Diktát efektivity

Tento text nebude efektivitě v práci, ale v mém celém životě. Poslední dobou si stále více uvědomuju, jak podléhám potřebě, aby všechno, co dělám a co se mi v životě děje, bylo co nejvíc efektivní. Mám to tak už léta – pamatuju si, jak jsem kdysi na gymplu na brigádě s úsměvem vyprávěla, že někdy tak dlouho přemýšlím, jak věci udělat efektivně, že to nakonec trvá déle, než kdybych to udělala rovnou. A trpím tím dodnes.

Například vyvstala potřeba jet do mé staré kanceláře na jiné středisko, než kde mám kancelář dnes, abych z ní odstěhovala nějaké věci. A mě to už od začátku deptalo hlavně proto, že to nemám s čím spojit, a že takový výlet na stěhování kanceláře jen tak, je strašně neefektivní… A tak to mám pořád.

Přitom o kolik jednodušší by bylo neřešit efektivnost svého konání, a zkrátka ty věci dělat, tak jak přicházejí? Možná by mě to stálo o něco více času, ale rozhodně by mě to stálo méně nervů. Otázka ušetřeného času je přitom velice relativní – nikdy jsem se moc nezamýšlela nad tím, kolik ho ušetřím a jak ho vlastně strávím – nevyužívám ho náhodou pak hlavně ke špekulování o tom, jak efektivně vyřešit nějaký jiný problém?

Je na čase začít se smiřovat s tím, že život není efektivní… Je zkrátka takový, jaký je. Občas se něco nestihne, občas se na něco zapomene, občas je něco ztráta času… a když tohle jednou pochopím, možná přijdu na to, že většinou je všechno v klidu…

S láskou

s

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s