O krájení melounu a síle očekávání

Stala se nám na našich cestách takováto příhoda – požádala jsem Radima, aby ukrojil meloun (jediný nůž, který byl v tu chvíli k dispozici byl jeho rakouský armádní nůž), jelikož jsem se o to před tím pokusila a moc mi to nešlo. Radim se toho ujal a meloun uchopil tak, že to hned ve mně vyvolalo myšlenky na to, jak je takový úchop nebezpečný. Pronesla jsem něco jako že se na to nemůžu dívat a odešla jsem něco vybalovat za roh. Za pár okamžiků se Radim pořezal. Ne nějak vážně, ale ani ne nějak málo.

A já od té doby přemýšlím nad tím, jak i takovéto příběhy mají zajímavé rozměry. Jak moc ho ovlivnilo, že jsem mu dalo najevo, že mi jeho úchop melounu přijde nebezpečný? Radim není zvyklý krájet meloun každý den, a už vůbec ne tímto nožem. Sám si hledal, jak nejlépe meloun držet a vybral si takto. Měla jsem mu říct, aby melou chytil jinak? Pořezal by se, i kdybych nic neřekla?

s

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s