Soniny střípky z Festivalu Psychologie I.

Letošní jarní Festival psychologie byl super :-) A přidám taky několik střípků za sebe:

Máme duši

Paní Lucie Lucká, ta, která zmiňovala, že se manželé po dvaceti letech vlastně vůbec neznají, odpovídala po přednášce také na dotazy – jeden z nich byl v duchu toho, zda terapeutický rozhovor může některé nefunkční vzorce v mozku změnit. Odpověď paní Lucké zněla zhruba takto: „Ano, může, ovšem ne v mozku, ale v dušičce…“ Myslím, že nejsme ještě úplně zvyklí takto o sobě uvažovat, a moc za to připomenutí děkuji… nejsme totiž jen shluk buněk, máme duši!

 

Kritika teorie o kritickém myšlení

První den odpoledne měl přednášku pan Lukáš Hána, z Growjob institutu – to je stejný institut, v němž působí Petr Ludwig, autor poměrné známé publikace Konec prokrastinace. Tématem přednášky pana Hány bylo to, jak se potřeba rozlišovat vědecká fakta od bullshitu, na což si v průběhu přednášky bral na pomoc odkazy na různé vědecké studie na různá témata. Snažil se tedy apelovat na posluchače, aby co nejvíce používali rozum a kritické myšlení, a aby se nelapili do tří základních pastí, které spočívali ve spoléhání na vlastní zkušenost, naslouchání své intuici a proměnlivosti svého já. Podle pana Hány je intuice dobrá jen v některých otázkách, zmiňoval přitom například hraní šachů či řízení bojových letadel, což jsou jistě činnosti, v nichž to všichni rádi využijeme… Podle mě byla celá tahle přednáška právě ten bullshit, jemuž nás měla naučit vyhnout. Jasně, i já si uvědomuju, že například zprávu o tom, kolik je u nás uprchlíků, asi podle intuice nevyhodnotím, ale radit lidem obecně, že mají místo své intuice spoléhat raději na rozum, mi přijde jako… nerozum. Když trochu zapátráte na internetu, najdete mnoho článků (bohužel žádný pěkný zdroj, který by šlo citovat), v nichž se odkazuje na zjištění neurovědců, že naše podvědomí vyhodnocuje každou vteřinu až  40 000 000 (ano, milionů) bitů informací, které na nás doléhají z okolí. Přitom naše vědomá mysl je schopna jich zaznamenat zhruba 2 000. Jak to já chápu, je to intuice 40 000 000 vs. rozum 2 000. Komu je lepší věřit? Neříkám, že rozum nemáme používat! Ale tvrzení, že rozum je relevantnější zdroj poznání než intuice či vlastní zkušenost, mi přijde jako přitažené za vlasy. Je pravda, že pan Hána tuto teorii neaplikoval na mezilidské vztahy – jako praktické využití uváděl zejména jakousi netransparentní investiční skupinu Bridgewater, která prý kritické myšlení aplikuje a má vyšší zisky než Google. Ať je klidně vydělávají. Ale mám-li na tuto informaci aplikovat teorii kritického myšlení, pak mým závěrem je, že takové tvrzení (že zisky jsou důsledkem kritického myšlení) je neprůkazné a pochybné. To mi přijde totiž jako další zajímavé téma – a sice nábožná víra jakýmsi vědeckým studiím – ano, můžete tvrdit, že dělám totéž, když věřím (beze zdroje) zprávám, o tom, kolik dat zpracuje naše podvědomá mysl, to jsem si vědoma, ale dokážu s tím žít… Problém těch studií je často v tom, že jsou dělány na nereprezentativním vzorku (například většinou na mladých bílých amerických mužích; i sám pan Hána zmiňoval jakousi studii intuice na hasičích – určitě je to super myšlenka, ale závěry studie intuice dělané na mužích, mi nepřijdou jako obecně aplikovatelné – ženská intuice bývá mnohem silnější). A další problém studií je ten, že mnoho relevantních faktorů opomíjejí, případně vyrábějí falešnou kauzalitu tam, kde je pouze korelace… V takovém případě lidského poznání, kterého jsme zatím schopni, mi ta vlastní zkušenost přijde jako lepší nástroj, jak se orientovat, než vědecké studie… A to vůbec nehovořím o placebo efektu či přenášení emocí z vědců na testované objekty a naopak! Je totiž také vědecky prokázáno (nejde se z toho kruhu vymanit, že :-), že např. postoj lékaře k testovanému léku má vliv na jeho účinnost…

 

Empatie a přenosy emocí

Přednáška o Empatii z pohledu života a vědy Vladimíra Vavrdy měla pomalejší rozjezd, ale nakonec se ukázala být jedním z nejzásadnějších zdrojů informací – o empatii a přenosech emocí jsme se dozvěděli mnoho zásadního a zajímavého. Mně osobně se také velmi líbilo, jak pan Vavrda potvrdil, co si také myslím, a sice jak zásadně a podprahově nás ovlivňuje naše okolí – na příkladu holčiček a lásce k růžové vysvětlovat, že holčičky se nerodí s genetickou dispozicí k milování růžové, ale že to prostě odkoukají, přestože jim třeba my sami růžovou vůbec nekupujeme… Zřejmě si vůbec neuvědomujeme, kdo a co všechno, a jak, nás podvědomě ovlivňuje. Fascinující a díky za to!

A poznámky k přednáškám z druhého dne si nechám na jindy :-)

S láskou

s

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s