Rozpitvávači a útěkáři

Pozoruji kolem sebe dva druhy přístupu k problémům, jejichž zastánce jsem si dovolil takto poeticky pojmenovat;-)

Rozpitvávač, když stojí před problémem, začne ho rozebírat, prozkoumávat ze všech stran, rozkládat, pitvat do nejmenších detailů… Rozpitvávač věří, že v každém problému je někde uvnitř ukryto jakési jádro, jeho podstata, a objevit ho je předpokladem k tomu, aby se s daným problémem dalo nějak pohnout. Když ho nemůže najít, zkouší to znovu, z jiné strany, do větších detailů, ostřejším nožem, prostě systematicky a usilovně problém pitvá, dokud to jádro nenajde…

Útěkář, když stojí před problémem, obhlédne ho ze všech stran, zkusí jestli by šel rozložit, pokud ano tak to udělá a znovu obhlédne – a pokud vidí něco, co podle něj může vést k řešení, pokračuje (zde se chová jako rozpitvávač, ale nejde na to systematicky, ale jen po konkrétní stopě). Pokud ale nic takového nevidí, problém nechá ležet a uteče od něj. Útěkář věří, že ne všechny problémy lze rozložit na podproblémy, jejichž součtem pak výsledný problém je, a že mnohé problémy žádným pitváním vyřešit nejdou. Nechává je tedy ležet a čeká, zda se časem vyřeší samy, zmizí, nebo narostou do obludných rozměrů…

Vtipné je, že Soňa je rozpitvávač a já útěkář :-)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s