Sedm věcí XXV.

Je skoro neuvěřitelné, že před týdnem touto dobou jsme byli ještě v Rumunsku. Kde přesně? Asi na Fagarasi, nebo jak se to píše. Tam bylo ovšem citelně chladněji, i bundy jsme měli :-)

Takže:

  1. Díky za to vedro! Ono bude tak jako tak, tak jsem došla k závěru, že je lepší si ho užívat a být za něj vděčná. Stěžovat si stejně nikam nepovede :-)
  2. Díky za dnešní vynikající meruňky, jahody a meloun (vidíte, že má to léto něco do sebe!) :-)
  3. Díky za různé lekce. U některých má člověk pocit, že by o ně snad ani nestál, ale většinou se nakonec ukáže, že to nějaký smysl mělo.
  4. Díky za dobrý týden v práci – po Rumunsku jsem neměla ani moc čas se rozkoukat a hup zpátky do toho. Všechno se zvládlo. Ani nevím, jak se to povedlo.
  5. Díky i za déšť. Mnoho stromků, které jsme zasadili, to sucho stejně asi nezvládne, ale déšť potřebují všechny (a všichni).
  6. Díky za upřímnost. Bez ní nejde žít.
  7. Díky za přátele. Bez nich taky nejde žít.

S láskou

s

Sedm věcí XXIV. aneb vděčnost z cest

Uplynulý týden jsme s Radimem strávili výletováním po Srbsku a hlavně po Rumunsku. Zkusím tu taky zachytit pár střípků, za které jsem vděčná.

  1. Pánovi z Temešváru za to, že to nakonec ubrzdil a nevrazil do nás. I díky tomu lze naši automobilovou zkušenost z cest na východ označit za bezproblémovou, ačkoli některé dopravní situace zejména z Bukurešti byly přinejmenším veselé (ale nikdy ne nebezpečné!) :-) Holt, Balkán! A díky i Bertičce (to je moje Octavia), jak nás všude krásně zavezla! Doufám, že si ty dvě stoupačky nad 2.200 metrů nad mořem užila i ona :-)
  2. Pánovi z penzionu Pandora v podhůří Karpat děkuji za krásný kulinářský zážitek – osobně nám připravil úžasnou snídani, na krásný porcelán a s vynikajícími domácími povidly (penzion se nacházel uprostřed malého jablečného sadu) a tím významně přispěl do našeho poznávání východu žaludkem – stejně jako šašlik v restauraci Poslední šance v Bělehradě nebo čevapčiči v srbské restauraci v Temešváru. Radim při takových cestách experimentálně testuje piva, ale na závěry se musíte zeptat jeho. Mně snad jen přišlo, že to nebylo tak hrozné, jak předpovídal :-) Takže to lze shrnout, že silnice i pivo jsou na východě dobré :-)
  3. Děkuji také za příjemné přijetí v českém Banátu – je to velice specifický zážitek, slyšet tak daleko od domova češtinu a platit v Rumunsku za ubytování v českých korunách.
  4. Děkuji za to, že se nesplnilo nic z toho, před čím mě spousta lidí před odjezdem varovala – nikdo nás neokradl, nic se nám neporouchalo, žádní žebráci nás neohrožovali. Naopak, cítila jsem se tam celou dobu naprosto bezpečně. Nejlépe mi bylo v Bělehradu, kde nebyli skoro žádní turisti a město dýchalo autentickým srbským životem. Pokud můžete, jeďte tam (nebo do Bukurešti, kde to bylo podobné), než to skončí. Je to naprosto jiný zážitek než třeba v Praze.
  5. Děkuji Radimovi, mj. za to, jak zvládal moje pokusy měnit program – některým vyšel vstříc, některé rozumně korigoval :-) A taky díky za to, že odřídil ty transhorské cesty – připravil mi tím spektakulární vyhlídky srovnatelné například s trolí stezkou v Norsku!
  6. A musím přidat i díky mému telefonu, že ustál jednu takovou malou přílivovou mořskou vlnu! Jen na nás chvilku bručel při nabíjení, a pak už dobrý. Jinak bychom přišli o strašnou spoustu krásných fotek!
  7. Díky za tu možnost takový výlet podniknout! A sem zahrnuji díky za to, že na to máme podmínky, peníze, lidi kolem sebe… je toho tolik, co všechno se podílelo na tom, že jsme ve výsledku mohli takto s Radimem někam vyrazit! Díky, Vesmíre!

S láskou

s

Sedm věcí XXIII.

Poslední dny ubíhají kolem strašně rychle, až mám skoro pocit, že nemám žádný čas se zastavit a zamyslet se nad tím… Trochu mi to chybí. Ale je zase zajímavé si to vyzkoušet z té druhé strany – prostě to nechávat plynout, však ono to podstatné ulpí i tak.

  1. Díky za to, že Radim ušel svůj pochod v pořádku. Obdivuju jeho obrovskou vůli, vytrvalost a odhodlání. Mně by to nepohodlí asi přestalo stát za ten výsledek už tak v půlce, nebo možná ještě dříve, a raději bych se někam natáhla na mez a četla si :-) Proto nejspíš nikdy ke hvězdám nedoletím :-)
  2. V době, kdy Radim pochodoval, jsem byla navštívit kamarádku a bylo to moc fajn. Mám teď poslední dobou úchylky na zahrady a každou zahradu, k níž se dostanu, poměřuju k potenciální naší – některé jsou menší, některé jsou větší, všechny jsou úžasné a inspirativní, stejně jako ta zahrada ze soboty.
  3. Díky za náročnou neděli u našich rodičů – vyhřezlo díky tomu mnoho ne úplně voňavých témat, s kterými se musíme vypořádat – mnoho strachů a nejistot. Někdy by to člověk nejraději zabalil, ale vždycky se mi zase v takových chvílích vrátí to vlezlé „jediná cesta vede skrz“, a skrz tedy taky půjdeme. Jak pravila kdysi už jedna moudrá reklama „svý rodiče si nevybereš“ a jak říká jedno vtipné zenové přísloví „jestli si myslíte, že jste mistr zenu, pobuďte tři dny se svou rodinou“ :-)
  4. Je fajn vyrazit občas jen tak do hospody na pivo a žebra. Nic neřešit. Jen posedět venku, uspokojovat základní pudy hladu a žízně, případně trochu plkat o životě a prostě být spolu.
  5. Objevila jsem v Brně moc krásný obchůdek s různýma esoterickýma blbůstkama, knihama o osobním rozvoji, a tak podobně :-) Mám takové krámky moc ráda, dýchají na mě takovou zvláštní pohodou. Zakoupila jsem i jednu knihu od Pemy Chödrön „Místa, která vás děsí“ – je o vypořádávání se s vlastními strachy. Pemu a její zenové metody znám, vím, co mě čeká, a mám teď nějak pocit, že to potřebuju. Mám pořád dost strachů, kterým je potřeba čelit, od těch bizarních (typu že mě v noci někdo zavraždí :-)) až po ty těžší (třeba jaký by byl život, kdybych neměla mít děti).
  6. V práci všechno poklidně plyne. Díky za to.
  7. Tak vůbec celkově je ten život strašně krásný.

S láskou

s

Sedm věcí XXII.

Vždycky trochu váhám, jak začít. Když napíšu, že uběhl další krásný týden, mám pocit, že se opakuju, na druhou stranu to tak fakt je. Takže: uběhl další krásný týden! Byl plný zajímavých událostí, příjemných mezilidských setkání a hlubokých vhledů. Díky za to všechno, hlavně za:

  1. Díky kolegům za páteční svezení do Prahy a z Prahy, už mě to řízení po D1 někdy dost psychicky zmáhá… Takže jsem neřídila, a ještě jsme se s pány řediteli hezky socializovali :-) Náš říďa je taky zahradní typ, akorát má takovou trochu větší zahradu, jen asi 7.000 metrů čtverečních :-))
  2. V sobotu jsme byli na svatbě – velmi vydařené! Byla to určitě první a možná i poslední svatba, z níž jsem odcházela mezi posledními :-) A díky taky všem srnkám v lesích mezi Jedovnicemi a Brnem, že se rozhodly náš průjezd sledovat od krajnice a nepřecházet v tu chvíli přes vozovku! A těm pěti, které jsme viděli, děkuji za spektakulární noční cestu domů :-)
  3. V neděli jsme s Radimem pálili na zahradě trochu dřeva a opékali kuřecí stehna (zde patří i velký dík našemu panu řediteli, který mi dal tip na kuřecí kyblík BBQ od jedné nejmenované firmy Vodňanské kuře, která má podnikovou prodejnu kousek od místa, kde jsme před tím parkovali). Mňam! O grilování se toho máme ještě hodně co učit, ale člověk musí nějak začít…
  4. Začala jsem se mentálně balit a připravovat na výlet do Rumunska – jedeme už prakticky za týden, příští týden v pátek odpoledne – to zase uteče raz dva. Je to takové krásné těšení :-) Nikdy jsem nic podobného nezažila, takže to bude i velice dobrodružné! Dobře mi tak :-))
  5. V práci se na pár hodin denně objevila kolegyňka, která se před měsícem vysekala na kole – prý zajela do kolejí. Na to, že má zlomené rameno, zápěstí a patu, má jen jednu sádru a tváří se radostně i s modřinami :-) Veselá mysl půl zdraví! Jsem ráda, že je to tak dobré.
  6. Děkuju svým kamarádkám, s nimiž jsem se v úterý a ve středu viděla, za krásný společný čas a spoustu důležitých informací.
  7. A hlavně děkuju Radimovi za odvahu, otevřenost, upřímnost a lásku. A vesmíru děkuju, že Radim existuje a že jsme se s ním v té rozlehlé nepravděpodobnosti našli!

S láskou

s

 

Sedm věcí XXI.

Minulý týden bych klidně mohla zhodnotit pouze slovy „Mám se skvěle, a díky za to.“ Ale zkusím ještě povzpomínat, na nějaké konkrétní důvody vděčnosti.

  1. Byla jsem na víkendovém semináři hormonální jógy a bylo to moc fajn, a taky spousta zajímavých informací a žen kolem mě.
  2. V neděli se nám pokazila sekačka na trávu – to jistě není nikdy nic příjemného, ale nakonec mi s tím moc pomohli kolegové v práci – vypátrali náhradní díly a snad nám ji i opraví. Jsem unešená a moc jim děkuju :-)
  3. V neděli nám nějak začala téct voda ze dřezu, kudy neměla, tak jsem v pondělí zavolala instalatéra. Mohl přijet hned druhý den a ani si z nás nedělal srandu, když se ukázalo, že šlo jen o povolený závit :-)
  4. Ve středu jsem si udělala krásný výlet do Prahy, projela jsem se vlakem i metrem, potkala se s dvěma kamarádkami, shlédla jedno taneční vystoupení přímo na hlavním nádraží a v půl sedmé jsem byla doma. Uťapaná, ale moc spokojená.
  5. I ve čtvrtek mě čekalo jedno milé setkání s kamarádkou, byť důchodkyní :-) Je nadšená ze života, což je skoro nakažlivé :-) Vlastně se mi tento týden dostalo i mnoha rad do života. Díky za ně, i když je to někdy rozporuplné – někdy mám pocit, že posilují to, co si myslím taky, a někdy s nimi bojuju. A pak nevím, jestli je to spíš známka toho, že to fakt nechci, nebo známka toho, že se tomu nezdravě bráním :-) No, někdy je každá rada drahá…
  6. Děkuju Radimovi, za jeho objetí. Když mě něco trápí, vždycky to pomůže.
  7. A ještě prostě děkuju za to, jak je to teď všechno skvělé.

s

Sedm věcí XX.

Tento týden byl výjimečný – hlavně tím, že byl částečně strávený bez Radima, a pak taky tím naším výročím, které mě svádí k reminiscencím a různým krásným vzpomínkám.

  1. Už vůbec nechápu, jak jsem žila bez Radima! Když není doma, je ten byt bez něj takový divně pustý…
  2. … a postel taková divně prázdná :-)
  3. Člověk takto na pár dní vypadne z rutiny a hned přijdou mnohá uvědomění…
  4. Bylo to místy i dost legrační – Radim sice jel na týden na služební cestu, ale viděli jsme se v pondělí, v úterý, ve středu, ve čtvrtek i v pátek… Přesto to byl týden bez Radima :-))
  5. Díky taky za včerejší setkání s Radimem v Litomyšli – ubytovali jsme se v moc příjemném penzionu (i když tam byl hluk, tak tam bylo krásně) a výročí oslavili večeří, nanukem a procházkou v háji kousek od penzionu (někteří z nás absolvovali kousek té procházky dokonce bez kalhotek! :-O :-) Mimochodem, je to super pocit, budu to dělat častěji ;-)
  6. Jak psal Radim ve svém příspěvku, i mně pomohla jeho cesta vyjasnit si mnohá NE. Já už taky vím, že bych nebyla ochotná obětovat soukromý život práci, ani za více peněz. Vidím dneska už ten smysl v něčem jiném, překvapivě i v tak prostých věcech, jako je trávení času s lidmi, které mám ráda, podnikání různých malých dobrodružství, péči o domácnost, zahradničení, a tak podobně. Úplně nejlíp by mi asi bylo, kdybych pracovala na nějaký zkrácený úvazek a zbytek dne se věnovala nějakým svým aktivitám. Svojí prací už nežiju. Díkybohu.
  7. Zasazené stromky zatím z velká části vypadají, že rostou. Jelikož nemám zdroje ani síly na to, abych je zalévala, uvidíme, jak zvládnou léto. Držím jim palce.

S láskou

s

Sedm věcí XIX.

Psát římské číslice už zase začíná být výzva! :-) A výzva byl i celý tento týden… Uff. Jsem snad i ráda, že už končí, aspoň ta jeho pracovní část. Klid bude až v neděli, a to ještě taky není vůbec jisté. A to měl tento týden jen 4 pracovní dny! :-)

  1. Víkend byl poklidný – u mě se točil hlavně ve znamení zahrady a stromků. Bylo krásné počasí a klid. Snad je to pro růst stromků dobrá konstelace :-)
  2. Zase nás trochu s Radimem potrápili naše vzájemné strachy – teď zpětně vzato je to snad i trochu veselé pozorovat, jak mě trápí, že neujdu 50 kilometrů a jeho zase, že neumí opravit zvonek :-) Přitom ani jeden z nás ve skutečnosti nevěříme, že by právě toto byly důvody, proč se máme rádi… občas to na člověka zkrátka nějak víc dolehne… ale zvládli jsme to! Díky za to. I takové chvilky nás sbližují a posilují…
  3. Vyvstávají mnohá témata k zamyšlení. Tento týden mě spíš míjejí, než že by ulpívala, ale většinou se nakonec neztratí… Jejich čas přijde.
  4. Tento týden jsem si skoro vůbec nečetla. Nebyl čas a síla. Nevím, jestli je to samo o sobě důvod k vděčnosti, ale minimálně to uvědomění samotné je zajímavé. Skoro jsem si toho ani nevšimla… Takže, co se změnilo?
  5. Váha se mi vrátila k normálu. Po tom všelikém výletování a nepravidelném režimu prudce poskočila, ale už je to zase zpátky. Což znamená, že se moje tělo už zase uklidnilo a vrátilo do rovnováhy. Super.
  6. Začala jsem experimentovat se svačinami :-) S Radimovými méně, u sebe zkouším něco zajímavějšího, než jen sbírku zbytků :-) Například rajčata s mozarellou nebo hummus. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Chtěla bych přidat víc zeleniny a víc pestrosti. Chce se nad tím trochu zamýšlet, a chce to trochu čas, ale není to nemožné…
  7. Koupila jsem si nový hrnec! Jak krásnou dětskou nefalšovanou radost může člověk zažívat z nového hrnce! :-)

S láskou

s

Sedm věcí XVIII.

Hm.. už je dokonce pondělí, takže se musím hluboce zamyslet a zavzpomínat, co jsme vlastně minulý týden dělali…

  1. Do neděle jsme byli na Slovensku na expedici. Už jsem tu o tom něco psala, ale ještě se k tomu vrátím… Po návratu nám zbývalo ještě volné pondělí – Radim jel na závody, což jsem odmítla s tím, že chci být doma. Super. Výsledkem mého pobytu doma ovšem bylo poznání, že už doma bývat nechci. Už jsem doma byla dost. Díky za to, ale už přišel konečně čas to změnit. Nádech, výdech…
  2. Týden v práci utekl jako voda. Myšlenkami jsem pořád byla ještě na Slovensku, ale dobrý. Prostě to docela hezky šlo. Práce je teď takové přijatelné množství a přestávám snad už mít konečně špatný pocit z toho, že pracuju míň. A víc mě to baví :-) Díky za to.
  3. Zkouším zase občas kousek popoběhnout. No, moc mi to nejde, ale to nevadí. Běžím třeba jen pro Radima na autobus, ale je to fajn. Třeba se to zase rozběhá… Běhala jsem dřív skoro dva roky, a pak to prostě přestalo jít. Pořád to moc nejde, ale nebudu na sebe tlačit. Za každý kilometr díky.
  4. Dostala jsem tento týden taky spoustu ovocných stromků. Moc díky za ně! Hodně jsem jich zasadila (možná až moc na husto, ale počítám, že se všechny neujmou, a když jo, tak je pokácet můžeme vždycky :-). Byla to sice fuška je zasadit, ale moc mě to bavilo! Dokonce jsem si při tom spálila krk, jak bylo krásně sluníčko :-)
  5. Seznámili jsme se taky s Radimem s naším budoucím novým sousedem – koupili pozemek vedle nás a potřebovali nějaký souhlas. Vypadal fajn, což je super :-)
  6. Byla jsem taky na jednom velmi ošklivém jednání. Nebyla na něm žádná protistrana, se kterou bychom se hádali, ale probírali se tam různé nepříjemné věci. Patří to k životu, ale já už teď aspoň jasně vím, že touto cestou jít nechci.
  7. Možná to zní po všech těch zběsilých zážitcích divně, ale mám právě pocit, že teď prožívám takové krásné poklidné období.

S láskou

s

_IMG2716_1.jpg
Pohled na nás s Radimem zezadu a na zámek v Lublinu :-)

Sedm věcí XVII.

Uplynulý týden jsme s Radimem strávili napůl v Polsku a napůl na východním Slovensku, na historické expedici a výzkumném (i archeologickém) projektu. Bylo to super :-) Začíná se ze mě stávat zálesačka a roadgirl!

  1. Díky za týden plný mnoha krásných (i náročných) zážitků a mnoha dojmů. Ráda pozoruju svět kolem sebe. A jakkoli jsme s Poláky a Slováky fakt velmi příbuzní, jsou zkrátka jiní, a to je super :-)
  2. Díky za týden bez práce! Poctivě jsem ignorovala telefonáty i maily, tak uvidíme, co na mě zítra vykoukne :-)
  3. Díky za celkem dobré počasí. Sice byla docela zima, a i trochu pršelo, ale nakonec to bylo ucházející. Naučila jsem se například, že být chvilku ve studených a čvachtajících botách mě nezabije. A i jedno totální prochladnutí jsem ustála bez nachlazení. Vydržím víc, než si myslím :-)
  4. Přestože jsme s Radimem a jeho kamarádem trávili prakticky veškerý čas spolu, ponorka se nedostavila :-)
  5. Moc krásný projekt kluci vymysleli – zapojili do něj archeology z Brna, a historiky z Maďarska. Je to taková dost nesourodá skupina, ale nakonec jsme to zvládli a našli společnou řeč.
  6. Díky za možnost prohlédnout si také polská města Sandomierz a Lublin – mají moc příjemná historická centra.
  7. Poslední dobou u sebe pozoruju zajímavou změnu – dřív mě představa výzev tohoto typu moc nelákala. Kdyby mě Radim chtěl vzít na takovouto akci před pár lety, patrně bych odmítla. Ale poslední dobou zjišťuju, že si sice při takových nabídkách uvědomím nějaké svoje strachy, ale nakonec dojdu k závěru, že si to dobrodružství přece nemůžu nechat ujít! :-)

S láskou

s

Sedm důvodů k vděčnosti v práci

Poslední dobou trochu bojuju s tím, že musím chodit do práce. Nejde o to, že bych snad chtěla celý den ležet a nic nedělat, ale někdy mám prostě pocit, že se mi do práce nechce, že mi to tam neutíká a že mě to tam nebaví. Mám ale obavy, že změna práce nic nevyřeší. A tak hledám způsoby, jak se s tím vypořádat jinak. Hledám důvody, pro které jsem za tuto práci vděčná. A ony jsou.

  1. Využívám v práci své vědomosti a schopnosti. Sice nevyužívám všechny, ale část z nich rozhodně ano.
  2. Práce mě duševně neničí. Nemám pocit, že bych zaprodávala svoji duši nebo že jsem nucena dělat věci, s nimiž se vnitřně neztotožňuji. Někdy se to sice stane, ale většinu času to tak rozhodně není. Ani nemám pocit, že bych se musela chovat jako muž. Do jejich kolektivu sice tím pádem nikdy zcela neproniknu, ale vlastně nevím, proč bych se o to měla vůbec snažit.
  3. Jsou tu fajn lidi. Nemám kolem sebe teď naštěstí nikoho, kdo by mě děsil nebo deptal. Se všemi kolem sebe vycházím dobře, s některými jsou vztahy až přátelské. Je to kaleidoskop povah a osudů a někdy mě dost baví to pozorovat a proplouvat tím.
  4. Je tu příjemné prostředí, mám k dispozici moderní technologie, telefon, auto. Mám svoji kancelář, v níž si můžu dělat, co chci.
  5. Mám důvěru. Jsem tu už devět let, což považuju za výhodu. Není to rutina, a přitom už vím, co a jak chodí, orientuju se v prostředí. A cítím, že lidé kolem mě mě berou.
  6. Vydělám si dostatek peněz. Asi bych si mohla vydělat někde jinde i víc, ale já si cením i jiných věcí, než peněz. Třeba volnosti a flexibility. Toho, že mi nikdo nekouká za krk. Toho, že většinou zvládám v práci v pracovní době a že už si ji nenosím domů. Toho, že mám taky volný čas.
  7. Zatím to také vypadá, že ke mně budou vstřícní i v případě, že bych šla třeba na mateřskou a že by bylo možné pokračovat dál i na nějaký zkrácený úvazek a z domu. To je velká vzácnost a já si toho vážím už teď, i když to zatím nevyužiju.

Díky, práce moje.

s