Co vlastně má být partnerský vztah?

Máme tady další článek na oblíbené téma vhodný partner, aneb jak se rodí láska, který říká: Romantická láska zničila vztahy, lidé se neumí seznamovat ani spolu žít. Zčásti s ním souhlasím, a zčásti nikoliv.

S čím rozhodně souhlasím, a co bych vyzdvihl jako zásadní větu z tohoto článku, je, že „základem dlouhodobého vztahu musí být přátelství […] a laskavost.“.

Nerozumím tomu, jak to někteří lidé mohou brát tak (a znám takové muže), že „na přátelství mám přece svoje kamarády (a moje žena své kamarádky), ženu mám na něco jiného“. Na co? Nejspíš na sex (ten s kamarády jistě nemají) a na společný provoz domácnosti, případně péči o děti. Tím neříkám, že takový vztah nemůže být funkční (ve smyslu že plní bez problémů ty výše určené funkce) – to naopak většinou skutečně je. Ale jak je asi takový „provozní vztah“ naplňující a co jeho účastníkům přináší, kromě starostí a povinností?

Stejně tak z druhé strany nerozumím tomu, proč některým lidem (a znám takové ženy) přátelství a laskavost jako základ vztahu naopak nestačí, a potřebují aby tam bylo „něco víc“. Co jako víc by tam mělo být? Může tam být něco dalšího, to jistě (atraktivita fyzická, atraktivita osobnosti, atraktivita aktivit, které partner provozuje, atraktivita finanční… a mnohé další) – ale nic z toho podle mě není „víc“ než opravdové přátelství. A když to pak stojí v rozporu a člověk si vybírá mezi potenciálním vztahem, kde je přátelství (a není tam třeba moc toho „víc“), a vztahem, kde je nějaké skvělé „víc“, ale není tam to přátelství a laskavost – který mu přinese větší štěstí?

Vtipné je konstatování, že před navázáním partnerského vztahu bychom měli 8 let chodit na terapii a zajímavá poznámka, že na volbu povolání se v naší společnosti připravujeme mnohem systematičtěji než na volbu partnera. Ale není nakonec přece jen lepší, když se toto řeší v rodinách, resp. si to řeší každý sám, než aby se toho opět ujala nějaká autorita (škola)? Mně například pokud vím škola s výběrem povolání nijak nepomohla (ani si moc nevybavuji, zda se o to vůbec snažila), a nemám pocit, že bych tím trpěl. Spíš bych si asi dovedl představit různé negativní efekty, které to má – a tím spíše pak u výběru partnera.

A tím se dostáváme k tomu, co mi na článku nesedí. Celým textem prostupuje myšlenka, že vztahy řešíme dnes hrozně naivně a intuitivně. Článek se nám asi snaží sdělit, že bychom k tomu měli přistupovat vědečtěji. Ale já si tedy zdaleka nejsem jist, jestli to je ta správná cesta. Žijeme v době soustavného a velkého přeceňování možností a schopností vědy. Někdy mi připadne, že věříme, že věda vyřeší každý problém (ačkoliv se stačí rozhlédnout kolem sebe nezaslepenýma očima a vidíme spoustu problémů, které věda zjevně nevyřešila). Ale co když život jako celek a třeba ani partnerské vztahy vůbec nejsou „problém k řešení“, ale něco úplně jiného? Něco, na co věda vlastně ani nemá kategorii a neumí to pojmenovat…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s