BřeZen: Vidět věci takové, jaké jsou

Včera se na psychologii.cz objevil článek o tom, co muži chtějí. Autorka článku v něm píše spoustu zajímavých postřehů a jeden z problémů při seznamování vidí například v tom, jak některé ženy reagují na všechno negativně a kriticky (zjednodušuju). Kousek článku si vypůjčím, ovšem pro úvahu na jiné téma:

„Nedávno jsme potkaly v baru dva známé. Moje reakce: „Jé, toho kluka znám. Byla jsem s ním na rande, ale nedopadlo to, možná z toho byl trochu zklamaný.“ Dojdu k němu a řeknu ahoj. Kluk se na mě chvilku dívá a pak něco zamumlá. Říkám si – asi mě nepoznal, nebo ho to ještě mrzí. No jo, nic se neděje. Kamarádčina reakce: „Ten je teda hroznej, ani nepozdraví, co to je vůbec zač.“

  • Já jsem připsala to, že nepozdravil, situaci: už si mě asi nepamatuje, možná je trochu zklamaný.
  • Kamarádka jeho povaze: co to je vůbec za nezdvořáka, že nepozdraví.“

Autorka článku tím chce říct, že je lepší přistupovat k jednání druhých s tím, že jej nekritizujeme a nabádá k tomu, abychom si jednání druhých nebrali osobně. Současně si neuvědomuje, že sama dělá totéž, když mládenci přisuzuje zklamání z toho, že jim to nevyšlo nebo to, že si ji nepamatuje (jako by jediný důvod pro nezdravení bylo to, že na NI zapomněl:-)).

Ve skutečnosti vůbec nevíme a nemůžeme vědět, proč druzí jednají, jak jednají. Můžeme se pouze domnívat. Samozřejmě, že domněnky, které nekritizují, jsou lepší, ale pořád jsou to domněnky. Onen mladý muž mohl mít tisíc důvodů, proč něco zamumlal a nepozdravil (například, že je stále zamilován do autorky, či že je od té doby zamilován do jiné a bojí se, co se bude dít, je nemocen, je to nezdvořák, je plachý, je opilý, nemá zub apod.). Podstatné je pouze to, že nepozdravil. Reakce autorky sice neposuzuje kriticky, ale pořád posuzuje.

To je podle mě příklad toho, kdy na věci nenahlížíme tak, jak jsou. Mladík nepozdravil. Tato skutečnost v obou mladých ženách něco vyvolala – v jedné snad soucit, v druhé kritiku. Nesplnil zřejmě její očekávání, jak se muži k ženám mají chovat, a ona se rozzlobila. Nechci zde v žádném případě obhajovat, že se nemá zdravit :-) To, že nás někdo nepozdraví, se stává běžně. Nemáme to pod kontrolou. Jediné, co pod kontrolou mít můžeme, je naše vlastní reakce na jednání druhých. Můžeme se sami sebe ptát, proč nám to tak vadí, že nás nepozdravil? Proč nám to vadí i tak, že máme potřebu jej omlouvat soucitnými domněnkami o tom, že je asi ještě zklamán? Ale nedělejme to příliš dlouho… Ten zamlčený pozdrav totiž už v tu chvíli, kdy nebyl vysloven, náleží minulému okamžiku, a náš život mezitím uplynul o kus dál…

S láskou

s

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s