O cestě tam a zase zpátky

Z naší měsíční cesty po Řecku a přilehlém Balkánu předkládáme prozatím několik suchých dat a čísel:

Počet dní na cestách: 29

Počet ujetých kilometrů: 6551

Počet státu, kterými jsme alespoň projeli: 11 (CR, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Makedonie, Řecko, Černá Hora, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Rakousko)

Počet států, ve kterých jsme skutečně něco navštívili: 6 (Srbsko, Makedonie, Řecko, Černá Hora, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina)

Počet pasových kontrol (tedy překročení hranic mimo Schengen): 10 (hranice maďarsko-srbská, srbsko-makedonská, makedonsko-řecká, řecko-makedonská, makedonsko-srbská, srbsko-černohorská, černohorsko-chorvatská, chorvatsko-bosenská, bosensko-chorvatská, chorvatsko-slovinská)

Počet měn, kterými jsme platili (mimo dálniční poplatky): 5 (dinár, denár, euro, konvertibilní marka, kuna)

Počet míst, na kterých jsme spali: 19 (Subotica, Bělehrad, Niš, Skopje, Soluň 2x, Meteora, Delfi, Athény 2x, Drepano 2x, Kalamata, Poros, Agia Efimia 4x, Agia Parga, Agios Antonios 2x, Novi Pazar, Prčanj 3x, Mostar, Sarajevo, Plitvice)

Počet míst, na kterých jsme se milovali: to už dohromady nedáme:-)

Počet míst, na kterých jsme se koupali: 10 (moře: Drepano, Agia Efimia 2 pláže, Myrtos, Chalkidiki 2 pláže, Prčanj, Risan, Herceg Novi; řeka: Kravické vodopády)

Počet kuchařek, které jsme zakoupili: 6 (srbská 2x, makedonská, řecká, chorvatská, bosenská)

Počet abeced, ve kterých jsme četli: 3 (latinka, cyrilice, alfabeta)

Počet pevností, které jsem navštívili: 24 (Petrovaradín, Bělehrad, Smederevo, Niš, Skopje, Soluň, Akropoliis, Akrokorinthos, Mykény, Mystra, Chlemoutsí, Asos, Lefkos, Parga, Nea Potidea, Novi Pazar, Budva, Oskoruša, Arza, Goražda, Kotor, Herceg Novi, Dubrovnik, Počitelj)

Počet druhů piv, které jsme ochutnali: 13 (srbské Jelen, Lav, Nikšicko, makedonské Skopsko, Zlaten Dab, řecké Mythos, Alpha, Hellas, bosenské Mostarské, Sarajevské světlé a tmavé, chorvatské Karlovačko, dánský Tuborg)

Celkové náklady: cca 65 000 Kč (plus 4 200 Kč pokuta od Slovinců)

Počet dní, hodin a minut, které jsme se nudili: 0 dní, 0 hodin, 0 minut

Reklamy

Filosofická otázka č. 2

V Srbsku je hodně cítit, že lidé tam žijí více společensky než jsme zvyklí u nás. Ulice neustále plné, spousta hlučně se bavících skupinek, společné oslavy sportovních úspěchů, prostě komunita.

Srbové ve 20. století válčili prakticky s každým sousedem a mají na kontě hned několik etnických čistek. Nejen jejich nepřátelé, ale i národy bývalé Jigoslávie ny mohly o jejich netoleranci vyprávět dlouhé litanie.

Otázka č. 2 zní: Souvisí tato jejich pospolitost k sobě navzájem se zvýšenou ochotou nenávidět druhé? Jsou to dvě strany téže mince?

Postřehy ze světa moderní techniky

Měl jsem možnost navštívit konferenci, která sice byla o cestovním ruchu, ale z pohledu moderních technologií. Byl to fascinující den plný zážitků a inspirace, podělím se o pár neuspořádaných poznámek:

  • Virtuální realita: měli jsme možnost vyzkoušet expozici, která je součástí českého domu v olympijské Koreji, kdy si člověk sedne na sáně (opravdové) a virtuálně se projede namodelovanou krajinou reprezentující významné události z českých dějin 1918-2018. Hezký zážitek – a člověk se vůbec nediví některým „jezdcům“, že se v zatáčkách naklání nebo se sehnou, aby nedostali turbinou po hlavě. Druhá ukázka byla přírodní scenerie, kam si člověk stoupne a rozhlédne se (resp. může kousek popojít – ale ne moc) – hora na Islandu (jejíž jméno jsem si nezapamatoval), zapadlá ulička Benátek nebo jeskyně byly působivé, ale že by toto byla budoucnost turismu, jak nám provozovatel tvrdil, si nemyslím. Je to ale úžasný nástroj pro mnoho různých využití. Například představa, že čtu knížku a můžu uprostřed příběhu rychle „nakouknout“ na místo, o kterém pojednává, mě nadchla.
  • Umělá inteligence: podle všech odborníků bude pronikat úplně všude a bude řešit úplně všechno. Takhle tedy zřejmě v praxi vypadá vrchol křivky humbuku;-) Mně jen znepokojuje, když poslouchám lidi, kteří se v tom oboru pohybují, kteří v jistém smyslu udávají jeho směr a rozhodují, jak bude skutečně budoucnost vypadat, a vidím, jak velice úzce a jednostranně o věcech přemýšlí. A když s klidem říkají něco jako „v budoucnu si už nebudeme ani domlouvat s lidmi schůzky a setkání, jen zadáme požadavek na svého osobního asistenta [což bude software, ne člověk!] a on se s osobním asistentem toho druhého domluví a pro nás to bude znamenat akorát to, že se nám v kalendáři objeví další záznam“, tak si tak říkám, že všechno fakt mít nemusím ;-) Představa, že svůj život řídím podle kalendáře, kde se mi bez mé kontroly různě objevují schůzky a jiné události, a pak podle něj chodím po světě a vlastně ani nevím kam a proč a za kým jdu, mi přijde srandovní.
  • Kultura start-upů: Skoro všichni, kdo tam hovořili, byli start-upisti. Pokud nevíte, jak vypadá takový start-upista, tak je to mladý muž jednoznačně hipsterské vizáže stojící před vymazlenou prezentací (napsal bych powerpointovou, ale myslím že většina z nich ve skutečnosti používá nějaký sofistikovanější nástroj) a povídající několik minut s velkým zapálením a nadšením o věci, která má asi 90-95% šanci že skončí naprostým krachem. Činí tak ovšem slovy tak pozitivními, že odcházíte s přesvědčením, že projekt, který vám právě představil – třeba něco jako že „do pěti let budeme namísto auty všichni jezdit podzemními tunely v kapslích rychlostí zvuku“ – je stejně jasný a přirozený jako to, že dopravní prostředky používají kola. Až vás trochu zaráží, že na takovou samozřejmost nikdo kromě toho týpka před plátnem ještě nepřišel a nechápete, že už to dávno není realitou. Je fascinující to pozorovat. (Dobře, přiznávám, pro dramatické vyznění jsem to trochu přehnal. Ty kapsle nebudou do 5 let, ale až za 10.)
  • Utrpení milovníka českého jazyka: Technologičtí byznysmeni a developeři používají ve své branchi opravdu weird jazyk. Jako člověka s citem pro češtinu mě po několika minutách začínalo dost cinkat v uších, když jsem poslouchal ty věty, v nichž byla 4 slova česky a 3 anglicky (z toho 2 opatřená českou koncovkou nebo jinak zpotvořená). Zlatým hřebem pak byl týpek, který nám oznámil že „tuto featuru budou roll-outovat“. A v zadržení výbuchu smíchu mi vůbec nepomohlo vědomí, že tou featurou, kterou se pán chystá rolloutovat, je tak sofistikovaná a riskantní věc jako… ehm, rezervace sedačky v autobuse.

Pozitivum vítězství Miloše Zemana

Jedno pozitivum to vítězství, zdá se, opravdu mělo. Přijde mi, že kolem sebe v médiích i při hovorech s lidmi vidím u voličů Jiřího Drahoše velkou snahu začít něco měnit, něco dělat jinak, naslouchat, vysvětlovat, pomáhat… Tak uvidíme. To by byla krásná energie vložená do spousty a spousty drobných každodenních akcí, které ve výsledku mohou změnit svět. Má to smysl!

s

Sedm věcí – bonus

Jsme na roadtripu po Rumunsku, a já bych se rád inspiroval Soninými tradičními Sedmi věcmi a sepsal svých netradičních Sedm věcí, za které jsem během teto cesty vděčný. Vezmu to od těch nejméně důležitých směrem k nejdůležitějším:

1. Za internet a možnosti mobilních komunikací vůbec. Díky nim se můžeme domlouvat průběžně se svými hostiteli kdy přesně dorazíme, hledat na mapách varianty přesunů a časy potřebné na jejich zdolání, a nakonec i zveřejnit tento příspěvek z wifi v Bukurešti :-)

2. Za airbnb. Díky němu můžeme spát v centrech Bělehradu nebo Bukurešti za rozumný peníz, a navíc poznat normální byty,  v jakých zde bydlí spousta místních.

3. Za dálnice.  Díky nim jsou přesuny na stovky kilometrů výrazně rychlejší a v důsledku je díky nim takovýto výlet vubec možné realizovat.

4. Za znalost cizích jazyků. Já sám jsem sice zastáncem toho, že se všude má snazit mluvit s místními jejich řečí,  ale uznávám ze v Maďarsku nemám šanci a v Rumunsku to je taky velmi těžké. Ale zatím všude s námi byli schopni komunikovat anglicky, kromě naší maďarské hostitelky, která mluvila plynně německy.

5. Za otevřené hranice. Srbsko sice není v EU, Rumunsko zase není v Schengenu, takže nas náš program vede přes 3 hraniční kontroly – ale oproti obstrukcím, kterých se člověk mohl na takových přechodech dočkat ještě nedávno, jsou to spíš turistické atrakce než komplikace. Maďarský(!) celník nám za pas poděkoval česky, srbský se ptal na cíl naší cesty čiště ze zvědavosti, a ne aby nás griloval a obtěžoval, rumunský působil dojmem že je mu trapné, že nám musí nahlížet do auta…

6. Za prosperitu. Díky té si takovou cestu můžeme dovolit.

7. Za svobodu. Díky té nám takovou cestu nikdo nemůže zakázat.

8. Za mír v Evropě.

Co zase vědci zjistili…

Nemám nic proti vědcům, určitě jsou super :-) Proti popularizačním článkům o tom, co všechno vědci vyzkoumali, už by se nějaká proti našla… Je toho hodně, co vědci vyzkoumali, a za deset let se ukázalo jako zcela zcestné… A dneska taky jedna perla v článku na Novinkách nazvaném Sexuální abstinence posiluje imunitu. Pozorováním brouka potemníka a jeptišek došli totiž vědci k závěru, že lidé, kteří sexuálně abstinují, žijí déle. A může za to jakýsi hormon nebo něco…

Mno… Selským rozumem můžu říct, že stejně dlouho jako jeptišky a kněží ale žijí i lidé, kteří sexuálně neabstinují, takže pokud vůbec nějaký faktor sexu v tomto hraje roli, nebude patrně jediný. Taky v té dlouhověkosti může například hrát roli silná komunita, střídmost ve stravě, víra ve vyšší smysl i v tu abstinenci jako takovou, a tak podobně. Což u sexuálně abstinujících lidí většinou není – pokud to nejsou jeptišky či kněží, většinou neabstinují úplně dobrovolně, patrně také budou žít osaměle, možná dokonce v toxickém vztahu, bez lásky, bez víry… Já si každopádně míním život prodlužovat jinak než sexuální abstinencí :-)

s