Na svých cestách jsme navštívili velké množství památek nebo přímo turistických atrakcí. Je úžasné, když jedno místo přitáhne Američany, Japonce, Indy a všechny národy Evropy a člověk se se stovkami z nich setká i během krátké návštěvy, věda že šichni tam dorazili – mnohdy z neuvěřitelné dálky – za tím stejným. Když svezete skupinku amerických středoškoláků, kteří špatně pochopili instrukce a zůstali u nesprávného východu z Mystry, k jejich autobusu a cestou si vyslechnete, že dva ze tří z nich už někdy navštívili Prahu, uvědomíte si, jak nepravděpodobné to ve skutečnosti je. Nebo když procházíte takovým Plitvickým národním parkem brzy ráno a ve vydatném dešti, dostaví se přímo pocit jakéhosi spiklenectví s každým, kdo tam mokne s vámi. A ačkoliv se v každém případě jednalo o fascinující místa, uvědomili jsme si postupem času, že na světě – a mnohdy i v bezprostřední blízkosti těch profláklých turistických atrakcí – je ještě mnoho a mnoho dalších míst, která jsou srovnatelně zajímavá, krásná nebo významná.
Filosofická otázka pak zní: Co vlastně dělá z turistických atrakcí turistické atrakce? Proč některá místa navštěvují ročně statisíce a nebo i miliony lidí z celého světa, kteří se – řekněme si upřímně – mnohdy o podstatu toho místa ani nezajímají, a proč některá místa zůstávají „civilní“?
