Stojím u startovního pole olomouckého půlmaratonu. Radim už je za hrazením, připravený startovat. Pomalu se simultánně posunujeme startovním polem, on uvnitř, já venku. Letos startuje z koridoru G. Není z toho nadšený, chtěl by lepší čas.
Běžci se pomalu posunují dopředu. Popocházím rychleji také, mám ho pořád na dohled. Začíná hrát Vltava a masa běžců se pomalu rozbíhá. Stále mám Radima na očích. Je skvělý a obdivuju ho. Dívám se z dálky na něj a jsem dojatá. Zas mám slzy v očích…
To je tak super, že ho můžu milovat!
s
Všecky drobné radosti 