Sedm věcí 6 a 7/2018

Zas mi došlo, jak se pořád zbytečně soustředím na prkotiny, které jsou podle mě špatně, a nedoceňuju to všechno ostatní, co je dobře…

  1. Děkuju svému tělu za všechny ty stovky tisíců procesů, které bez mého vlivu neustále provádí… sem tam nějaká bolest je na úrovni statistické chyby a nejde to jinak.
  2. Děkuju za to, že už spím relativně dobře. Sem tam nějaké bezesné noci jsou v normě.
  3. Děkuju za to, že se můžu hýbat a že můžu cvičit. To, že jsem nezhubla nebo nezrychlila je zcela irelevantní.
  4. Díky za to, že žiju a mám se dobře. Občasné komplikace jsou součástí balíčku – jak říká Radim, není to chyba, je to vlastnost.
  5. Díky za zubaře. Nechodím k nim ráda, ale bez nich by to bylo pro mě hodně zlé.
  6. Díky za sníh. Doprava se poddá.
  7. Díky za lásku. Občasná nedorozumění jí nevadí.

s

Reklamy

Sedm věcí 5/2018

Tento týden byl skvělý. Utekl hrozně rychle a byl plný různých úkolů a cest, ale taky různých zajímavých mezilidských setkání.

  1. V pondělí jsem chvilku hovořila s neznámým mladíkem u pokladny v obchodě. Je zajímavé, jak někdy prostě jedno vstřícné gesto vede k zajímavým konverzacím. Říkal na příklad, že v Lidlu v Belgii se stojí dlouhatánské fronty u pokladen, a lidem to nevadí, a že u nás se to nezlepší, protože si lidi moc závidějí.
  2. V úterý jsme krásně podebatovali s našimi přáteli o povolební situaci. Bylo to moc fajn. Radim navíc přitom podle mě velice přesně trefil, proč lidé volí Zeman – mají pocit, že žijí v nebezpečném světě. A mají pocit, že jsou jeho obětmi.
  3. Ve středu jsem si uvědomila, že jsem byla v kontaktu téměř se všemi svými nejbližšími přáteli. Zajímavý úhel pohledu na běžný pracovní den :-)
  4. Ve čtvrtek mě čekala neplánovaná cesta do Prahy. Rozhodla jsem si využít to a udělat si výlet, opět jsem jela vlakem. Při cestě zpět mě překvapil jeden muž, nejméně sympaticky vyhlížející cestující mi krátce před vysednutím pomohl sám od sebe vyprostit láhev vody, kterou jsem si chtěla v RegioJetu vzít.
  5. I v pátek jsem vedla dva zajímavé rozhovory s kolegy. Oba jsou velmi vystrašení a od toho se odvíjely i rady, které jsem dostávala. Díky za ně, ale já se odmítám bát.
  6. Do toho se celý týden promítaly zajímavé hovory s jednou kolegyní o vztazích. Miluju takovéto debatění :-)
  7. Začala jsem číst knihu o Emilu Zátopkovi, kterou jsem dostala na Vánoce od Radima. Je naprosto úžasná – jednak Zátopek sám byl fascinující osobnost, jednak je kniha sondou do života u nás během 20. století. Rozhodně ji doporučuji všem, kteří mají pocit, že se máme špatně. Ten teror a nesvoboda, která se celým textem prolíná, je odstrašující. Aspoň pro mne.

s

Sedm věcí 4/2018

Musím se přiznat, že poslední dobou se mi nějak hůř hledá, za co jsem vděčná. Trochu je to asi tím, že jsou to stále většinou stejné věci, a nechci se tu zase nějak moc opakovat, trochu je to tím, že vděčnost trochu zastiňují jiná témata… například skepse z volby prezidenta. Zkusím to napravit.

  1. Díky za krásná rána. Je úžasné moci začít ráno tím, že se přitulím k Radimovi, a můžeme prostě ještě pár desítek minut jen tak v objetí ležet. A hrozně rychle se na to zvyká! Když pak najednou máme ráno, kdy musíme spěchat, tak mi to chybí.
  2. Celkově si stále více a bolestněji uvědomuju, jak cenné jsou vztahy, které mám s nejbližšími lidmi okolo sebe, s rodinou, přáteli, jak jsou mi oporou (hlavně Radim), a jak jsem ráda, že je všechny mám. Někteří jsou velmi daleko a vídám je málo, ale to nevadí. I když je mi to někdy trochu líto, nedá se s tím stejně nic dělat.
  3. Mám moc ráda výlety do reality, kdy vypadnu ze své bubliny „domov – práce“, a jdu třeba cvičit, nebo s kolegyní na oběd, a poslouchám různé lidi kolem sebe, jak a co si povídají. Moc mě to zajímá a moc mě to baví. Taky si na tom někdy uvědomím, že jsem se zasekla v nějakém svém zcela bezvýznamném tématu (např. jestli se mám snažit v běhání zrychlit nebo ne, Radim by mohl vyprávět :-) nebo si třeba někdy oddechnu, že jsem ráda, že takové problémy už mám vyřešené a netrápí mě.
  4. Málo si uvědomujeme, jak jsou všechny věci relativní, a jak skutečně často platí, že všechno zlé je pro něco dobré a naopak. Většinou vnímáme věci jako černé nebo bílé, ale to je proto, že to vidíme v kontextu našeho současného života. Možná že za padesát let to bude vypadat jinak.
  5. Díky za spoustu drobných provozních maličkostí, které vyšly. Některé zase nevyšly, ale třeba mě to nasměruje zase nějakým jiným užitečným směrem.
  6. Občas je potřeba si uvědomit, že vesmír je tu už pár miliard let a některé starosti ho skutečně netrápí. Třeba to, kolik vážím, nebo kdo bude nový český prezident. Když bude chtít, sfoukne nás jako svíčku. Díky za každý další den. Miluju to tady a nechci přijít o jediný okamžik, ani o ty negativní. Jednou budu s láskou vzpomínat i na ně. Všechno je cenné.
  7. Skutečně věřím, že změna už je v pohybu. Ještě to samozřejmě může dopadnout všelijak, ale vývoj jde ve spirálách a regres je možná někdy jen zdánlivý, ve skutečnosti jsme vždycky na té spirále o kus dál.

Držte se! A šťastnou ruku ve volbách!

s

Sedm věcí 3/2018

Dneska to bude prosté.

  1. Děkuju, že mám všechny končetiny.
  2. Děkuju, že mám všechny smysly.
  3. Děkuju, že nemám žádnou chronickou nemoc.
  4. Děkuju, že mám jasnou mysl (snad).
  5. Děkuju, že mám kolem sebe okruh blízkých, o které se můžu opřít.
  6. Děkuju, že mám všeho hojnost.
  7. Děkuju za každé nové ráno.

s

Sedm věcí 2/2018

Rok 2018 začal poměrně poklidně. Nicméně věci se samozřejmě pořád dějí. Někdo se miluje, někdo rozchází, někdo píše knihu, někdo se hádá. Někdo je vděčný. Třeba já teď.

  1. Díky za práci, kterou můžu dělat. Někdy je příliš náročná (protože moje ochota dávat jí víc, než je nutné, se snížila :-)), někdy mě všichni štvou, ale většinou je to bezva.
  2. Díky za příjemné setkání s kamarádkami na semináři o uplynulé sobotě. Moc jsem si to užila a zase se něco nového dozvěděla. Tématem byla radost. Někdy si říkám, že jí máme v životě málo, ale že si za to celkem můžeme sami – že si ji často prostě jen nedovolíme. A to je velká škoda!
  3. A další díky za podobné setkání s kamarádkou v úterý. Poslední dobou mám strašnou chuť se družit a socializovat, vůbec netuším, kde se to ve mně bere, ale nechávám tomu volný průběh a když k tomu mám příležitost, moc si to užívám.
  4. Po dlouhé době čtu beletrii, moc zajímavou knihu Magic Hour od Kristin Hannah. Jakkoli jsme zvědavá, jak to dopadne, tak víc mě asi mrzí, že už to brzo skončí.
  5. Začínají se rýsovat další krásné plány na rok 2018. Sem s nimi!
  6. Život bez stresorů by byl hrozná nuda. To by vůbec nešlo. Občas je potřeba vychýlit se mimo komfortní zónu, jakkoli je to v tu chvíli většinou dost nepříjemné. Jen tak se můžeme někam posouvat. A nehnít. Je dobré to akceptovat. Všechno pomine. A jediná cesta vede skrz – ne zůstat před tím, ne obejít to, ne přeskočit.
  7. Mezilidské vztahy mě fascinují a jsou pro mě neustále zdrojem poznání. Nesmírně mě to baví všechno pozorovat, případně se toho účastnit.

S láskou

s

Sedm věcí 1/2018

Do nového roku rovnýma nohama! Je fascinující, jak ten konec a začátek působí. Na jednu stranu jsou to dny jako každé jiné, a na druhou stranu na mě skutečně působí, že něco končí a něco začíná. Uvidíme, jaké to bude!

  1. Díky za všechno! Mám se moc krásně. Mám úžasného muže, fajn rodinu, prima přátele, pohodovou práci, hezké bydlení, jsem zdravá, mám všeho dostatek, a k tomu všemu ještě spoustu plánů a cílů. Co víc si přát. Děkuju! Vážím si toho.
  2. Díky za všechny krásné plány, které se na rok 2018 začínají rýsovat. Začalo mě to vážně moc bavit. Kromě výletů s Radimem a naší dlouhé dovolené mě ještě letos čeká pět seminářů a čtyři víkendy s terapeutickým výcvikem. Bude to nabitý rok. Ale krásně!
  3. Díky za dlouhé volno. Užili jsme si ho, i když by samozřejmě mohlo být delší :-) A díky za pomalý pracovní vstup do nové sezóny. Je zatím klid a mně to tak moc vyhovuje.
  4. Díky za všechna ta krásná rána! Není nic lepšího než vstávat pomalu a v objetí.
  5. Díky za všechna krásná setkání s lidmi. Na všechna se těším!
  6. Díky i za všechna ta zamyšlení, která přicházejí s prezidentskými volbami. Ne všechna jsou přímo optimistická, ale pořád máme naději.
  7. Díky za nejistotu. Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká.

Všechno dobré do nového roku!

s

Sedm věcí XLII.

Čeká mě posledních sedm věcí letošního roku, roku 2017. Možná jich nebude sedm, ale na tom nezáleží. Letošní rok byl rozhodně mimořádný. Přinesl věci příjemné i nepříjemné, ale tak už to chodí. Zemřel strýc a otec byl na akutní operaci břicha, bez níž by dost možná zemřel. Dobré šoky. Stopy to zanechá. Jinak to ale asi nejde.

Když se teď jen tak letmo ohlédnu, byl to jinak fajn rok –  nemocní jsme nebyli, procestovali jsme spoustu úžasných míst a zažili spoustu úžasných setkání. Poprvé jsme s Radimem byli spolu na týdenní dovolené autem. Poprvé jsem navštívila kamarádku v Anglii. Mezi tím jsme pořád něco podnikali a mně v tom poprvé už začalo být konečně dobře.

Naučila jsem se konečně trochu bruslit. Poprvé jsem spala po širákem. Poprvé jsem ušla třicet kilometrů. Začala jsem chodit na jógu a znovu běhat.

Na konci roku 2016 jsem si dala pro rok 2017 nějaké záměry. Když se na ně teď dívám, tak něco se podařilo.

Spaní se trochu zlepšilo, ale pořád je dlouhá cesta k tomu, abych uměla usnout pod hvězdami, takže toto můžu nechat jako záměr i do roku 2018.

Jídlu se věnuju dost, vlastně až moc, takže možná by na rok 2018 mohl být záměr takový, abych to jídlo naopak trochu řešit přestala.

V bodě o tom, že mám lidem přestat kecat do života, mám stále velké rezervy, takže to ponechávám v platnosti také (resp. třeba se to podaří eliminovat pokusem natrénovat to profesionálně :-))

Být laskavější k druhým i k sobě bude na tom seznamu navždy, neboť to lze vylepšovat pořád, ale řekla bych, že se o to snažím a beru to velice vážně.

Ještě víc zpomalit se mi možná tak úplně nepovedlo, spíš mám pocit, že jsem dost zrychlila, ale třeba v práci se to docela daří a funguje to. A v osobním životě už to zpomalování tolik nepotřebuju – spíš se učím být pomalá i v té vší rychlosti. Život koneckonců nečeká.

Ambici, že si chci víc stát za svým, bych řekla, že jsem naplnila. Dál na tom budu pracovat, ale s tím, jak to mám teď, jsem spokojená.

A konečně poslední bod – věnování času a pozornosti lidem, které mám ráda – o to se stále snažím a bude to moje priorita i dál. Čím dál tím víc si bytostně uvědomuju, že pro mě v životě není nic důležitějšího.

Pro rok 2018 přidám ještě jeden záměr, a to učit se být v pohodě i v nepohodlí a nevyhýbat se mu. V tom mám velké rezervy a velmi mi to komplikuje život. Takže na tom budu pracovat – nepanikařit, když nespím. Nebýt otrávená a otravná po probdělé noci. Fungovat normálně i unavená nebo hladová. Nebát se zimy. A tak různě podobně. Dám za rok vědět, jak mi to šlo.

Moje mamka nám před chvilkou do nového roku popřála, že nám nemusí snad ani nic dávat, raději aby nám nic nebral. Krásné přání, ale nevím, jestli je to reálné. Takový už je život, že dává i bere. Tak já nám přeju, abychom se s těmi ztrátami, které nás v roce 2018, ať už budou jakékoli, potkají, dokázali vždy vypořádat a najít v nich pro sebe smysl, a aby těch dobrých věcí bylo mnohem, mnohem více než těch ztrát.

Mějte se krásně. Vidíme se v roce 2018!

s

 

Sedm věcí XLI.

Dneska nebudu plodit žádná hluboká moudra. Uplynulý týden byl mimořádně nabitý obyčejnými i neobyčejnými okamžiky a věcmi, za které jsem vděčná.

  1. Díky za skvělý recept na čokoládové sušenky a za úžasný večer, který s ním byl spojen. A za víno :-) A za kolekci (moje nejoblíbenější, hned po arabeskách :-)
  2. Díky za mimořádný pondělní oběd sestávající se z čerstvě uvařeného vepřového – moje první zabijačka v životě!
  3. Díky za možnost skočit z výšky 12 metrů – mám za toho zážitek rozhodně do konce života, který je nakonec naštěstí delší, než jak se zdálo z té plošiny nahoře :-)) A díky za krásný vánoční balíček a vlčnovské vdolečky, které jsem dostala od kolegů.
  4. Díky za mnohá setkání a loučení. A díky všem deseti lidem, kteří přijali během týdne mou nabídku, aby si se mnou začali už konečně tykat! ;-)
  5. Díky za krásné firemní večírky! Kromě dobré společnosti (až na některé nevrlé staříky :-)) je na nich i spousta dobrého jídla, takže zvláště děkuji za možnost ochutnat čokoládovo-lanýžové pralinky, salát z kalamár a syrového tuňák. Mňam. A, ještě jednou, díky za víno :-) A za cédéčko!
  6. Díky též sousedce, která místo mě převzala balíček a nemusela jsem tudíž na poštu.
  7. A díky za to, že práce a normální život venku teď na chvíli skončil.
  8. A neoficiální poslední bod nad plán – díky Radimovy za… no, on už bude vědět za co :-*

S láskou

s

Sedm věcí XL.

Vánoce jsou tady. U mě se to zatím projevuje akutní nechutí se na ně jakkoli chystat. Jediné, co jsem zatím udělala, bylo to, že jsem pověsila světelný řetěz a začala poslouchat vánoční písně. Úklid nebo pečení cukroví mě nechávají chladnou. Možná něco z toho spáchám teď o víkendu, ale nekladu si to jako úkol. Když se mi bude chtít, tak ano. Taky se chystáme pro stromeček a hned ho asi i nazdobíme, ať si ho můžeme užívat déle než jeden týden. S blížícími Vánocemi také upadám do zcela iracionální představy, že v okamžiku kdy skutečně přijdou, se všechny mé obtíže v životě zázračně vyřeší a všechno bude fajn. Vidina vánoční nirvány mi pak komplikuje čas než tato domnělá nirvána nastane. Kdybych si dokázala lépe uvědomit, že žádná nirvána se konat nebude, a že „jaký si to uděláš, takový to máš“, možná by byly vlastně Vánoce už hned teď.

  1. Začalo období večírků a vánočních setkání. Je to moc fajn. Vždycky přemýšlím, proč se to nemůže dělat i během roku. K žádnému závěru nedocházím… Tak jsem ráda, že je to aspoň jednou za rok.
  2. Moje únavy vrcholí. Zajímavé je, že byť odpočívám, únava zůstává. Tak bude chyba asi někde jinde. Uvědomila jsem si, že mám poslední dobou vztek, když po mně někdo chce, ať dělám svou práci. To je docela blbý. Jsou mi inspirací někteří kolegové, kteří bez mrknutí oka jezdí dlouhé štreky kamsi, do svého nabitého programu přijímají další a další jednání a nemají s tím žádný problém. Taky budu takový Hrdý Budžes a zkusím to. Come what may, je to moje práce a já ji udělám.
  3. Aby to nebylo s tou únavou ale tak jednoduché, tak mám navíc zase nespací období. Dneska už jsem spala asi pět hodin a cítím se dobře. Včera to bylo horší. Stále se neumím ubránit tomu, abych propadala pocitu zoufalství, když je jedna hodina v noci a já ležím do široka vzbuzená v posteli, s bušícím srdcem, a nevím, co mám dělat. Nicméně jakési prozření se dostavilo. Nebudu s tím dělat nic. Že jsem unavená a nic se mi nechce? So be it. Pořád před tím utíkám. Jestli moje tělo odmítá spát, tak uvidíme, kam to nechá zajít. Do zhroucení? No, i kdyby ano, tak s tím stejně nic nenadělám. Nicméně musím uznat, že tak daleko to nikdy nedošlo. Vždycky to došlo jen tam, kde je to hodně nepříjemné, ale nikdy ne kritické. Člověk se až diví, jak dlouho se dá fungovat s třemi hodinami spánku denně. Dlouho. Zkusím se teď zamyslet nad tím, jestli by nebylo lepší svému tělu důvěřovat, že když nespí, má pro to dobrý důvod a že se mě tím nesnaží zlikvidovat. Takto postaveno jsem o tom hluboce přesvědčena, že to tak je. Díky za to. (Nehledě k tomu, že takový výběh po probdělé noci je vlastně dokonalý trénink na Vltava Run a kdo z vás to, přátelé, má ;-))
  4. Minulý víkend jsme se viděli s jedněmi přáteli a jejich malou dcerkou. Moc často se s nimi nestýkáme, ale jsou moc fajn. Ať se jim všem dobře daří a snad se uvidíme dříve než za rok. Při tom setkání jsme se viděli i dalšími páry a mnoha jejich dětmi a bylo to velmi inspirativní odpoledne, ať už negativně nebo pozitivně.
  5. Je zajímavé sledovat, co všechno s sebou konec roku přináší a jak na nás působí. Přestože 1. ledna 2018 bude den jako každý jiný, má člověk pocit, že začne něco nového.
  6. Tady teď přidám jeden takový plošný dík za spoustu drobných (i velkých) radostí, které v životě mám, ať už jde o krásný vztah, mnoho inspirace, cvičení, šití, hraní her s přáteli nebo bez nich, a mnoho a mnoho dalšího, za co jsem denně vděčná a na co si teď už nevzpomenu.
  7. Mám se výborně. Je fascinující sledovat, kolik lidí to tak nemá a myslí si, že za to můžou okolnosti.

s

Sedm věcí XXXIX.

S příchodem prosince jsem se nějak přepnula do odpočinkového režimu. Ačkoli se nedá říct, že by byl prosinec nějak náročnější než předchozí měsíce, jsem víc unavená, a tak nic moc nedělám a hodně odpočívám. Ono se to nezblázní.

  1. Díky za to, že Radim nevyžaduje žádné extra vánoční přípravy. Nevyžaduje žádné uklízení, pečení, dekorování nebo něco podobného. Dává mi to svobodu všechny tyhle věci dělat jen proto a tehdy, až já chci.
  2. O víkendu u nás byl na návštěvě jeden Radimův kamarád. Jeho životní nastavení je naprosto jiné než naše a já jsem se s ním neshodla snad v ničem. Ale byl to nesmírně zajímavý zážitek. Mě tohle prostě vážně baví. Poslouchat lidi, poznávat je, zjišťovat, jak vidí svět. Je to pro mě obrovský zdroj inspirace a motivace k tomu, abych neustále přehodnocovala, co je pro mě to správné.
  3. A ještě jsme byli na obědě u mých rodičů a bylo to moc fajn.
  4. Pořídila jsem si běžeckou sukni. Nejdřív mi to přišlo jako blbost, ale pak jsem si uvědomila, že je mi při běhání fakt na zadek zima a stehna mám úplně rudá od chladu, a sukni jsem si pořídila. Jsem v ní sice trochu neohrabaná, ale funguje. Super.
  5. V úterý přišel navíc v mé běžecké kariéře zajímavý zvrat. Poprvé od léta, kdy jsem se do toho běhání zase pustila, jsem měla chuť jít se proběhnout. Nakonec jsem jí nedala volný průběh :-D, protože nebyla vhodná příležitost, ale užívala jsem si to maximálně. Tak snad to tak teď bude častěji…
  6. S bratrem jsme se domluvili, že k němu od března budu chodit cvičit. Udělal si trenérský kurz a já jsem zase nějak pojala chuť pustit se i do trochu jiného cvičení. Tak uvidíme, jestli mě to bude bavit. Možná jsem namotivovala i jednu kamarádku, aby chodila se mnou. Těším se taky na čas, který budu moc s bráchou strávit. Moc se nevídáme, a mně to přijde škoda.
  7. Včera jsem zahájila sezónu vánočních večírků a hned jsem dostala i úžasný potravinový vánoční balíček. Díky moc za to. Třeba vaječný koňak, který byl jeho součástí, jsme hned vzápětí s Radimem okoštovali :-) Mňam. Nepila jsem ho ani nepamatuju.

s