Sedm věcí XXVIII.

Uplynulý týden byl rozporuplný a těžký. Chvilku nahoře, chvilku dole. Chvilku beznaděj, chvilku útěcha. Chvilku vzdávání, chvilku vůle pokračovat.

  1. Karel Kryl to vystihl perfektně za mě: Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest / bych mohl věnce vázat / děkuji, děkuji za bolest / jež učí mne se tázat. Bolesti a otázek je hojnost. Horší je to s odpověďmi.
  2. V podstatě i za těžkosti můžu být vděčná – kdyby mi někdo před pár lety řekl, že něčemu takovému budu muset čelit, byla bych taky vděčná, protože by to znamenalo, že jsem v situaci, která takové těžkosti přináší… Taky bych mohla být dnes tam, kde jsem byla kdysi, a žádné takové těžkosti bych neměla. Ale ani ty radosti. Radši radosti s těžkostmi, než šeď bez ničeho.
  3. Jako podstatné mi přišlo uvědomění, že nikdo v mém okolí za nic nemůže. Není to tak, že bych já si existovala ve svém světě a věci okolo se mi děly. Ano, dějí se, ale je jen na mém rozhodnutí, jak s nimi naložím. Jestli v nich setrvám, nebo jestli v nich nesetrvám. A i všechny ty radosti, které teď mám, a které bych mohla ztratit, nespadly samy z nebe, ale jsou částečně výsledkem mého snažení. Proč si myslím, že bych je nevytvořila znovu, když by zmizely?
  4. Za sladkost usnutí děkovat nemůžu, jelikož se nedostavila a po pěti dnech bdění do tří do rána jsem experiment vzdala a zase nasadila špunty. Jako bonus se ukázalo, že jsem si tím celé to spaní rozhodila a teď nespím ani s těmi špunty… No nic, i tak to bylo zajímavé… pořád to obtížně snáším. Uvidíme, co teď dál. Zkusím s tím zase něco udělat. Musím přijít na to, proč to dělám. Ať můžu taky někdy konečně vyzkoušet, jaké je to spát venku!
  5. Děkuju všem mým úžasným přítelkyním, kterým se můžu občas svěřit s různými trampotami. Ve slabých chvilkách mám pocit, že je jich málo a že jsou povětšinou daleko, ale není to tak, jsou vlastně docela blízko… a je jich akorát :-)
  6. Děkuju za čas o samotě – trvalo mi 1,5 dne, než jsem se s tím nějak vyrovnala a pak už to bylo dobré. Četla jsem si moc zajímavou knihu a lenošila.
  7. Děkuju za spoustu zajímavých rozhovorů na zvláštní témata s různými lidmi. Všichni máme svá trápení, ať už je to samota nebo bolavé achilovky. A všichni si zasloužíme respekt a laskavost. To jsem si zase uvědomila. To je pro mě důležité.
  8. A děkuju Radimovi za tu úžasnou otevřenost, kterou spolu máme. Jinak už bych to nechtěla mít.

S láskou

s

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s