Sedm věcí XXXIX.

S příchodem prosince jsem se nějak přepnula do odpočinkového režimu. Ačkoli se nedá říct, že by byl prosinec nějak náročnější než předchozí měsíce, jsem víc unavená, a tak nic moc nedělám a hodně odpočívám. Ono se to nezblázní.

  1. Díky za to, že Radim nevyžaduje žádné extra vánoční přípravy. Nevyžaduje žádné uklízení, pečení, dekorování nebo něco podobného. Dává mi to svobodu všechny tyhle věci dělat jen proto a tehdy, až já chci.
  2. O víkendu u nás byl na návštěvě jeden Radimův kamarád. Jeho životní nastavení je naprosto jiné než naše a já jsem se s ním neshodla snad v ničem. Ale byl to nesmírně zajímavý zážitek. Mě tohle prostě vážně baví. Poslouchat lidi, poznávat je, zjišťovat, jak vidí svět. Je to pro mě obrovský zdroj inspirace a motivace k tomu, abych neustále přehodnocovala, co je pro mě to správné.
  3. A ještě jsme byli na obědě u mých rodičů a bylo to moc fajn.
  4. Pořídila jsem si běžeckou sukni. Nejdřív mi to přišlo jako blbost, ale pak jsem si uvědomila, že je mi při běhání fakt na zadek zima a stehna mám úplně rudá od chladu, a sukni jsem si pořídila. Jsem v ní sice trochu neohrabaná, ale funguje. Super.
  5. V úterý přišel navíc v mé běžecké kariéře zajímavý zvrat. Poprvé od léta, kdy jsem se do toho běhání zase pustila, jsem měla chuť jít se proběhnout. Nakonec jsem jí nedala volný průběh :-D, protože nebyla vhodná příležitost, ale užívala jsem si to maximálně. Tak snad to tak teď bude častěji…
  6. S bratrem jsme se domluvili, že k němu od března budu chodit cvičit. Udělal si trenérský kurz a já jsem zase nějak pojala chuť pustit se i do trochu jiného cvičení. Tak uvidíme, jestli mě to bude bavit. Možná jsem namotivovala i jednu kamarádku, aby chodila se mnou. Těším se taky na čas, který budu moc s bráchou strávit. Moc se nevídáme, a mně to přijde škoda.
  7. Včera jsem zahájila sezónu vánočních večírků a hned jsem dostala i úžasný potravinový vánoční balíček. Díky moc za to. Třeba vaječný koňak, který byl jeho součástí, jsme hned vzápětí s Radimem okoštovali :-) Mňam. Nepila jsem ho ani nepamatuju.

s

 

Reklamy

Sedm věcí XXXVIII.

Tento týden měl a má dvě motta, a to „zrušování“ a „neefektivita“. Původně jsem měla jet v úterý do Prahy a tam jít na školení a k tomu absolvovat ještě dvě další setkání. Jedna kamarádka se mě ještě den dopředu ptala, jestli přijedu. Téměř jsem jí odpověděla, že přijedu. A pak jsem si nějak uvědomila, že už toho mám dost. A že se absolutně nic nestane, když tentokrát nepojedu do Prahy, nepůjdu na školení a ta dvě setkání zruším. Tak jsem to zrušila. A pak jsem zrušila všechno ostatní. Z práce chodím brzo a rovnou domů. Kromě středy jsem každý den odpoledne doma a vím, že přesně tohle jsem teď potřebovala.

  1. Díky za Festival psychologie. Bylo to super. Tentokrát asi nebyla žádná z přednášek pro mě vyloženě pecka, ale zato hodnotím všechny dost vyváženě a dost vysoko. Přednáška o umění, jak být šťastný, přinesla několik moc zajímavých podnětů (štěstí je svoboda a svoboda je odvaha…), stejně jako třeba ta o zranitelnosti. A ta o polyamorii nám vydržela na celou cestu domů :-)
  2. Díky za příjemné mezilidské zážitky. Před přednáškou o zranitelnosti jsem paní, která přednášku vedla, řekla, že se moc těším, jelikož jsem od autorky myšlenek, které měly být prezentovány (Brené Brown) četla knihu a moc se mi líbila. Přednášející se ke mně naklonila, dala mi ruku na rameno a řekla, že je ráda, že bude mít v publiku spojence. Před pár lety by pro mě něco podobného bylo sci-fi. Díky za to.
  3. Díky taky za moc fajn setkání s bratrancem a jeho ženou. Žijou celkem dost jinak než my, a přestože jsem se s nimi dost dlouho vůbec nestýkala a Radim je neviděl nikdy, tak byl celý pobyt u nich příjemný a krásně jsme si popovídali a snad i obnovili spojení. Díky moc.
  4. Díky za volnější týden. Pozdě vstáváme, brzo chodím z práce, práce je tak akorát.
  5. Díky taky za velkou ochotu centra tance, kterou projevili, když jsem je (po řádném termínu) žádala o zrušení mé účasti na jedné akci. Velice si toho vážím. A jóga je pořád super.
  6. A díky taky za velikou inspiraci ohledně zimních sukní – jak teď chodím do toho šití, tak už vidím, že je to začátek něčeho velikého :-))
  7. A díky za dnešní krásný sníh! Paráda :-) Jen škoda, že hned roztál.

s

Sedm věcí XXXVII.

Přehoupla jsem se do závěrečné fáze posledního náročného týdne letošního roku. Ještě zítra budu do večera na šití a o víkendu v Praze, dál už žádné „tvrdé“ plány na prosinec nemáme. Jen nějaké večírky a setkání s přáteli. Dárky mám už nakoupené, jen je zabalím a je to. Letos mám velké předsevzetí být v prosinci už co nejvíce v klidu. Loni jsem v první den volna onemocněla – je to takový náš rodinný způsob, jak si snadno zajistit odpočinek. Tak letos si ho zajistím radši vědomě a Štědrý den raději strávím bez angíny :-)

  1. Děkuji za krásný sníh, který napadl před naším odjezdem ze Šumavy. Bylo ho jen tolik, aby potěšil a nekomplikoval nám dopravu.
  2. V pondělí jsme byli v divadle na představení Shylock. Nějak moc mě neoslovilo, jelikož přinášelo témata, která mi nejsou neznámá, ale asi je fajn, že takové hry jsou. Věřím, že pro spoustu lidí to mohou být nové podněty k zamyšlení.
  3. Před divadlem jsme byli na příjemné večeři. Měla jsem před tím zase pořádný splín, menstruace dělá svoje. A díky Radimovy, jak mě podržel.
  4. Už potřetí jsem byla na dvou hodinách jógy po sobě. Začíná se mi to moc zamlouvat. Nehledě k tomu, že to začíná být i poměrně zajímavé – například taková pozice „vrány“ – doma se mi asi na vteřinu povedla, byť to rozhodně a zdaleka nevypadalo jako na obrázku, a to z mnoha důvodů. Ale nejde o frajeření. Je to prostě moc příjemný zážitek. Chodím k Alici Mičunek do Centra tance a je to prostě skvělé. Alice má podobný náhled na život jako já, takže kromě cvičení si odnáším často i inspiraci do života. A je to famózní relax.
  5. Mírnou komplikaci přináší fakt, že zase nespím. Vzpomínala jsem na to, jak je dávno ta předchozí epizoda a je to prakticky přesně rok, což je moc zajímavá souvislost. Jsem z toho dost vyčerpaná, ovšem sebekriticky musím uznat, že je to trochu smrt z vyděšení. Realita je pak o dost lepší, než jak se obávám. Zatěžuje mě to ale velmi. A Radim mi obrovsky pomáhá. Například dlouhým objímáním dnes v pět hodin ráno. Díky, lásko, ještě jednou nastokrát díky.
  6. Zmínila jsem se o své nespavosti řediteli a dozvěděla se spoustu o tom, jak to má on. Moc příjemný zážitek, povídat si s ředitelem o tom, jak nám v noci buší srdce…
  7. Jo a díky Radimovi za úžasnou scenérii, která se mi otevřela, když jsem v úterý večer přišla domů! ;-*

s

Sedm věcí XXXVI.

Dnešní příspěvek je ze Šumavy. Jsme po dobré večeři, za chvilku se odeberme na pokoj strávit poslední noc v této příjemné chatě, a budeme doufat, že těch 40 centimetrů sněhu napadne někde jinde, nebo že nám někdo aspoň prohrne cestu. Ale stálo to za to.

  1. Děkuju Radimovi, že se mnou tento bláznivý nápad realizoval. Na Šumavě jsme totiž proto, že jsem zatoužila podívat se na start Vltava Runu dřív, než odtud budeme v květnu startovat. Současně je to moje první návštěva Šumavy, a i pokud ten sníh zítra napadne, tak jsem si jistá, že to není návštěva poslední.
  2. Bydlíme tu v Horské chatě U Lanovky a jsou tu na nás moc milí. Je to moc fajn bydlet v takovém rodinném prostředí – včera na nás počkali až do deseti hodin do večera, kdy jsme přijeli, dnes jsme měli domácí rohlíky k snídani a domácí knedlíky k večeři.
  3. Je tu moc krásně. Asi jsme toho ani moc neušli, ale v tom chladu nám to stačilo a jsme i tak dost unavení. A byla zase taková příjemná příležitost probrat různé věci. Toho si vážím a mám to moc ráda.
  4. Včerejší den jsme strávili u Radimovy rodiny. Bylo to docela příjemné. Ve spoustě věcí vidím, že to mám jinak a ve spoustě mám věcí mám pocit, že už jsme s Radimem jinde. Je ale potřeba vidět ten kontrast, aby si to člověk mohl snáze uvědomit. Díky za tu možnost i za to, že některé ty věci máme jinak.
  5. Děkuju tomu neznámému člověku, který nainstaloval do křižovatky na Hrušovany nové světlo. Úžasné.
  6. Minulý víkend jsme byli v sobotu na pietní akci na vojenském hřbitově Černovír v Olomouci – tentokrát se zúčastnilo mnohem víc lidí než obvykle, včetně několika uniformovaných a jeptišek. Zajímavý pro mě byl hovor s vojenským kaplanem – musím konstatovat, že řeší úplně stejné problémy jako ostatní lidé :-)
  7. A na závěr zvážníme. Dočetla jsem knihu od Pemy Chödrön When Things Fall Apart. Celá kniha byla nesmírně zajímavá a už jsem tu o ní psala (o té beznaději). V jejím závěru bylo dalších několik myšlenek, které dlouho ulpí, ale jedna mi opět doslova přetočila svět vzhůru nohama. Autorka tam zmínila citát, který přičetla J.P. Sarterovi (nepodařilo se mi ho dohledat, takže to nemohu potvrdit, ale na tom nakonec nezáleží, hlavní je ta myšlenka). Ten citát zněl zhruba takto: „I do plynové komory se dá jít dvěma způsoby. Buď jako nesvobodný nebo jako svobodný.“ Od té doby na to dost myslím. Je to fascinující myšlenka. A tak nějak vnitřně cítím, že je pro mě pravdivá. Ale co to vlastně všechno znamená?

s

Sedm věcí XXXV.

Uplynulý týden kolem jen prosvištěl… jako když jsou takové ty noční záběry, kdy ze světel aut zůstanou jen červené šmouhy, a já stojím uprostřed nich. Je pátek odpoledne a já musím ještě den a půl vydržet, než přijde volno. Uvědomila jsem si zase, že mě velmi zatěžuje, když každý den něco musím – musím jet tam, musím udělat to, musím, musím, musím… Spoustu z těch věcí i ve skutečnosti chci, a přesto přijde čas, kdy mě zatěžují. Zdráhám se do toho položit. Snažím se tomu vyhnout a odpočívat, ale příležitostí je málo a přetížení se kumuluje. Současně cítím, že by možná pomohl opak, jet, dokud nepadnu, zkusit, co vydržím, a určitě bych zjistila, že je to mnohem víc, než předpokládám. Ale tento týden na to není vhodná konstelace, tento týden byl nesmírně těžký a já se cítím křehká. Je pátek odpoledne, a je to už lepší. Zítra máme v plánu ještě tři akce, a pak… Je chyba odkládat všechno na pak. Právě teď je nejvhodnější chvíle k odpočinku. Právě teď.

A jaké byly tento týden momenty k vděčnosti a k zamyšlení?

  1. Prošli jsme TMOU. Díky za super zážitek. Jsme luštitelé druhé kategorie (jako Rumburak ;-), takže nepomýšlíme na nějaká vysoká umístění, ale soupeříme sami se sebou. A letos jsme zase posunuli své hranice o kousek dál. Jednak jsme šli bez hlavní posily týmu (a ukázalo se, že to zvládneme i bez něj!), opět ve čtyřech, tj. o jednoho oslabení, a vydrželi jsme asi o dvě hodiny déle a došli jsme o dvě úlohy dále. Nápovědu jsme sice využili, ale byla to klasika – my to často v zásadě máme správně vyluštěno, ale špatně to interpretujeme :-) Mně na tom nejvíc baví ty debaty po té. Kdo co udělal, neudělal, měl udělat lépe, co nedávalo smysl, co naopak dávalo smysl hned… Vydrží nám to rozhodně na dlouho :-)
  2. Nicméně probdělá a promrzlá noc na mě působí ještě dnes. Jedu v nouzovém režimu. Teprve od středy se to trochu zlepšilo, řekla bych, že ve středu se vyměnila fyzická únava za psychickou a naopak :-) Je zajímavé pozorovat, co všechno se dá v nouzovém režimu zvládnout, a že i při tom všem se dá vrátit zpět do režimu normálního. Nic se mezitím nezbláznilo. Naštěstí ani já.
  3. Nedělní dopoledne jsem strávila rytím zahrady. Otec, jak je po operaci břicha, rýt nemůže a je nešťastný, že ho operace zastavila v zazimovávání zahrady. Takže mu potomstvo pomáhá, seč může. Ale jo, bylo to fajn. Rytí i související konverzace. Hustila jsem do rodičů, jak velký vliv má hlava na tělesné zdraví a ve vhodné chvilce jim strategicky oznámila, ať si zvykají, že lepší to nebude, jelikož od ledna budu ještě navíc chodit na psychoterapeutický výcvik. Maminka to (pro mě šokujícně!) okomentovala, že až budu potřebovat pokusného králíka, tak ona se hlásí. Wow.
  4. Viděla jsem se s kamarádkou z Rakovníka. Jela jsem za ní do toho Rakovníka :-) Nechala mě u nich přespat a měli jsme chvilku i na povídání. Nevidíme se vždycky půl roku, ale není to problém, prostě navážeme, kde jsme přestaly. Má tři malé syny, a to jsou taková tornáda, jako tazmánští čerti z animáku :-) Ale bylo to moc fajn. Dostala jsem napít dobrého rumu a k tomu podepsanou knihu Andreje Babiše, o tom, o čem sní. Ne, že bych po ní toužila, ale jestli to bude náš premiér, tak si ráda přečtu, kam chce směřovat. Ať vím, jestli se teda mám bát nebo ne :-)
  5. Středa byl rozporuplný den. Nejtěžší. Překvapivý. Trochu strašidelný, ale snad zbytečně. Ještě se pořád trochu vzpamatovávám a hledám smysl. Díky Radimovi za pevná objetí, jsou pro mě důležitější, než si možná uvědomuje.
  6. Dostala jsem sazenici ořešáku. Prý bude mít velké plody. Těším se na ně!
  7. Mnoho lidí na mě tento týden bylo hodných a pomohlo mi. Je to tak často, ale málokdy si to tak uvědomím a málokdy jim takto poděkuju. Tak teď je ta správná chvíle.

s

Sedm věcí XXXIV.

Nejhorší je, když prošvihnu čtvrtek a pak po náročném víkendu mám vzpomínat na ten předchozí :-)

  1. Uplynulý týden byl náročný. Fyzicky i psychicky. Tečka. To se mi v životě stane ještě mockrát (min. 3:00).
  2. Mám poslední dobou pocit, že i to těžké k tomu životu zkrátka patří. Ne snad, že by toho mělo být moc nebo víc, ale kdyby to pořád všechno mělo jít skvěle, bylo by to divné. Radši ať je to těžké než falešné. Ale to tady asi píšu pořád, že? No, myslím si to furt :-)
  3. Přesadili jsme stromečky, které přežili léto. Snad přežijí ještě i to přesazení a zimu :-)
  4. Otec je zpět doma z nemocnice a cítí se dobře. To je super.
  5. Podařilo se mi zaregistrovat nás na VltavaRun :-) Bylo vyprodáno za 45 vteřin. K něčemu nakonec ty zkušenosti z přihlašování na semináře a zkoušky na právech přece jen byly :-) Teď už zbývá jen natrénovat :-)
  6. Nedělní vítr jsme přežili bez úhony.
  7. Žijeme. Držíme se. Díky za to.

s

Sedm věcí XXXIII.

Takové krásně symetrické římské číslo to je :-) A takové kristovské ;-)

  1. Byla jsem za taťkou v nemocnici, jednou i bez mámy, takže jen otec a já. Zajímavá kombinace :-) Zvládli jsme to a hezky jsme si popovídali, i na témata sebepřijetí, povídání si se svým tělem nebo posílání energie došlo. Sice to otec komentoval asi v duchu, že kdybych měla dvě děti, tak nebudu řešit takové blbosti, ale energii si poslat nechal :-)
  2. Jinak mi dny pořád ubíhají hrozně rychle, mám pocit, že se nemám čas ani na chvilku zastavit a nadechnout, rozhlédnout se kolem sebe a kochat se třeba tou podzimní nádherou okolo. Teď o víkendu si to ale vynahradím, půjdeme na zahradu – stromky potřebují přesadit.
  3. Jeden kolega v práci končí. Na vlastní žádost. Už ho to příliš deptalo, a upřednostnil svoje zdraví před korporátem. Je to určitě dobře. Přicházím o dalšího fajn člověka, s kterým byla příjemná spolupráce. Je to nevyhnutelné. Lidé z našeho života odcházejí, a tak to bude pořád. Vyvolává to samozřejmě mnohé další otázky. I to tak bude pořád.
  4. O pátečním večeru jsme se s Radimem po dlouhé době dívali na film. Máme na ledničce vyvěšený seznam toho, co bychom chtěli vidět a občas se na něco podíváme. Bylo to moc příjemné. Snad bude v zimě víc prostoru to čas od času zopakovat…
  5. … ovšem s těmi pátky to nebude jen tak, budu totiž mj. chodit do kurzu šití! Nabídla mi to kamarádka a když jsem si to přečetla, tak moje první reakce byla „vlastně, proč ne?“ Pokoušela se mě to naučit kdysi už babička, ale moc to nefungovalo. Nicméně vztah k šití mi zůstal, stroj mám, tak uvidíme. Rozhodně mě to může jen obohatit a těším se na to.
  6. V běhání pořád pokračuju. Je to boj. Ačkoli mi objektivně vzato nic není, mám pořád chuť zastavovat, ulevovat si, zpomalovat atp. Nedokážu se do toho naplno položit. Když doběhnu, jsem rudá jak rak. Radim vtipně poznamenal, že je vidět, že vlastně běhám víc hlavou. No, to teda jo. Čertí ví, co za tím je. Ale já na ten VltavaRun prostě jet chci! I když to budu běžet rychlostí hlemýždě a nebudu schopná splnit zadání pořadatelů, protože 10 km za hodinu uběhnu tak ve snu :-) Přeju si, ať se hlavně podaří ta registrace. S tím trénováním už se pak snad nějak poperu.
  7. Trable s jedním kolegou v práci už se snad nějak vyřešili. Vlastně moc nevím, jak to vzniklo a proč, ale je smutné vidět mladého kluka, vyděšeného ze života a z toho, že by měl říct svůj názor a nést za to odpovědnost. Pro něj je snazší nechat se tím zmítat a pak to svádět na nepřízeň druhých. Je to taky způsob, jak žít, a já to neodsuzuju. Dřív jsem to tak taky měla. Ale i nedělat nic je vlastně nějaké rozhodnutí. Snad to jednou tento kolega taky pochopí. Navíc pokud neřekneme, co chceme, je jen malá šance, že se nám to splní. Protože jak to kdo má vědět?

S láskou

s

Sedm věcí XXXII.

Zajímavý týden.

  1. Minulý pátek jsem byla na pohřbu svého strýce Vojty. Měl církevní pohřeb v kostele, před pohřbem byly jeho ostatky v rakvi vystaveny. Je to zvláštní pocit dívat se na zemřelého člověka. Ne děsivý nebo odporný. Trochu smutný, ale ani to tím nemyslím. Jen tam tak ležel, vystaven pohledům. Na živé se tak nedíváme, nemáme většinou příležitost několik minut lidi kolem nás prostě pozorovat, aniž bychom je přitom poslouchali nebo při tom něco nedělali. Nebyl si už ani vlastně moc podobný. Měla jsem pocit, jako by se jeho duše vysvlékla a nechala nám tam jen schránku. A ta schránka, to už nebyl Vojta.
  2. Pohřeb to byl jinak úžasný a kostel byl plný lidí. Tak si říkám, že možná by mohl můj cíl být takovýto – žít tak, aby na můj pohřeb přišel plný kostel lidí, co mě měli rádi. Jeden z jáhnů, kteří se podíleli na celebrování mše, se s Vojtou osobně znal a připravil si krátký proslov, který zakončil úžasnými slovy: Díky, Vojto, stálo to za to a víme o sobě. Jo, tak nějak bych to viděla. Víme o sobě. Nejen s Vojtou, ale se všemi, s nimiž nás pojí nějaká energie.
  3. Během pohřebního dne jsem byla třikrát dotázána, kdy už budu vdaná. Vyvolalo to zajímavé podněty k zamyšlení. Odpověď na takovou otázku by nejspíš byla, že do toho nikomu nic není.
  4. Můj otec je opět v nemocnici. Dokonce je dnes už i po operaci tenkého střeva. Potíže mu začaly v pátek dopoledne, odpoledne už byl na sále a jak to chápu já, zachránili mu v nemocnici život. Díky za moderní medicínu. Rozhodně má svůj význam. Dobrou noc, tati! Víme o sobě.
  5. Ve středu jsem byla v Praze na školení s kolegy. Týkalo se insolvenčního práva a jeden z kolegů tam dal průchod své frustraci, kterou při jeho aplikaci zažívá – doslova tam padala ostrá slova, jak společnost je nemocná apod. Společnost možná je nemocná, ale ta společnost jsme my. Pokud se nezměníme my, nezmění se ani ta společnost a je zbytečné si na to stěžovat.
  6. Dneska mi vyšel čas na větší úklid. Moc to s úklidem nepřeháním, jelikož nemám moc čas ani chuť, ani nakonec ten nepořádek :-) Ale je fajn to občas udělat. Jak píší v mé oblíbené knize o zenu a umění lásky, není to jen tak, že drhnete podlahu – pokud to děláte s plnou soustředěností, drhne současně i podlaha vás…
  7. Pustila jsem se znovu do čtení o zenu a lásce. Uvědomila jsem si přitom, že jsem zapomněla, že říjen mohl být měsíc zenu. Ale tentokrát nemám mnoho času ani kapacity se tomuto tématu věnovat, což mě sice mrzí, ale neumím s tím nic udělat, tak aspoň takto krátce, a třeba se mi k tomu do konce října ještě podaří vrátit…

s

 

Sedm věcí XXXI.

Dneska to nebude moc veselé, ale to nevadí.  Není nutno, aby bylo přímo veselo. I když možná bude i trochu smutno, ale to je nakonec taky v pořádku.

  1. V neděli zemřel manžel od sestřenice mojí maminky. V rodokmenu byl daleko, ale v srdci blízko. Nedávno mi mamka říkala, že se mu moc dobře nedaří, že pořád jen spí a nemá už chuť do života. Před třemi týdny měl plicní embolii a našli mu prý „rakovinu všude“, v neděli zemřel, bylo mu 70 let. Sice zemřel v nemocnici, ale nebyl sám, stihla to tam s ní jeho žena a jeden ze synů. Za to jsem vděčná. I za to, že neumíral dlouho. A pak jsem taky vděčná za všechna milá slova, pozornost a lásku, kterou mi jako malé holce věnoval, když jsme tam občas s babičkou o prázdninách jezdili. Odešel další hodný člověk a já truchlím. Mír Tvojí duši, Vojto, nezapomenu na Tebe a děkuju za všechno.
  2. Pohřeb je v pátek. Chvilku jsem váhala, jestli mám jet, ale nebylo to dlouhé rozhodování. Měla jsem ho ráda a jeden den mého času si zaslouží. Uvidím se tam taky se zbytkem rodiny. Mrzí mě, že se nakonec vídáme jen při takovýchto příležitostech, že nám běžný život zabírá tolik kapacity, že si neřekneme „fajn, teď pojedu na návštěvu k té vzdálené rodině“, čímž se ta vzdálená rodina stává ještě vzdálenější. Možná to tak má být. Ale mě to teda někdy mrzí. A jsem vděčná, že se vídáme aspoň na těch pohřbech.
  3. Takovéto události mě vždycky přimějí rozjímat o tom, jak nesmírně důležité jsou vztahy – s rodiči, partnerem, přáteli… Mám o tom zcela zkreslené a naivní představy, někdy si představuju, že bychom s některými klidně mohli prostě jen tak být ve své přítomnosti, svěřit si svoje trápení, a pak se prostě jen obejmout a jen spolu být. V porozumění, v soucitu, v lásce… ach jo, zas to začíná být sladkobolné, omlouvám se, jsem na měkko.
  4. Tak změníme téma – dneska jsem byla v práci na školení na téma psychologie komunikace a bylo to výborné. Je fascinující ale sledovat, kolik lidí si myslí, že jim to nemůže nic přinést. Někteří byli příjemně překvapeni, někteří se vydrželi otravovat celou dobu. Mně to bavilo. Vždycky mě to inspiruje nejen do pracovního života, ale i do osobního. Díky za to.
  5. V sobotu Radim absolvoval závod vokolo Príglu a v tombole nic nevyhrál :-) Pak jsme si dali večeři a vyrazili na oslavu narozenin s kulečníkem. Vzpomínám, jestli jsem to někdy hrála, asi možná tak dvakrát kdysi na gymplu, takže tak před dvaceti lety. Hráli jsme pár her s Radimem – ne, že by mi to nějak šlo, ale nebyla to taková katastrofa, jak jsem čekala. Když jsem pak viděla, jak to tam sází jednu za druhou jeden náš společný kamarád, tak si říkám, že bude potřeba začít kromě běhání trénovat i kulečník :-) Byl to fajn večer, i když teda byl na pokraji sil.
  6. V úterý jsem se vydala po dvou týdnech na další výběh a poprvé jsem uběhla pět kilometrů v kuse. A ještě to šlo docela dobře. Pořád s tím ale bojuju a nechce se mi do toho. S jógou jsme se naopak už docela zkamarádily. Ono to nějak snad půjde.
  7. Někdy mám pocit, že bych potřebovala, aby mi někdo (kdo jako?) potvrdil, že věci jsou v pořádku, jak jsou, nebo aby mi přímo slíbil, že budou, jak si představuju. Blbé, já vím. To první můžu udělat jen já, to druhé nedokáže ani Bůh. Ale tak jo, já to zvládnu i bez těch příslibů, slibuju. Ale sem tam si vezmu time-out.

S láskou

s

Sedm věcí XXX.

Dnes do toho rovnou po hlavě:

  1. Včera se mi ozval jeden kamarád – občas tu o něm píšu, jak řeší rodinnou krizi – no, tak krize se vyvíjí – už bydlí jinde, s někým randí (a už se s ní i rozchází), v práci očekává vyhazov, jeho vlastními slovy „je ve sračkách“. Jsem ráda, že se mi ozval a snad se brzy potkáme a poslechnu si to osobně. Když se podívám k němu na facebook, tak ten září barvami a pozitivními zprávami. Je to paradox. Málo si to uvědomujeme, že je to jen pozlátko, že nadšení sršící z fb postů nemusí a často nemá nic společného s tím, jak se ten člověk cítí a má doopravdy.  Pozor na to.
  2. Jsem vděčná za to, jak to s Radimem ve vztahu máme – že spolu můžeme mluvit o všem. Že si nemusíme tajit nic z toho, co prožíváme, i když to není zrovna nablýskané a voňavé. Někdy je to těžko sdělitelné, někdy to není sdělitelné vůbec, ale vždycky je důležité se o to sdílení pokusit. Už bych to jinak mít nechtěla.
  3. Je krásný podzim. Díky za to.
  4. Naše expedice na východní Slovensko dopadla výborně! Je tam moc krásně. Takové baculaté kopečky, porostlé huňatými lesy, které už pomalu začínaly chytat barvu, k tomu nám svítilo slunko, zpívali ptáci… Bylo tam zkrátka dobře. Ráda se tam zase vrátím. A možná, možná… vezmu ty kopce už konečně na milost! :-)
  5. I společnost během celé expedice byla výborná – setkali jsme se s mnoha zajímavými lidmi. Občas, když mám chvilku na zamyšlení, si uvědomím, jak jsem to měla dřív a jak velký kus cesty jsem ušla… Zvládám to zkrátka už dobře. Neotravuje mě to. Většinou jsou to samozřejmě všechno muži, se zájmem o vojenství, historii, politiku nebo archeologii, ale přesto nějaká společná témata nacházíme. A když ne, to taky nevadí. Jsem prostě s nimi, pozornost nevyžaduju a užívám si jen tu přítomnost mezi nimi. Jsou moc fajn. Od těch, co tak fajn nejsou, se držím dál :-)
  6. Řídila jsem terénního Nissana :-) Sice jsem ho řídila jako holka, takže si moc nezařádil, ale zkamarádili jsme :-)
  7. Ve středu jsem byla zase cvičit – začínáme nový kurz a bylo to moc příjemné. Vítej, jógo, opět v mém životě a děkuji. Po cvičení jsme s Radimem zahájili poznávací akci po brněnských hospodách. Chtěli jsme do čínské restaurace na Pekařské, ale byla zavřená pro soukromou akci, tak jsme skončili v pivovarské restauraci na Mendláku, a tam to taky bylo dobré :-)

S láskou

s