Sedm věcí XXIII.

Poslední dny ubíhají kolem strašně rychle, až mám skoro pocit, že nemám žádný čas se zastavit a zamyslet se nad tím… Trochu mi to chybí. Ale je zase zajímavé si to vyzkoušet z té druhé strany – prostě to nechávat plynout, však ono to podstatné ulpí i tak.

  1. Díky za to, že Radim ušel svůj pochod v pořádku. Obdivuju jeho obrovskou vůli, vytrvalost a odhodlání. Mně by to nepohodlí asi přestalo stát za ten výsledek už tak v půlce, nebo možná ještě dříve, a raději bych se někam natáhla na mez a četla si :-) Proto nejspíš nikdy ke hvězdám nedoletím :-)
  2. V době, kdy Radim pochodoval, jsem byla navštívit kamarádku a bylo to moc fajn. Mám teď poslední dobou úchylky na zahrady a každou zahradu, k níž se dostanu, poměřuju k potenciální naší – některé jsou menší, některé jsou větší, všechny jsou úžasné a inspirativní, stejně jako ta zahrada ze soboty.
  3. Díky za náročnou neděli u našich rodičů – vyhřezlo díky tomu mnoho ne úplně voňavých témat, s kterými se musíme vypořádat – mnoho strachů a nejistot. Někdy by to člověk nejraději zabalil, ale vždycky se mi zase v takových chvílích vrátí to vlezlé „jediná cesta vede skrz“, a skrz tedy taky půjdeme. Jak pravila kdysi už jedna moudrá reklama „svý rodiče si nevybereš“ a jak říká jedno vtipné zenové přísloví „jestli si myslíte, že jste mistr zenu, pobuďte tři dny se svou rodinou“ :-)
  4. Je fajn vyrazit občas jen tak do hospody na pivo a žebra. Nic neřešit. Jen posedět venku, uspokojovat základní pudy hladu a žízně, případně trochu plkat o životě a prostě být spolu.
  5. Objevila jsem v Brně moc krásný obchůdek s různýma esoterickýma blbůstkama, knihama o osobním rozvoji, a tak podobně :-) Mám takové krámky moc ráda, dýchají na mě takovou zvláštní pohodou. Zakoupila jsem i jednu knihu od Pemy Chödrön „Místa, která vás děsí“ – je o vypořádávání se s vlastními strachy. Pemu a její zenové metody znám, vím, co mě čeká, a mám teď nějak pocit, že to potřebuju. Mám pořád dost strachů, kterým je potřeba čelit, od těch bizarních (typu že mě v noci někdo zavraždí :-)) až po ty těžší (třeba jaký by byl život, kdybych neměla mít děti).
  6. V práci všechno poklidně plyne. Díky za to.
  7. Tak vůbec celkově je ten život strašně krásný.

S láskou

s

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s