Brené Brown: On Shame Resilience

… Shame hangs out in the parking lot of the arena (of life), waiting for us to come out defeated and determined to never take risks. It laughs and says „I told you this was a mistake. I knew you weren‘t  ___(doplňte si)____ enough.“

Shame resilience is the ability to say. „This hurts. This is disappointing, maybe even devastating. But succes and recognition and approval are not the values that drive me. My value is courage and I was just courageous. You can move on, shame…

Brené Brown v knize Daring Greatly: How the Courage to Be Vulnerable Transforms the Way We Live, Love, Parent, and Lead

Krásná myšlenka na téma ostudy – jak nám strach z toho, že selžeme, a že to je špatně, brání vlastně naplno žít. Vidím to sama na sobě. Spousta strachů mi omezuje život. Nejhorší chvíle jsou vlastně nakonec ty, kdy člověk skrze ty strachy nahlédne, spatří je v jejich malichernosti, a chvíli hořce lituje, o kolik dobrodružství kvůli nim přišel. Ale jiná cesta, než skrz, není… I mojí hodnotou je teď kuráž. Možná to nezvládnu, možná to bude tragédie, ale chci to aspoň zkusit. To je to, co je důležité. Až budu jednou na smrtelné posteli, budou mi všechny strachy k smíchu. Ale ta lítost nad tím, co všechno jsem kvůli nim nezkusila, bude nekonečná… A nemusí to být velké věci. Může to být odvaha být zranitelná, kuráž vydat se na noční pochod, jaký jsem ještě nikdy neušla a tak podobně.

S láskou

s

 

O pravdě

Do dnešní postpravdivé doby jeden zoufale zastaralý, zřejmě už dávno překonaný od Husa v originále (jen jsem ho zkrátil, abych ho zesvětštil – náboženství je totiž dnes ještě zastaralejší než pravda a tomu by nerozuměl už vůbec nikdo…):

„Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí.“