Jak jsem se seznámil na Tinderu

Je to pár měsíců, co jsem získal z několika případů kolem sebe dojem, že dneska už se všichni seznamují zásadně přes aplikaci – Tinder. A jelikož už nějaký ten pátek také vlastním chytrý telefon a su chlapec zvídavý, který se o fenomény moderní doby zajímá, rozhodl jsem se, že si musím ten legendární proces šoupání obrázků potenciálních protějšků doprava (= líbí) a doleva (= nelíbí) vyzkoušet na vlastní prsty. Takže ano, zřídil jsem si profil na Tinderu.

No, zřídil – on se v podstatě zřídil sám. Stáhli jsem aplikaci, zvolil že se chci přihlásit přes Facebookový účet – a voilà, bylo to hotové. Profil se vytvořil, z Facebooku si vycucl všechny informace o mě, které chtěl, nasázel tam několik z profilových fotografií, a už jsem se ocitl na trhu seznámeníchtivých. Musím dodat, že fotografie jsem mohl následně ručně upravit (vybrat, které zahodit, případně nahrát jiné), na pohlaví moje ani objektů zájmu, natožpak na něco jako preferovaný věk, se mě ale nikdo neptal. A rovnou se mi začaly ukazovat snímky žen, ze kterých si můžu vybírat (možná to přenastavit nějak jde, ale necítil jsem tu potřebu, takže jsem se s tím spokojil;-)

Brzy jsem tedy zjistil, že profily na Tinderu mají ženy zhruba od 21 do 36 let (s tím, že ty hraniční jsou spíše výjimečné, většina je kolem 30). Profily s fotografiemi, na kterých by se dotyčná chlubila postavou ve spodním prádle nebo se prsila s velkým výstřihem (a doplnila to třeba i legendárním duck face:-), jsou tam jen výjimečně (ale pár jsem jich objevil), naprostá většina žen tam má zcela normální, civilní fotografie.

Jelikož jsem to celé prováděl z experimentálních důvodů, nic jsem nevybíral a po chvíli už moc ani neprohlížel, a jen jsem šoupal doprava, abych otestoval, zda přijde nějaká shoda. Po asi dvou měsících velmi nahodilého používání (vzpomněl jsem si na to tak jednou za týden a otevřel to tak na dvě minuty – za kteroužto dobu se ale dají snadno „pošoupat“ desítky kandidátek) jsem takto dosáhl zhruba 10 vzájemných shod. (Vzájemná shoda znamená, že si můžeme s dotyčnou začít psát.) Mohu konstatovat, že o můj profil měly zájem ženy zhruba ve stejném věku jako já plus minus pár let, a nezatrhla mě žádná z těch ve spodním prádle ;-)

Zkusil jsem napsat třem prvním „shodám“, žádná se nenamáhala s odpovědí. Pak jsem několik dalších nechal bez povšimnutí a čekal, zda se třeba neozvou ony – rovněž bez reakce. Nakonec jsem posledním dvěma zkusil opět napsat já, a jedna z nich se tentokrát ozvala zpátky – takže jsem konečně dostal příležitost vyzkoušet si i vrcholnou fázi procesu.

Zde ovšem experiment nabral nečekaných rozměrů – ukázalo se totiž, že dotyčná je slečna s velkým rozhledem, vyměnili jsme si pár zpráv a už jsme se dostali do zajímavých debat na nejrůznější témata. Začalo mi být jasné, že kdybych se chtěl skutečně seznámit, s touto slečnou bych se rozhodně chtěl vidět. Raději jsem to tedy na chvíli zastavil a vysvětlil jí, jaký že experiment to provádím, protože jsem začal mít pocit, že to vůči ní není fér. Pochopila to nicméně, a kromě toho, že na tom „rande“ jsme se nakonec i tak dohodli, podělila se ochotně o své zkušenosti z Tinderu. Díky tomu mohu nabídnout i pohled z druhé, ženské strany:

Ona sama si Tinder založila také spíše z hecu po nějakém posezení nad vínem s kamarádkami, nicméně zadaná není a kdyby narazila na někoho zajímavého, tak by se kontaktu s ním prý nebránila (když jsem vyzvídal, co je pravdy na tom že Tinder slouží hlavně k nalézání partnerů na sex, ujistila mě, že tím kontaktem myslela spíše kino než sex:-). Zaujalo mě, že můj profil jejím velmi jemným sítem prošel prý také díky tomu, že jako jeden z mála mužů na něm nemám žádnou fotku, na které bych byl do půl těla svlečený někde v posilovně, což je jinak u mužských profilů na Tinderu prý poměrně častý jev. („Je to tu samý SpartanRacer, crossfiťák a posilovač.“)

Kromě mě si v té době psala s asi třemi dalšími. Jeden prý byl od počátku nějaký divný, a tak se s ním přestala bavit, ačkoliv on „pořád otravuje“. Druhý usoudil, že bydlí příliš daleko, a přestal mít zájem. Třetí, nějaký fyzik, rozvinul konverzaci na originální témata, jako například zda by chtěla být pandou nebo čím by přispěla společnosti v postapokalyptickém světě…

Později jsem se informoval ještě jednou a zjistil, že prý sice nakonec přešli k obyčejnějším tématům konverzace, jako třeba zda by chtěla letět do vesmíru, ale jinak to nikam nevedlo. Její celkové hodnocení pak vyznělo asi tak, že už pochopila, že Tinder nejspíš nebude to pravé seznamovací ořechové, že žádný z ostatních kluků, se kterými navázala kontakt, nevypadá, že by s nimi „byla nějaká sranda“, a že její „největší výhrou“ zůstávám já. Což mě sice může polechtat ego, ale ve své podstatě je to (hlavně pro ni) výsledek spíše smutný.

Jaký tedy závěr z tohoto výzkumu vyvodit? Zdá se, že Tinder funguje principiálně stejně jako jakákoliv internetová seznamka; akorát je modernější (běží jen na mobilu) a první kontakt na něm ještě povrchnější. Ale jinak zřejmě i na něm platí stejná pravidla jako na seznamce, o kterých jsme zde už dávno psali jak , tak Soňa.

Reklamy

1 komentář: „Jak jsem se seznámil na Tinderu

  1. Mně se strašně líbí ty otázky od fyzika :-)

    1. Chtěla bych být Pandou? Nechtěla, jelikož žije v Číně, je ohrožená a většinu času jen sedí a cpe se listím :-)

    2. Čím bych přispěla v apokalyptickém světě? Vařila bych a dělala odbloky strachů z apokalypsy :-)

    3. Jestli bych chtěla letět do vesmíru? Chtěla, ale až tehdy, když to bude tak běžná věc jako let balónem.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s