Bez jablka

Půjčil jsem si u kamarádky knihu o vztazích mezi muži a ženami, která se jmenuje Bez jablka. Je to knižní verze stejnojmenného blogu psaného jedním mužem a jednou ženou (kteří spolu – jak na obálce výrazně upozorňují – nespí) zhruba v mých letech, a tak jsem byl zvědavý, jaký pohled nabízí. Vím, že je troufalé hodnotit knihu, ze které jsem zatím přečetl tak necelou třetinu, ale přesto to udělám – především proto, že je dost pravděpodobné, že tu knihu dál číst už nebudu.

Skládá se z jednotlivých kapitol-témat, např: „Domácí práce“, „Alkohol“, „Komplimenty“, „Hádky“, atd. Ke každé z nich je pak jedna úvaha od NĚHO a jedna od NÍ (na sobě nezávislé). Některé ty úvahy žádnou myšlenku nemají, většina nějakou má. Některé ty myšlenky se dají s přivřením různého počtu očí považovat za zajímavé, jiné nelze označit než jako vyloženě blbé. Důvod, proč ale knihu nejspíše nedočtu, je v tom, že ve všech těch textech – v těch, které myšlenku nemají i v těch které ji mají (a zde speciálně upozorňuji na to, že to se týká i těch, které mají myšlenku relativně rozumnou) – se vyskytuje jedno až mnoho těch nejpřízemnějších klišé o mužích, ženách a jejich vztazích, podané více či méně vtipně.

Uvedu pár příkladů:

ONA:

Když žena řekne „nechme to být“, znamená to, že máte 5 minut na to, abyste to vyřešili, jinak si můžete jít koupit Playboy, protože to je to jediné místo, kde uvidíte nahou ženskou.

V životě jde v podstatě o dvě věci: mít víc peněz a mít míň kil.

Alkohol je metla lidstva. Ale ruku na srdce, ženy, nějak to tady s těmi muži musíme přežít.

ON:

Muž je v podstatě zvíře, které občas myslí, a žena je člověk, který občas nemyslí.

Ženské záchody se představuji jako konferenční místnost. Ženy […] tam rokují: „Co ten tvůj pitomec, už ti vyznal lásku?“ „Ten můj idiot so objednal česnečku.“ „Jestli si dá ještě jedno pivo, tak večer zas nic nebude.“

Muž, který dá do pračky prádlo a čirou náhodou zmáčkne ten správný knoflík, potřebuje pochvalu.

Kompliment je ve skutečnosti jenom někdy dobře a někdy špatně maskovaný chtíč.

————–

Každé to prohlášení samo o sobě by vtipem být mohlo – ale jako celek (už ve třetině knihy) působí naprosto destruktivním dojmem. Abych tedy jen nekritizoval, lze v knize najít i několik užitečných myšlenek. Například: „Dospělost je, když přestanete za svůj život obviňovat karmu, přátele, partnery, stát, DNA, Ježíška nebo internet.“ Záhadou mi všem zůstává, jak by je měl čtenář, kterému nejsou vlastní už před tím, než se do knihy začte, v té hromadě sraček identifikovat.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s