Kupte si hřebeny …

Již několikrát jsem tu zmiňoval, že moc nesleduju média a „zprávy“, které v nich probíhají, a že je mi díky tomu lépe než dříve, kdy jsem je sledoval. To ovšem neznamená, že ke mě dění nedoléhá. V poslední době mám pocit, že doléhá až moc…

Naši nejvyšší státní představitelé hrají podivné hrátky… mohlo by nám to být jedno. Ale když člověk vidí, jak prezident republiky ve slavnostních prostorách Pražského hradu (na němž mimochodem pokud vím stále probíhají demonstrativní bezpečnostní prohlídky všech návštěvníků, aby každému připomínaly, že jsme téměř ve válce a jen prozíravost a síla našeho nejvyššího představitel nás chrání před nebezpečím) před kamerami uráží předsedu vlády, a hlavně jak za to od jisté části společnosti sklízí aplaus, jedno mu to být přestává. Základní pravidla slušnosti se tady veřejně pošlapávají – a nic se neděje. Tentýž prezident si pak vytře zadek Ústavou ČR – a opět, sklidí za to od části společnosti aplaus. Základy právního řádu se tady veřejně pošlapávají – a nic se neděje. Společností hýbe aféra stojící na odposlechnutých telefonních hovorech – ne že bych byl podporovatelem toho, kdo se stal její obětí, vůbec si nemyslím, že zrovna tento pán je pro naši společnost nějakou výhrou – ale to co se rozpoutalo se nedá nazvat jinak než hon na čarodějnice. Protože se to děje někomu, koho nemáme rádi, tolerujeme tajné odposlouchávání a jeho zveřejňování, neptáme se, kdo a proč a jak ho vyrobil, a obsah soukromé konverzace dvou lidí bez uzardění používáme k jejich odsudku. Základní právo na soukromí se tady pošlapává – a nic se neděje.

Jenomže ono se děje. Ve společnosti je cítit čím dál větší míra nenávisti. Nevím přesně, kde se bere, ale všechny tyto události ji dále rozdmychávají. Nějaký student umělecké školy dost fušersky uřízne kus řopíku, nějaká mladá skautka se v nevhodných ponožkách postaví do cesty pochodu radikálů v brněnských ulicích – a na hlavy jich obou se na sociálních sítích a v médiích sesypou nadávky, kletby a přání fyzické likvidace všemi myslitelnými i nemyslitelnými způsoby. Od reálných lidí, našich spoluobčanů, které potkáváme denně na ulici a kteří se ani neskrývají za nějakými anonymními nicky či pseudonymy. A nám to připadne normální, nikdo se nad tím už nepozastavuje, nikdo je neodsuzuje – maximálně s nimi někdo zkouší polemizovat, mnohdy v podobném tónu jako oni. Nadávat si navzájem do debilů a čuráků a vyzývat k fyzické likvidaci oponentů je přece normální, ne?

To vše se děje na pozadí událostí, které jsou mnohem významnější než naše domácí půtky, a skutečně hrozivé. Východní podvelmoc třetího řádu vojensky napadne sousední stát, drze celému světu tvrdí, že její vojáci na bojišti vůbec nepůsobí (ačkoliv je následně sám její prezident za toto nepůsobení vyznamená), a když svět nepříliš energicky, ale přece jen nějak zareaguje, okamžitě se vynoří neuvěřitelná spousta obhájců agresora, kteří si své osobní frustrace promítají do globální politiky a plní tak tradiční funkci užitečných idiotů. Ani jejich počínání ale nezůstává bez následků – Ukrajina, která je nucena vést válku nízké intenzity na svých východních hranicích a tím pádem sypat peníze do tanků a munice, namísto do opravy zoufale zastaralé infrastruktury nebo jiných konstruktivních projektů, je nakonec vysmívána pro svou zaostalost a za pár let bude světem opuštěna úplně. Svobodná a demokratická část Evropy se zmenší, apetit agresora jen vzroste.

Nepředstavitelně barbarská organizace Araby nazývána dehonestujícím jménem Daesh (což ona sama na svém území trestá hrdelními tresty), kterou z nějakého důvodu západní média titulují důstojně znějícím názvem „Islámský stát“, mezitím již několikátým rokem kontroluje nezanedbatelné území v srdci arabského světa a nebude nikdy poražena (https://tcf.org/content/report/four-perspectives-syria-round-ii/). V důsledku toho hrozí další příliv uprchlíků z těchto oblastí do Evropy, kterému v cestě stojí jenom Turecko pod vládou dalšího nevyzpytatelného autoritáře s velkým apetitem po moci. Přitom po celé Evropě už nyní vzrůstají jak problémy se současnými přistěhovalci z islámského kulturního okruhu, tak protiislámské nálady ostatních obyvatel. Jedna z mála skutečných evropských velmocí, Velká Británie, si odhlasuje vystoupení z EU a na několik let zaměstná jak sebe, tak Evropskou unii řešením této procedury, na jejímž konci navíc nemůže být nic jiného než zhoršené vztahy mezi oběma stranami. A USA, supervelmoc, která jediná je schopná kdekoliv na světě zasáhnout a vynutit jakékoliv řešení jakéhokoliv problému, když už to jinak nejde, si do svého čela zvolí naprosto nepředvídatelného muže bez představy o tom, co řízení takového giganta a v jistém smyslu celého světa znamená – a opět, část společnosti nadšeně aplauduje.

Do toho nás čeká revoluce v nástupu umělé inteligence a virtuální reality, která promění svět dost možná ještě více než nástup internetu, mobilních zařízení a sociálních sítí dohromady – a nikdo si zatím nedokáže představit jak. Tuto revoluci víceméně vskrytu připravuje úzká skupina lidí, z velké většiny čistě technicky zaměřených, která žije ve světě, jaký si nedovedeme vůbec představit a jaký se od světa, jak ho známe my „obyčejní smrtelníci“, dost liší (https://policytensor.com/2017/04/30/silicon-valleys-visions-of-absolute-power/). Obávám se, že kdybychom mohli nahlédnout do jejich vizí, plánů a představ o ideálním světě, většina z nás by byla zděšena. Přesto na nás už jejich výtvory začínají působit a budou  naše životy ovlivňovat čím dál víc.

Z nějakého záhadného důvodu roste ve společnosti počet lidí, kteří jsou se svým životem natolik nespokojeni, že jim prakticky jakákoliv změna připadne jako příslib lepších zítřků – čím radikálnější, tím lepší. Světonázor „čím hůř, tím líp!“ zastává stále více lidí, slibujících si od převratných změn naprosto odlišné a zásadně neslučitelné výsledky – to jim ale nebrání společně působit k tomu, aby převratné změny nastaly.

Jsem optimista – na osobní rovině. Ale pesimista na celospolečenské. Přichází doba, kdy bude hůř než nyní. Moc získají silnější, svobody ubude, život bude těžší. Ale zvládneme to, projdeme tím. Důležité je nenechat se strhnout vlnami nenávisti a strachu, které se kolem nás prohánějí, udržet si svou osobní integritu a čisté svědomí. Zní to jednoduše, bude to složité, ale nakonec to půjde.

A co znamenají ty hřebeny v nadpisu? No přece že přicházejí všivé časy. Je to starší písnička od Nohavici, na kterou si v tomto kontextu vždycky vzpomenu. Takže – kupte si hřebeny (https://www.youtube.com/watch?v=IKUGDZn20CY) a držte se!

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s