Jak jíme a po čem hladovíme

Jídlo je moje životní téma. Pořád jím, i když nemám hlad. Někdy mě to štve, a ráda bych s tím přestala a pár kilo zhubla, a někdy si zase říkám, že bych měla být svému tělu vlastně vděčná, že při tom, jak jím, vypadám tak, jak vypadám – tedy docela normálně, bez nějaké nezdravé nadváhy, možná jen s pár oblinami navíc, bez kterých bych se obešla.

Čtu teď jednu moc zajímavou knihu od Deepaka Chopry, jmenuje se What are you hungry for? a obsahuje mnoho zajímavého (i mnoho nezajímavého, abych byla spravedlivá). Kniha se dívá na jídlo nejen z pohledu nutričních, ale i duchovních.

Otázka „Po čem vlastně hladovíte?“ směřuje k tomu, že jídlo pro nás může představovat mnoho věcí, nejen výživu pro tělo. A pokud máme potřebu jíst, je na místě se ptát, co je to, po čem skutečně hladovíme? Je to skutečně ten další kus koláče? Nebo je to spíš pocit jistoty, lásky, naplnění a bezpečí? U nás doma, myslím tím v dětství, bylo jídlo projevem lásky – mamka to dělá dodnes. Asi na tom v zásadě není nic špatného, mě taky těší, když můžu Radima nakrmit a je pak spokojený, ale nic se nemá přehánět. Po čem tedy skutečně hladovím? Nevím, zatím jsem na to nepřišla. Ale jídlo to není.

Další zajímavé úvahy se týkají například toho, že stejně jako jídlo vyživuje naše tělo, vyživují různé situace a věci naši duši, přičemž to, jak jíme, může být zajímavou paralelou k tomu, jak vstřebáváme výživu pro duši… Pečlivě vybíráme, co si vezmeme a plně si to užijeme? Nebo zhltneme na to přijdeme, bez ohledu na to, jestli je nám pak těžko? Zaplácneme se čímkoli, co je po ruce, jen abychom neměli hlad? Nebo věnujeme tomu, co jíme, plnou pozornost a vděk? A neděláme to tedy skutečně stejně i s jinými věcmi, které nás vyživují? Hladovíme? Přeplňujeme se? Nebo jsme v rovnováze?

s

O zdraví

Absolvovala jsem teď poslední dobou nějaké semináře (Reiki a hormonální jógu) a potkala mnoho mladých žen. Bylo to velmi obohacující, hlavně jsem si na tom uvědomila, jak moc jsem zdravá a jak moc jsem za to vděčná.

Občas mívám zánět močových cest, občas se mi na těle někde něco zanítí, něco mě bolí. Většinou se z toho hroutím s pocitem, že jsem zralá na rozklad. Ach, jak jsem bláhová…

Na semináři Reiki se mnou byly dvě další ženy – jedna s těžkou cukrovkou (během dne se asi tak 4x píchala do prstu a na dávkování inzulinu měla zavedenou kanylu do břicha), druhá měla endometriózu (to je něco takového, že se buňky děložní sliznice usazují na různých místech po těle a máte pak dělohu i tam, kde nemá co dělat). Na semináři hormonální jógy (i když to asi nepřekvapí s ohledem na orientaci semináře) se to hemžilo ženami s onemocněními štítné žlázy či s problémy s (i třeba neexistující) menstruací.

Děkuju za svoje zdraví. A všem těm ženám posílám krátkou modlitbu! May you be safe and protected/ May you be healthy on body and mind/ May you be happy/ May you live in peace and with ease.

s

Miluj svoje jídlo

Stává se ze mě crazy person. Fakt, bacha na mě :-) Přála jsem si na Vánoce knihu od Anthony Williamse Life-changing Foods a Ježíšek mi ji přinesl (díky, Ježíšku!). Už dřív jsem měla k tomu, co jíme, vztah. Ráda jsem potraviny nakupovala, ráda jsem je vařila. Anthony tomu všemu dal ale trochu nový rozměr, který se mi moc líbí.

Píše o tom, jak všechny rostliny, hlavně tedy ovoce a zelenina, určitým způsobem vnímají, kdo je pěstuje a na nějaké, dosud neprobádané, úrovni se tomu přizpůsobují. Dnes už si většinu jídla nepěstujeme, ale kupujeme ho, a podle této logiky se tedy jídlo při všem tom předávání a převážení postupně přizpůsobuje všem těm lidem, s nimiž přišlo do styku. Uznávám, že to zní extraordinérně :-) Nicméně už když jen si vzpomenu na věděcky dokázaný fakt, že lze například silou myšlenky změnit strukturu vody, a v ovoci a zelenině voda jistě je, nezdá se mi tato teorie natolik zcestná. Nebo možná klidně ať zcestná je, každopádně mně se moc líbí. A má to ještě pokračování – wait for it :-)

To pokračování spočívá v návodu, jak nakládat s potravinami, které jsme si nevypěstovali (jedná se o rostliny – ovoce, zeleninu, bylinky apod.) – máme na ně prý třeba občas promluvit, přejet nad nimi rukou, či je na pár vteřin před zpracování podržet v dlaních.

Přijde mi to super. Myslím, že neškodí, když se před vařením či před jídlem na chvíli zamyslíme nad tím, co jíme, a vyjádříme tomu vděčnost, i když je to například „jen“ jablko a banán. Žádné „jen“ jablko! Ovoce, zelenina, případně maso a další nezpracované potraviny jsou tím prapůvodním, co se nám kdy k jídlu nabízelo a já věřím, že jsou zdravější než námi průmyslově  zpracovávané výrobky typu řepkového oleje a jiných podobných věcí. A je mi blízká myšlenka, že mohu před snědením jablko chvilku podržet a poděkovat mu, že pro mě vyrostlo (a přitom se těšit, až si jednou vypěstuju jablko vlastní).

Celkově mám pocit, že jídlu věnujeme méně pozornosti, než si zaslouží – a naprosto tím teď nemám na mysli například ty hromady reklam na průmyslově vyráběné potraviny všeho druhu. Spíš to myslím tak, že za jídlo zapomínáme být vděční – tím, že nás naše doba zbavila strachu z nedostatku a odnaučila nás si jídlo obstarávat sami, nás od něj trochu odpojila, což je podle mě škoda. Já mu rozhodně budu věnovat pozornosti více.

S láskou

s

Minimalistické zimní boty

Možná to víte, možná ne, ale jsem fanda minimalistických bot. Nejdřív jsem k nim přišla tak, že jsem v nich začala běhat. Letos jsem si pořídila i nějaké neběžecké a prakticky v nich prochodila celý rok. A těžko, přetěžko se mi s nimi na zimu loučilo, takže jsem si pořídila i zimní :-)

Je to sice promo foto, ale ty moje vypadají stejně…

p1300721.jpg

Od „normálních“ bot se liší tím, že mají velmi tenkou a ohebnou podrážku, která vůbec netlumí a širokou špičku, takže vypadají trochu mohutnější. Značka Ahinsa, ručně šitá česká značka.

Takže zima už konečně může přijít!

S láskou

s

Kombucha

Už jsem dlouho nepsala nic o jídle a pití, tak teď je ten správný čas, neboť jsem minulý týden objevila kombuchu. Vlastně si ani nejsem jistá, jak se to česky čte, protože anglicky je to „kombuča“ a česky jsem o tom zatím s nikým znalým nehovořila :-)

A co že to je? Kvašený čaj. Jako první jsem si koupila černý, teď právě piju i šípkový. A jak to chutná? Trochu jako burčák. Je to trochu nakyslé a má to bublinky. Šípková kombucha byla také mnohem výbušnější, než ta z černého čaje – když jsem ji otevírala, asi pět minut v kuse z ní bublinky zuřivě ucházely… Základem kombuchy je odvar z čaje, který se osladí a přidají se do něj kvasné kultury. Kvasinky mléčného kvašení se živí tím cukrem, co se do čaje přidá, a výsledkem je zkvašený bublinkový nápoj, který je velice osvěžující a mně tedy rozhodně velice sedl na první dobrou.

A co je na té kombuše tak skvělého? Právě to mléčné kvašení. Jeho výsledkem totiž je nápoj obohacený o bakterie, které nám prospívají, například podobné, jako jsou v kysaném zelí nebo mléčném kefíru.

Dokonce se dá kombucha vyrobit i doma, na čemž už pracuji, ale jelikož nemám už v úvodu vypěstované ty správné bakterie, chvilku to potrvá a ještě není jisté, že se to podaří. Ale věřím, že se to povede a až to bude, stane se kombucha běžnou součástí mého nápojového lístku – už teď mám pocit, že mi prospívá. A navíc mám na nic často prostě vážně chuť :-)

S láskou

s

Tuky

Ve speciálu Respektu vyšel článek s podtitulkem: „Čím to je, že se odborníci na výživu tak často mýlí“. Chtěl jsem sem z něj něco vytáhnout, ale pak jsem zjistil, že bych ho sem musel přepsat celý… Takže nakonec vyberu jen jedno téma z něj – škodlivost tučných jídel – a zbytek doporučuji k samostudiu ;-)

Cituji (zvýraznění moje): „[…] Až do 19. století se běžný strávník při výběru jídla řídil jen […] svými smysly, kulturní tradicí a dostupností. S průmyslovou revolucí […] doporučení, co mají lidé jíst, začínají na základě svých analýz poprvé vynášet vědci. […] Jejich nový obor […] si brzy připisuje zásluhy. Dokáže pokrm na talíři podle chemické skladby rozdělit na tři základní složky – bílkoviny, sacharidy a tuky – což je funkční systém, který vydrží dodnes.

A ve svém hledání […] pak počátkem 20. století narazí na zlatou žílu, která lidstvo […] zbaví nemocí, jako jsou kurděje nebo křivice, ale především lidi natrvalo nadchne pro vědecký přístup k potravinám: Objev vitaminů […] demonstroval sílu vědy rozkrýt tajemství přírody a použít je pro službu lidstvu. Vitaminy reprezentovaly naději na lepší zítřky.

[…] Od poloviny 20. století pak lékaře západní polokoule znepokojují rostoucí statistiky onemocnění srdce a cév. Ta […] se postupně stanou hlavní globální příčinou úmrtí. Spekuluje se, že důvodem může být jídelníček, a na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století přichází americký vědec Ancel Keys s názorem, že za cévní choroby může jedna konkrétní složka potravy – tzv. nasycené tuky obsažené nejběžněji v červeném mase, vejcích a mléčných výrobcích. Ty […] zvedají hladinu cholesterolu v krvi a cévy ucpávají.

Jde pouze o hypotézu, Keys mezi tuky a chorobou neobjevil příčinný vztah, jen souvislost ve statistikách. […] Při svém bádání navíc úmyslně opomíjel země, jejichž data se mu nehodila, např. Francii, která má navzdory vysoké spotřebě tuků celkem málo infarktů a mrtvic. […] Jeho názor se [přesto] záhy stává oficiální výživovou doktrínou, kterou přebírají vládní agentury i lékařské organizace do svých doporučení.

[…] Studií zpochybňujících Keysovu hypotézu […] se už od šedesátých let objevuje celá řada, oficiálně vyhlášenou válku proti tukům ale žádná z nich nezastaví. […] Během následujících dekád se sice různě upravuje doporučený podíl tuků ve stravě, ale oficiální kurz […] se nemění. Což je pozoruhodné vzhledem k tomu, že nepřináší žádné výsledky. Západní země sice […] snižují příjem nasycených tuků, ovšem srdeční potíže v populaci neustupují a obezita stále narůstá.

[…] [Teprve v roce 2008] Světová zdravotnická organizace společně s příslušnou agenturou OSN [zaplatila výzkum, jehož] závěr zní, že souvislost mezi tuky a kardiovaskulárními nemocemi nelze důvěryhodně prokázat. […]“

Takže – věděli jste, že tuky ve skutečnosti nejsou nepřítel?;-)

Slow shopping

Zvykla jsem si chodit v pondělí po práci do hypermarketu na velký nákup na celý týden. A byl to pro mě opruz. Chtěla jsem být co nejdřív doma, takže jsem většinou obchodem tak prolítla, pobrala, co jsem si vzpomněla a snažila se to mít celé co nejdřív za sebou.

Asi před měsícem jsem ale nějak změnila přístup a moje nakupování se stalo pomalým. v klidu si vezmu vozík, procházím se obchodem a pomalu nakupuju. Nepotřebuju si osahat každou věc, kterou vidím, ale mám dost času uvědomit si, co skutečně chci a co jsem si napsala na seznam zbytečně. Hledám co nejefektivnější položky, co nejméně upravené, co nejvíce čerstvé, z kterých za co nejnižší cenu uvařím co nejpříjemnější jídlo… využívám akce. Dívám se okolo sebe na ostatní lidi.

Pak věci pomalu vyskládám na pás a pomalu zaplatím. Už mě nenervuje, že za mnou stojí další lidé. Nedělám to schválně nějak extrémně pomalu, ale zkrátka bez stresu.

A tento týden mi to nakupování ještě navíc zpříjemnil úžasný pan pokladní! Bylo vidět, že je nový a není (a ani nikdy nebude) tak zběsile rychlý, jako některé ženy-pokladní. Zřetelně a hezky mě pozdravil. Každou položku bral obezřetně do rukou, opatrně naťukával kód a nakonec mě obdařil upřímným úsměvem od ucha k uchu a přáním krásného dne. Děkuji!

S láskou

s

Pod vlivem hormonů

S Radimem jsme vymysleli, že pojedeme příští rok do Rumunska. Radim tam letos byl, jeli spíš po horách a po frontových liniích, viděli toho spoustu a znělo to moc zajímavě, takže ten výlet se mnou plánoval podobně. Koukla jsem na mapu a zdálo se mi, že z naplánovaná trasy už to není daleko k moři… a do Bukurešti!…a…a… po cestě zpátky můžeme do Temešváru!…a…do Bělehradu!

Radim to chvilku zpracovával a pak se zeptal, v jaké fázi hormonálního cyklu se nacházím. Zamyslela jsem se a musela konstatovat, že v době ovulace. Aha, tím se to prý vysvětluje, plány zrevidujeme prý tak za čtrnáct dnů :-)

Čtrnáct dnů uběhlo a do Bělehradu chci pořád :-)  Nicméně jsem zpomalená, zádumčivá, nejradši bych si někam zalezla a nic nemusela… ano, všem čtenářkám je to jasné – mám menstruaci…

Nejsem z těch, kdo by si plánovaly život podle hormonálního cyklu, ale je pravda, že jsem se už před časem začala o tyto věci trochu zajímat a najednou zjišťuju, že i když si žádné přesné statistiky nevedu, skutečně lze vysledovat určité společné tendence pro různé hormonální fáze…

Ale kdybych měla plánovat dovolenou v době menstruace, tak nepojedeme nikam :-)

S láskou

s

 

 

Válečková metoda

… a zatímco Radim drandí po rumunských Karpatech, já jsem se pustila do úklidu! Nechala jsem se inspirovat metodou KonMari (knihu jsem teda ještě nečetla, její přistup k vyhazování věcí je zatím na mě moc drastický :-)), nicméně válečková metoda na věci, kterým nevadí, že se trochu pokrčí (no, rozhodně nebudou víc pokrčené, než doteď :-), mě nadchla! A uvolnila skutečně překvapivé množství místa…

PicMonkey Collage.jpg

S láskou

s