Co se to děje?

Pustím se teď na tenký led – vždycky jsem byl přesvědčen, že člověk by měl sledovat aspoň v základních rysech dění kolem sebe a ve světě, měl by se orientovat v aktuálních událostech a problémech a mít přehled, co a jak hýbe společností a světem. V poslední době jsem ale nabyl přesvědčení, že nejen pro zachování duševního zdraví jedince, ale i pro vývoj společnosti jako celku už by asi opravdu bylo lepší, aby lidé dění ve společnosti spíše nesledovali.

Ačkoliv se snažím číst jen pár kvalitních zdrojů zpráv, přesto ke mě neustále informace o aktuálním dění doléhají ze všech stran. Z Facebooku, z poznámek lidí okolo a nebo přímo z debat třeba u oběda se – víceméně proti své vůli – dozvídám, co momentálně společností hýbe. A byl bych radši, kdybych se před tím dokázal schovat. Opravdu musím sledovat, jak až hluboko bude nastaveno nové dno? Opravdu se mám nechat denně bombardovat fotkami vrahů, ze kterých se staly celebrity, nebo sprškami nenávistných komentářů k čemukoliv a komukoliv, co se ve veřejném prostoru šustne? Opravdu mi to nějak pomůže v tom, abych se orientoval v současném světě?

Já, dezorientovaný, vidím toto: společnost (myslím západní, protože o jiných prakticky nic nevím) se propadá do jakéhosi regresu, lidé poměrně překotně ztrácejí rozum. Principy, zásady, instituce a pravidla, která jsme si za poslední desítky, možná stovky let těžce a pracně nalezli, vybudovali a osvojili, aby se nám jakožto společnosti žilo co nejpříjemněji a co nejméně jsme si navzájem ubližovali, překotně zahazujeme, zapomínáme či diskreditujeme. Nevím, do jaké míry jsou v tom „namočeny“ sociální sítě, internet, technologický pokrok obecně, prosperita, klid a mír ve kterém žijeme, případně další faktory, ale společnost ztrácí respekt k silám nenávisti, které v ní dřímou a které, jednou probuzeny k životu, nebude možno uložit zpět k spánku bez velkých obětí. Možná jsme už příliš odtrženi od reálného světa a ve svých silně zjednodušených světech virtuálních žijeme v iluzích a představách, které nás vedou na scestí a při střetu s reálným světem se ukážou jako katastrofálně pomýlené. Možná specializace lidského vědění dosáhla takového stupně, že máme miliony odborníků na jednotlivé úzké otázky, ale nikdo už nerozumí světu v jeho komplexitě. Zahráváme si s ohněm, protože jsme buď zapomněli, a nebo odmítáme věřit, co dokáže.

Všechny otázky se nebezpečně zužují do jednoduchého, schematického konfliktu dvou stran, pro něž těžko hledat výstižné názvy, takže použiju ty, kterými je častují jejich odpůrci: sluníčkáři a fašouni. Kdo patří do jednoho z těchto dvou táborů, automaticky je zesměšňován, napadán a dehonestován těmi, kdo patří do druhého; kdo nepatří ani do jednoho, na toho se vrhají obě strany na střídačku, ba někdy i současně.

Základní linie konfliktu jsou tyto (vždy v pořadí sluníčkář/fašoun):

pokrok/tradice

svoboda/bezpečí

liberalismus/konzervatismus

globalizace/nacionalismus

multikulturalismus/rasismus

demokracie/autoritářství

Západ/Východ

volný obchod/merkantilismus

levice/pravice

Havel/Zeman

Všechno jsou to nálepky. Když se zeptáte dvou účastníků sporu, co si pod některým z těch pojmů představují, dostanete minimálně tři různé odpovědi. Přesto jsme už na jejich základě rozdělili společnost na MY a ONI. A v jednom se obě strany konfliktu shodují: kdo nejde s námi, jde proti nám. A kdo jde proti nám, nemá právo tady s námi být…

Nemyslíte, že tady máme sakra vážnější problémy, než křiklavě zelený nátělník?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s