Sedm věcí XXIII.

Uplynul další fascinující týden.

  1. Díky za milé setkání se spolužačkou z gymplu, s kterou jsme dlouhá léta seděly spolu v lavici. Teď se vídáme jednou ročně, a probíráme život. Je fajn, že se má dobře. Jen to druhé dítko, kdyby se jim podařilo!
  2. Díky za milé setkání minulý týden v pátek s kamarádem z gymplu, kterého jsem asi tak patnáct let neviděla. S manželkou nás s Radimem okamžitě přijali za vlastní a pohostili vínem, kořalkou a pivem, všechno z toho domácí. Odcházeli jsme pěšky po půlnoci a museli jsme auto vyzvednout až druhý den. A před odchodem jsme ještě dostali příjemné kázání o tom, co je v životě nejdůležitější. Díky, Mirku!
  3. V sobotu jsme byli obohaceni o kanystřík čerstvě vypálené meruňkovice. Docela bychom řekli, že se povedla. Mirek nám k tomu vnuknul ideu založit archiv, takže kromě roku 2015, kdy bylo meruněk i pálenky málo a už nezbyla, můžeme archiv vesele zakládat z ročníků 2014 (před Radimem), a 2016 a 2017 (již s Radimem).
  4. Vůbec nám bylo těch ideí o uplynulém víkendu vnuknuto více, tak uvidíme, co se z toho časem vyvrbí.
  5. Neděle pokračovala dalšími příjemnými setkáními. Na jedno z nich jsme vyjížděli již značně hladoví s nejistými vyhlídkami, a byli jsme úžasně nakrmeni :-) I mezilidské zážitky byli příjemné. A zase bylo mnoho možností pozorovat, kolika různými strachy lidé kolem nás (a některými i my sami) trpíme. Holt, každý máme něco…
  6. V tomto pracovním týdnu se nám dokonce i jednou podařilo, že Radim přišel za světla domů, kde již byl mnou očekáván. Jak člověk najednou ocení i tu obyčejnou krásu toho, když jste doma a muž přijde domů :-) Oba jsme s překvapením konstatovali, že si nepamatujeme, kdy naposledy se to stalo :-) Ne snad, že by Radim nechodil domů, ale v tomto hektickém tempu chodíval často buď večer, nebo jsem ho vezla, nebo jsme byli spolu někde jinde než doma…
  7. A vůbec jsme si konečně užili trochu klidu. Jak o víkendu, tak během týdne. Díky za to všechno…

s

Sedm věcí XXII.

Ještě jsem stále nevyrovnala skluz a dlužím poděkování za předchozí týden, tak vzhůru do toho!

  1. Díky za další dávku upřímnosti. Bylo to tentokrát hodně poučné, hlavně pro mě, když jsem vypozorovala, jaké některé nepřiměřené reakce na některá sdělení mám… Můžu se pokusit to teď aspoň změnit.
  2. Díky za moc příjemnou hodinu jógy. Zítra jdu na další.
  3. Díky všem kamarádům, s nimiž jsme něco domlouvali, že nám vyšli vstříc a my jsme byli schopni náš náročný program plně zrealizovat…
  4. Díky za milá setkání minulý čtvrtek v Praze. Akorát jsem zjistila, že mě občas vlastně trochu zneklidňují, že se některými dobře míněnými poznámkami nechávám příliš vykolejit, přestože vnitřně vím, že nejsou trefné. Nebudu to už dělat.
  5. Díky za to, že vidím, že dokážu chvilku fungovat i v hektickém tempu. Člověk oseká všechno, co není esenciálně důležité, jako například úklid, čtení, odpočinek… a chvilku to jde. Což je super. Dřív by mě to stresovalo víc. Tím nechci říct, že to tak jde dlouhodobě, alespoň u mě ne… Volno mi pak chybí, stýskalo se mi už i po vaření :-)
  6. Díky za to, že jsme všechno zvládli.
  7. Poslední dobou nebyl vůbec čas na čtení. Spolu s tím cítím, že poklesla i moje potřeba číst. Je to po tolika letech intenzivního hltání knih zvláštní pocit. Díky za něj.

s

Sedm věcí XX. a XXI.

Mám dva týdny výpadek, takže to bude tentokrát za dvonásobnou dávku dní a dvojnásobná vděčnost. Předminulý čtvrtek jsme vyrazili s Radimem na západ, minulý čtvrtek jsme byli… kde jsme to byli?… jo, aha, v Anglii… takže sem budu směřovat svoje postřehy a díky.

  1. Díky Lucince za to, že nás do Anglie pozvala.
  2. Díky Radimovi za to, že nápad jet autem do Anglie šmahem nezavrhl a místo toho naplánovat úžasný roadtrip nejen do Anglie, ale i do historie, sociologie, politiky, gastronomie, atp.
  3. Díky mému zaměstnavateli za možnost vyrazit takto do daleka služebním autem.
  4. Díky Evropské unii za možnost vyrazit takto do daleka (v podstatě jen s dvěma pasy a platebními kartami) a hlavně za možnost vidět, jak to na tom západě skutečně vypadá. Máme co dohánět.
  5. Díky za mobilní telefony a levnější roaming – občas se to hodilo.
  6. Díky všem ubytovatelům z AirBNB – některé jsme viděli osobně a byli všichni moc příjemní, stejně jako jejich volné příbytky.
  7. Lucince s Jakubem děkuji za moc příjemný pobyt a za to, jak o nás úžasně pečovali! Měli jsme se tam jako v bavlnce :-)
  8. Díky za super počasí. Neměli jsme vedro, a přestože trochu pršelo, tak to bylo na správných místech (Anglie), případně někde, kde už to moc nevadilo.
  9. Díky za dálnice. S nimi byl ten přesun doslova pohodový, přestože se na desítkách úseků opravovaly.
  10. Díky za možnost strávit s Radimem tolik času. Řekla bych, že s tím nemáme problém. Občas se samozřejmě nějaké nervózní chvilky našly, ale jestli byly za celou dobu tak tři, tak to bylo moc, a většinou byly vyvolány okolnostmi typu „nevím, kam mám jet“, a tak podobně.
  11. Díky za možnost ochutnávat místní speciality – ať už jde o pivo, chleba, hranolky, čokoládu, čaj nebo podobné věci. Tím je pro mě to poznávání cizích krajů jaksi plnější – nejen, že obdivuju, jak tam mají krásně, ale k tomu ještě můžu ochutnat, co tam jedí – a nemyslím tím žádné laskominy nebo extrabuřty, prostě jen takovou tu klasiku jako bageta, vafle, fries… super zážitek :-)
  12. Díky za možnost vidět všechna ta zajímavá místa – a nejen ta turisticky profláknutá, ale i ta smutná, těžká – válečná pole a jejich připomínky, zákopy a muzea. Těžko to nesu, ale cítím, že je to potřeba – člověk si aspoň víc (i když bolestně) uvědomuje, co je skutečně důležité…
  13. Díky za to, že mám domov, kam se můžu vrátit.
  14. Díky za to, že jsme na to dva.

S láskou

s

2017-08-01 10.39.40 (1).jpg
Památník padlým Kanaďanům kousek od Arrasu.

Sedm věcí XIX.

Tento uplynulý týden byl fascinující, nabitý emocemi a zážitky. Myslím, že bych potřebovala tak měsíc, abych to všechno strávila a možná mi ani nebude stačit těch sedm bodů, abych to sem všechno popsala.

  1. Začalo to ve čtvrtek setkáním s jedním kamarádem – řeší už pár let, že odejde ze vztahu, ale ještě to nevyřešil. Long story short – ve čtvrtek to ještě naplánováno neměl, v neděli mi přišla zpráva, jestli neznám nějakou advokátku na rozvod. Někdy jiný to zřejmě uchopil za něj. I to se někdy stane.
  2. Radimův odjezd na další potulku pro mě začal až nečekaně náročně. Někdy je těžké si přiznat, že člověk není až v takovém zenu, jak si někdy namlouvá.
  3. Dostala jsem v pátek večer jednu dobrou radu. Držela jsem se jí.
  4. V sobotu jsem byla na návštěvě u rodičů, byli tam i bratr s přítelkyní, a bylo to celkově moc fajn.
  5. V neděli jsme strávili s Radimem neplánovaně volné odpoledne na zahradě – četli jsme si, povídali, lenošili. Díky za to.
  6. Zbytek týdne uplynul hrozně rychle a už vlastně ani moc nevím, co se dělo :-) V úterý Praha, ve středu příjemný pokec s kamarády na pivu…
  7. Děkuji svému šéfovi a zaměstnavateli za volné lístky na Colours of Ostrava. Bohužel nemáme tento týden čas, abychom tam strávili celé čtyři dny, ale byli jsme tam včera na mé milované Norah Jones – nezklamala, byť to možná není žánr, který by se úplně hodil na takové pódium. Ale bylo to skvělé! A nejen Norah, celý festival dýchal takovou domáckou a pohodovou atmosférou a prostory Vítkovic jsou jednoduše fascinující kulisou. Úžasný zážitek na celý život. Děkuji!

s

Sedm věcí XXVIII.

Uplynulý týden byl rozporuplný a těžký. Chvilku nahoře, chvilku dole. Chvilku beznaděj, chvilku útěcha. Chvilku vzdávání, chvilku vůle pokračovat.

  1. Karel Kryl to vystihl perfektně za mě: Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest / bych mohl věnce vázat / děkuji, děkuji za bolest / jež učí mne se tázat. Bolesti a otázek je hojnost. Horší je to s odpověďmi.
  2. V podstatě i za těžkosti můžu být vděčná – kdyby mi někdo před pár lety řekl, že něčemu takovému budu muset čelit, byla bych taky vděčná, protože by to znamenalo, že jsem v situaci, která takové těžkosti přináší… Taky bych mohla být dnes tam, kde jsem byla kdysi, a žádné takové těžkosti bych neměla. Ale ani ty radosti. Radši radosti s těžkostmi, než šeď bez ničeho.
  3. Jako podstatné mi přišlo uvědomění, že nikdo v mém okolí za nic nemůže. Není to tak, že bych já si existovala ve svém světě a věci okolo se mi děly. Ano, dějí se, ale je jen na mém rozhodnutí, jak s nimi naložím. Jestli v nich setrvám, nebo jestli v nich nesetrvám. A i všechny ty radosti, které teď mám, a které bych mohla ztratit, nespadly samy z nebe, ale jsou částečně výsledkem mého snažení. Proč si myslím, že bych je nevytvořila znovu, když by zmizely?
  4. Za sladkost usnutí děkovat nemůžu, jelikož se nedostavila a po pěti dnech bdění do tří do rána jsem experiment vzdala a zase nasadila špunty. Jako bonus se ukázalo, že jsem si tím celé to spaní rozhodila a teď nespím ani s těmi špunty… No nic, i tak to bylo zajímavé… pořád to obtížně snáším. Uvidíme, co teď dál. Zkusím s tím zase něco udělat. Musím přijít na to, proč to dělám. Ať můžu taky někdy konečně vyzkoušet, jaké je to spát venku!
  5. Děkuju všem mým úžasným přítelkyním, kterým se můžu občas svěřit s různými trampotami. Ve slabých chvilkách mám pocit, že je jich málo a že jsou povětšinou daleko, ale není to tak, jsou vlastně docela blízko… a je jich akorát :-)
  6. Děkuju za čas o samotě – trvalo mi 1,5 dne, než jsem se s tím nějak vyrovnala a pak už to bylo dobré. Četla jsem si moc zajímavou knihu a lenošila.
  7. Děkuju za spoustu zajímavých rozhovorů na zvláštní témata s různými lidmi. Všichni máme svá trápení, ať už je to samota nebo bolavé achilovky. A všichni si zasloužíme respekt a laskavost. To jsem si zase uvědomila. To je pro mě důležité.
  8. A děkuju Radimovi za tu úžasnou otevřenost, kterou spolu máme. Jinak už bych to nechtěla mít.

S láskou

s

Sedm věcí XXVII.

Radim dnes odjel na čtyřdenní túru po Karpatech. K tomu je státní svátek, takže volno. A léto. A další díl vděčností.

  1. Jsem sama doma. I to samo o sobě je důvod k vděčnosti, už to bývá málokdy a prospívá mi to, ale mám to i jiné souvislosti. Například to, že už s tím necítím být tak v pohodě, jako dříve. Už jsem tomu odvykla a celý dnešní den se s tím trochu potýkám… Neměla bych dělat i něco jiného, než že si čtu? Neměla bych taky být na túře? Na internetu aspoň hledám, kolik stojí krosny… Neměla. Jsem tady doma a užiju si to. Jen potřebuju chvilku času na přeladění. Vidím ale už tu změnu – možná že za nějaký čas budu místo volna už jen chodit po túrách :-)) To by mě dřív ani nenapadlo, u nás doma k tomu sklony nebyly… A čtu jako o život :-)
  2. Navštívila mě kamarádka, také slaměná vdova, která ale navíc na pár dnů přišla i o dvě děti. Ta rozhodně žádné výčitky ohledně bytí doma sama neměla :-) Tak jo, fajn, taky to zvládnu!
  3. Opět mě ovšem tady ty úvahy o spaní pod širákem připomenuly, že jsem s tím spaním pořád na štíru. Chvilku jsem váhala, jestli nemám zkusit spát aspoň na balkóně, když už ne pod širákem, ale nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím prostě jen bez špuntů. Ať to půjde jakkoli, bude to zajímavé zase po nějaké době otestovat.
  4. Vždycky, když Radim odjede, dává mi tím úžasnou příležitost, aby se mi po něm krásně stýskalo. A mě se opravdu krásně stýská! Přeju mu, ať se mají na potulce úžasně, a moc se na něj těším :-)
  5. Vlastně jsme s Radimem konstatovali, že jsme letos ještě netrávili žádný čas od sebe – na několika výletech jsem byla s ním a na pravidelnou expedici začátkem prázdnin s kamarády ze spolku letos nejel. Tak si to vyzkoušíme aspoň takto. Taky zajímavá příležitost :-)
  6. Abych si taky nějaký výlet do přírody vyzkoušela, vymysleli jsme, že po dvou víkendech potulek, které má Radim v plánu, bychom spolu jeli ještě na třetí, byť mnohem kratší. Moc děkuju, Radi! A moc se těším. Moje první opravdická potulka! Už vybírám ten baťoh! Začneme asi jen jednou nocí venku, abych viděla, jaké to bude a nečekalo mě pak několik dní a desítek kilometrů na nula hodin spánku… :-(
  7. A vůbec, je to prostě všechno super. Máme se krásně, máme krásné plány, a všechno je fajn (vidíte, já jsem to minulý týden říkala ;-)).

S láskou

s

Sedm věcí XXVI.

Někdy se mi vděčná vůbec být nechce. Ne že by nebylo za co, to jen já mám jaksi pocit, že se stejně všechno řítí do srabu, jak svět, tak můj život, a že na nějakou vděčnost už nemám sílu. Pravda, menstruace a s ní spojené pravidelně se opakující dny marnosti k tomu taky jistě notně přispívají, ale tak to prostě chodí. Tak i přes to se pokusím něco vydolovat, i když radostné to asi moc nebude. Ale to vlastně nevadí.

  1. Byla jsem se s Radimem zase po dlouhé době proběhnout – jdeme spolu občas tehdy, když je po nějakém velkém běhu a bolí ho nohy. Moc toho neuběhnu, ale přesto se občas rozhodnu to zkusit.  Moc to nejde. Nemám na to hlavou. Není to tak, že by mě bolely nohy nebo píchalo v boku. Mám spíš pocit, že mám v křížích kovadlinu a ta mě táhne k zemi, takže běžet a nést kovadlinu se stává docela těžkým úkolem. Nebo by se možná dalo krátce říct, že se mi z nějakého důvodu prostě nechce. Čeká mě ještě kus práce…
  2. Hodně poslední dobou přemýšlím (ne, že by to dřív bylo moc jiné) a to taky nepomáhá. Provází mě pocit, že různé věci ztrácím, že o různé věci přicházím – ať už přátelství, hmotné věci nebo perspektivy a sny, snažím se s tím smiřovat, ale jde to pomalu a je to někdy náročné. Vlastně ani nemám čas být smutná. Na to je zase na druhou stranu menstruace ideální čas, kdy to dohnat. (Říkala jsem, že to nebude moc radostné…)
  3. Byla jsem v práci na dvoudenním školení inspirace pro vedoucí – bylo to fajn, ale uvědomila jsem si na tom opět několik nepříjemných pravd o tom, co všechno nedělám… Zazněl tam například i termín „vnitřní výpověď“ a že se máme snažit o své podřízené pečovat tak, aby nám ji nedali. No jo, ale co když jsem ji vlastně dala já?
  4. Neprší. Přestože předpovědi stále předpovídají, že bude, nakonec to nikdy nevyjde. Mám s tím docela problém. Jednak musím sledovat, jak umírají stromky, které jsme zasadili (dokonce i dva roky starý kaštan nám uschnul), jednak se bojím sucha. Hm…
  5. Někdy mám intenzivní pocit, jak jsme tu na světě všichni vlastně na všechno sami. Sami jsme se narodili, a sami umřeme. Životem jdeme chvíli s některými lidmi, ale nikdy nevíme, na jak dlouho jsme se potkali a kdy náš společný čas skončí a budeme zase sami. Někdy se mi jakákoli pospolitost nebo společnost zdá jako iluze, i když vím, že to tak není.
  6. Pořídila jsem si opět několik krásných knih – jistě v nich bude mnoho témat k zamyšlení. Otázka je, jestli bych neměla začít přemýšlet konečně trochu méně :-)
  7. No a nejlepší na tom všem je, že jsou to jen mráčky v krajině mé neposkvrněné mysli, které snad spolu s menstruací odplují, a za týden tu třeba budu psát, jak je krásně na světě a že všechno bude fajn :-)

S láskou

s

Sedm věcí XXV.

Je skoro neuvěřitelné, že před týdnem touto dobou jsme byli ještě v Rumunsku. Kde přesně? Asi na Fagarasi, nebo jak se to píše. Tam bylo ovšem citelně chladněji, i bundy jsme měli :-)

Takže:

  1. Díky za to vedro! Ono bude tak jako tak, tak jsem došla k závěru, že je lepší si ho užívat a být za něj vděčná. Stěžovat si stejně nikam nepovede :-)
  2. Díky za dnešní vynikající meruňky, jahody a meloun (vidíte, že má to léto něco do sebe!) :-)
  3. Díky za různé lekce. U některých má člověk pocit, že by o ně snad ani nestál, ale většinou se nakonec ukáže, že to nějaký smysl mělo.
  4. Díky za dobrý týden v práci – po Rumunsku jsem neměla ani moc čas se rozkoukat a hup zpátky do toho. Všechno se zvládlo. Ani nevím, jak se to povedlo.
  5. Díky i za déšť. Mnoho stromků, které jsme zasadili, to sucho stejně asi nezvládne, ale déšť potřebují všechny (a všichni).
  6. Díky za upřímnost. Bez ní nejde žít.
  7. Díky za přátele. Bez nich taky nejde žít.

S láskou

s

Sedm věcí XXIV. aneb vděčnost z cest

Uplynulý týden jsme s Radimem strávili výletováním po Srbsku a hlavně po Rumunsku. Zkusím tu taky zachytit pár střípků, za které jsem vděčná.

  1. Pánovi z Temešváru za to, že to nakonec ubrzdil a nevrazil do nás. I díky tomu lze naši automobilovou zkušenost z cest na východ označit za bezproblémovou, ačkoli některé dopravní situace zejména z Bukurešti byly přinejmenším veselé (ale nikdy ne nebezpečné!) :-) Holt, Balkán! A díky i Bertičce (to je moje Octavia), jak nás všude krásně zavezla! Doufám, že si ty dvě stoupačky nad 2.200 metrů nad mořem užila i ona :-)
  2. Pánovi z penzionu Pandora v podhůří Karpat děkuji za krásný kulinářský zážitek – osobně nám připravil úžasnou snídani, na krásný porcelán a s vynikajícími domácími povidly (penzion se nacházel uprostřed malého jablečného sadu) a tím významně přispěl do našeho poznávání východu žaludkem – stejně jako šašlik v restauraci Poslední šance v Bělehradě nebo čevapčiči v srbské restauraci v Temešváru. Radim při takových cestách experimentálně testuje piva, ale na závěry se musíte zeptat jeho. Mně snad jen přišlo, že to nebylo tak hrozné, jak předpovídal :-) Takže to lze shrnout, že silnice i pivo jsou na východě dobré :-)
  3. Děkuji také za příjemné přijetí v českém Banátu – je to velice specifický zážitek, slyšet tak daleko od domova češtinu a platit v Rumunsku za ubytování v českých korunách.
  4. Děkuji za to, že se nesplnilo nic z toho, před čím mě spousta lidí před odjezdem varovala – nikdo nás neokradl, nic se nám neporouchalo, žádní žebráci nás neohrožovali. Naopak, cítila jsem se tam celou dobu naprosto bezpečně. Nejlépe mi bylo v Bělehradu, kde nebyli skoro žádní turisti a město dýchalo autentickým srbským životem. Pokud můžete, jeďte tam (nebo do Bukurešti, kde to bylo podobné), než to skončí. Je to naprosto jiný zážitek než třeba v Praze.
  5. Děkuji Radimovi, mj. za to, jak zvládal moje pokusy měnit program – některým vyšel vstříc, některé rozumně korigoval :-) A taky díky za to, že odřídil ty transhorské cesty – připravil mi tím spektakulární vyhlídky srovnatelné například s trolí stezkou v Norsku!
  6. A musím přidat i díky mému telefonu, že ustál jednu takovou malou přílivovou mořskou vlnu! Jen na nás chvilku bručel při nabíjení, a pak už dobrý. Jinak bychom přišli o strašnou spoustu krásných fotek!
  7. Díky za tu možnost takový výlet podniknout! A sem zahrnuji díky za to, že na to máme podmínky, peníze, lidi kolem sebe… je toho tolik, co všechno se podílelo na tom, že jsme ve výsledku mohli takto s Radimem někam vyrazit! Díky, Vesmíre!

S láskou

s

Sedm věcí XXIII.

Poslední dny ubíhají kolem strašně rychle, až mám skoro pocit, že nemám žádný čas se zastavit a zamyslet se nad tím… Trochu mi to chybí. Ale je zase zajímavé si to vyzkoušet z té druhé strany – prostě to nechávat plynout, však ono to podstatné ulpí i tak.

  1. Díky za to, že Radim ušel svůj pochod v pořádku. Obdivuju jeho obrovskou vůli, vytrvalost a odhodlání. Mně by to nepohodlí asi přestalo stát za ten výsledek už tak v půlce, nebo možná ještě dříve, a raději bych se někam natáhla na mez a četla si :-) Proto nejspíš nikdy ke hvězdám nedoletím :-)
  2. V době, kdy Radim pochodoval, jsem byla navštívit kamarádku a bylo to moc fajn. Mám teď poslední dobou úchylky na zahrady a každou zahradu, k níž se dostanu, poměřuju k potenciální naší – některé jsou menší, některé jsou větší, všechny jsou úžasné a inspirativní, stejně jako ta zahrada ze soboty.
  3. Díky za náročnou neděli u našich rodičů – vyhřezlo díky tomu mnoho ne úplně voňavých témat, s kterými se musíme vypořádat – mnoho strachů a nejistot. Někdy by to člověk nejraději zabalil, ale vždycky se mi zase v takových chvílích vrátí to vlezlé „jediná cesta vede skrz“, a skrz tedy taky půjdeme. Jak pravila kdysi už jedna moudrá reklama „svý rodiče si nevybereš“ a jak říká jedno vtipné zenové přísloví „jestli si myslíte, že jste mistr zenu, pobuďte tři dny se svou rodinou“ :-)
  4. Je fajn vyrazit občas jen tak do hospody na pivo a žebra. Nic neřešit. Jen posedět venku, uspokojovat základní pudy hladu a žízně, případně trochu plkat o životě a prostě být spolu.
  5. Objevila jsem v Brně moc krásný obchůdek s různýma esoterickýma blbůstkama, knihama o osobním rozvoji, a tak podobně :-) Mám takové krámky moc ráda, dýchají na mě takovou zvláštní pohodou. Zakoupila jsem i jednu knihu od Pemy Chödrön „Místa, která vás děsí“ – je o vypořádávání se s vlastními strachy. Pemu a její zenové metody znám, vím, co mě čeká, a mám teď nějak pocit, že to potřebuju. Mám pořád dost strachů, kterým je potřeba čelit, od těch bizarních (typu že mě v noci někdo zavraždí :-)) až po ty těžší (třeba jaký by byl život, kdybych neměla mít děti).
  6. V práci všechno poklidně plyne. Díky za to.
  7. Tak vůbec celkově je ten život strašně krásný.

S láskou

s