Tip na článek: Pavel Špatenka – Branou přijetí

Na Psychologii.cz vyšel včera další díl skvělého seriálu pana Špatenky o cestě k sobě. Rozhodně stojí za přečtení a je volně zde. I pokud byste jej nečetli, tak přikládám pro mě  nejsilnější myšlenky:

Tím, že prozkoumáte to, co skutečně cítíte, místo toho, co byste měli cítit, uděláte první krok k vašemu vědomému smíření se se stínem. Tím, že to poznáte a pojmenujete, uděláte pro sebe hrozně moc. Ale uzdravení pouhým poznáním cele zatím nepřichází. To, co je pro rozum poznání, to je pro srdce láska. Láska nese v sobě dar přijetí.

Přijetí má i druhou stranu – odmítnutí. To je tu stálým hostem. Na prožitkové úrovni má mnoho podob. Odmítnutí prožíváme jako averzní stavy. Zášť, odpor, lhostejnost, nechuť, štítivost atd. Ve skutečnosti jsou jen prožitkovou obranou. Obranou před tím, s čím se nechceme potkat.

Nejpodstatnějším krokem … vaší vnitřní proměny je ochota porozumět své vnitřní bolesti, přijmout ji, pochopit, z čeho vychází, a dovolit jí existovat tak, jak je. Praxe přijetí je opravdu a skutečně zásadním osobním převratem pro vaše další vnímání a posuzování sebe sama. Dokud soudíte chování založené na ponížení jako špatné, hodnotíte sebe sama prizmatem soudce…, který může někdy mít i podobu inkvizitora. Avšak hodnocení samo o sobě je činnost založená na strachu. Vědomý přestup z hodnotící nesnášenlivosti směrem k přijetí je velmi naléhavým úkolem, a to hlavně z toho důvodu, že ve hře je další faktor. Faktor strachu.

Nikdy bych to nedokázala takto popsat, ale když se ohlížím za sebe, jak to bylo u mě, tak mi přijde, že to asi docela sedí… Jak často se nějak cítíme a máme pocit, že je to špatně? Že takto bychom se cítit neměli a že když se tak cítíme, tak jsme úplně nemožní? A dokážeme s takovým odmítaným pocitem prostě být? Prostě jen nehybně sledovat tu bolest uvnitř, a soucítit s ní? Nebo se jí spíš snažíme vyhnout, ať už tím, že dáme průchod vzteku nebo se rozptýlíme nějakou vnější aktivitou, abychom na to nemuseli myslet?

Jak často cítíme k něčemu averzi? A jak často věnujeme této averzi pozornost? Jak často se snažíme dopátrat, co v nás tu averzi vyvolává? A jak často jí zkrátka podlehneme a jejímu objektu se snažíme jednoduše vyhnout?

Jak častou soudíme druhé? A jak často soudíme sebe? Jak často se povyšujeme nebo druhé (nebo sebe) ponižujeme? A proč to děláme? Jak často si místo soudu dokážeme uvědomit, že za tím soudem je ve skutečnosti náš strach z něčeho, něco, co jsme si zakázali?

Mnoho otázek… Odpovědi všichni máme. Jen se ztišit a poslouchat.

A ještě variace na podobné téma zde:  zen habits – How to Be Happy When You’re in an Unhappy Situation.

S láskou

s

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s