RECENZE: Brené Brown – Co tě nezabije, to tě posílí

Ach, další úžasná kniha… Jen s tím českým překladem názvu si nejsem jistá… Já jsem četla anglickou verzi, která se jmenuje Daring Greatly: How the Courage to Be Vulnerable Transforms the Way We Live, Love, Parent, and Lead. Těžko se to překládá, ale je to spíš něco v duchu „Žít naplno aneb Jak nám odvaha být zranitelní mění způsob, kterým žijeme, milujeme, vychováváme děti a jdeme příkladem„. Což teda podle mě zní úplně jinak, než že co mě nezabije, to mě posílí :-)

Autorka pracuje v originále s pojmy SHAME a GUILT.

SHAME se překládá jako ostuda a je to používáno ve smysl = já jsem špatný, stydím se.

GUILT se překládá jako vina a je to používáno ve smyslu = udělal jsem něco špatného (ale nejsem špatný já celý, pouze toto jednání).

Autorka na mnoha případech uvádí, jak jsme drceni různými společenskými očekáváními, která na nás kladou požadavky, které nemůžeme splnit. Na základě toho dojdeme k přesvědčení, že jsme špatní, uzavíráme se do sebe a bojíme se žít, abychom neudělali zase něco špatně. Ach. Povinná četba by to měla být!

Autorka například uvádí, jaké jsou běžné znaky spojované v průzkumech s ženstvím – že ženy mají být milé, moc se neprojevovat, být hezké, štíhlé, tiché, pečující, obětavé mámy atp. Že takové nejste? Pak je s vámi možná něco v nepořádku! (říkají ta společenská očekávání!). Na muže se taky klade spousta požadavků – že mají neprojevovat emoce, hodně vydělávat, být silní, dominantní a tak podobně.

Ve skutečnosti takoví nejsme. Toto nám neprospívá. Vytváří to v nás pocit, že nezapadáme, že jsme špatní, a mnoha věcí se v životě neodvážíme, protože máme pocit, že v nich nemůžeme uspět a jen tím všem ukážeme, jací jsme looseři.

Skutečný život ale spočívá v něčem jiném. Vlastně v onom profláknutém „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. Jakmile si uvědomíme, že nejsme špatní my celí, ale pouze občas učiníme třeba chybnou volbu, je to osvobozující. Pokud dokážeme za tato nesmyslná omezení nahlédnout a být zranitelní, pokud dokážeme být odvážní a pustit se do věcí prostě proto, že nám přinášejí třeba radost, a ne proto, že v nich potřebujeme být nejlepší, a nebojíme se, co tomu řeknou lidi. Pak neexistují žádná měřítka úspěchu, pouze náš vnitřní dobrý pocit – a to je přece to hlavní! Až budu jednou ležet na smrtelné posteli, budou mi fuk všechna cizí očekávání – budu jen s potěchou hledět zpět na všechno, čeho jsem se odvážila, a hořce litovat příležitostí, které jsem promarnila…

Všichni jsme dobří. Není třeba se stydět za to, že nemáme dost štíhlá stehna, že neumíme vařit, nebo že dost nevyděláváme. V tom naše hodnota nespočívá! Důležitá je bezpodmínečná láska, laskavost, sounáležitost, a odvaha žít!

Známe to asi všichni z domu taky. Věty typu „Zbláznila ses?“ nebo „Jsi normální?“ mi dodnes ještě někdy zní v uších… Ano, jsem normální a nezbláznila jsem se. Jen se naše hodnoty neshodují…

Tolik jen velice ve zkratce na téma, které považuju za vysoce důležité a knihu všem doporučuji. V jistém smyslu mě zastihla na cestě, kterou už nějakou chvíli kráčím, a to je právě cesta odvahy. Podnikám poslední dobou věci, na které bych se nikdy dřív neodvážila. A není důležité, jestli podle nějakým měřítek uspěju. Důležité je to, že jsem se do toho dala! Ať už se jedná o výlety na Ukrajinu, roadtripy do Rumunska, nebo třeba sdílení toho, že se zajímám o kineziologii, reiki a jiné podobné věci :-)

S láskou

s

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s