Z čeho mám strach?

Kamarád mi nedávno do hlavy vložil zajímavou úvahu: „Já vlastně vůbec nevím, v jakém světě by všichni ti naši spoluobčané, kteří podporují Zemany, Trumpy, LePenové, Putiny, rozpad EU, střílení na hranicích, pochody nácků atd., chtěli žít.“

Od té doby nad tím přemýšlím – a ani já to nevím. Před pár dny kolega v práci pronesl něco ve smyslu, jak je ten Putin vlastně frajer – nebyl jsem si jist, zda si ze mě neutahuje, tak jsem se ho zeptal, jestli tomu mám rozumět tak že to balí a stěhuje se do Ruska. A on mi odpověděl, že on se nikam stěhovat nechce, ani do Ruska, ani do USA, že on chce žít tady – ale že by chtěl, aby takový Putin vládl i tady.

Dostal jsem tedy unikátní příležitost zjistit, co by si od toho sliboval. A víte co? Naprosto jsem ji propásl. V momentě, kdy to totiž vyslovil, mi stoupl tlak, ruce se mi sevřely v pěst a já musel vynaložit veškerou svou energii na to, abych ho sprostě neposlal někam hodně daleko a nebo dokonce fyzicky neinzultoval. Na to, abych s ním na toto téma zapředl debatu, jsem pak už neměl, a byl jsem rád když se pak téma debaty přesunulo k otázce, zda je lepší zmrzlina čokoládová, nebo citronová.

Přemýšlím nad tím, proč to ve mě vyvolalo tak silnou reakci. A napadlo mě, že on tím asi nevědomky vyslovil to, z čeho mám na světě v současnosti největší strach. Vždycky jsem věděl, že se můžou „dějiny zvrtnout“ a přijít nějaká doba temna, nebo jak to nazvat, jako jsou různé fašistické, komunistické či okupační režimy. Ale dlouho jsem si představoval, že když se to stane, je to jasný akt zvůle a násilí, které přichází jaksi zvenčí, něco, proti čemu se my „normální“ postavíme jako jeden muž, protože budeme všichni vědět, že to je zlo, a jen někteří „přisluhovači ďábla“, zpravidla dávno před tím známé svině, se k němu přidají a budou mu napomáhat.

Ale v poslední době mi dochází, a asi už došlo, že tomu tak není. Pokud nějaká doba temna přijde, budeme to my a jen my, kdo si ji tady zavedeme a budeme provozovat. A těmi „přisluhovači ďábla“ budou naši kolegové, spolužáci, kamarádi, dokonce možná někteří přátelé. Nebude žádné jednoznačné „my“ a „oni“. „Oni“ nebudou mluvit německy, nebudou nosit plnovous, nebudou mít asijské rysy ve tváři. „Oni“ budou jedni z nás.

A to je asi to, z čeho mám strach.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s