a ne vždy jednoznačným významem, které však odkazují na silná témata – strach, změna, radost, zklamání atd… (je jich opravdu spousta). V člověku, který si je vykládá (nebo komu jsou vykládány) tedy vyvolají nějakou reakci, na něco v něm zabrnkají. Nebo ho naopak přimějí na téma, které položil jako otázku, podívat se z určitého, úplně jiného úhlu než obvykle. V každém případě ke správnému „fungování“ vyžadují, aby se „klient“ do výkladu zapojil… ve skutečnosti ne zapojil, ale aby si ho udělal sám. Aby se nechal kartou navést, z jakého zorného úhlu se má na otázku podívat, a následně si do ní promítl své vědomé i podvědomé myšlenky, trápení, obavy a naděje a přemýšlel nad nimi.

Úkol vykladače je pouze v tom „klientovi“, který karty nezná, přiblížit význam karty a možnosti jejího výkladu. Zkušený vykladač může navíc k tématům a symbolům na kartách přidat i vlastní témata nebo symboly, které se z jeho zkušenosti s klientem předloženým tématem pojí. Když se to dotáhne k dokonalosti, může se to vlastně dělat i úplně bez karet, říká se tomu psychoterapie a je to vědecky uznávaná metoda:-) Naopak kdokoliv, kdo mi z karet (a nakonec i bez nich) začne předkládat hotové odpovědi a řešení mých problémů, je u mě jednoznačně šarlatán, který buď nechápe co dělá, a nebo vědomě klame, i kdyby na to měl lékařský diplom.

Na druhou stranu ale stejně nesmyslným je přístup klienta-naivky, který od vykladače právě toto očekává (že mu řekne hotová řešení a odpovědi). A vůbec nejlepší je klient-sabotér, který očekává, že toto vykladač dělá, a zároveň (oprávněně) nevěří, že to může fungovat a těší se na to, jak ho nachytá, že se mýlí:-) Což byl přesně případ mého kolegy, který z chudáka-kamaráda tahal právě takové výsledky a pak se začal ptát na otázky typu: „A co kdyby ty karty na hrozbu a naději přišly v opačném pořadí?“ To já jsem byl vděčnější objekt;-)

I když ani se mnou to nebylo snadné – položil jsem totiž natolik konkrétní a úzkou otázku, že jsem tím princip metody taky tak trochu sabotoval. Kamarád si s tím ale poradil tak, že prohlásil, že na tohle mi vyloží jen jednu kartu a nebudeme se pokoušet o hledání hrozeb a nadějí. Neprozradím, na co jsem se zeptal, ani jaká přišla karta. Ale když ji kamarád otočil, propadl záchvatu, v němž se střídavě nekontrolovatelně chechtal a zoufale chytal za hlavu, přičemž zpočátku mi byl schopen sdělit jen že: „Kdyby mi na TUTO otázku přišla TATO karta, tak to vážně nevím, co bych dělal!“ a že „to je teda fakt síla!“

Nakonec mi kartu ale přece jen vysvětlil – a musím konstatovat, že po více než dvou letech to, k čemu jsme došli, stále platí ;-)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s